Kosmatec (Delosperma congestum) patří k rostlinám, které jsou dobře adaptované na sucho. Odolává slunečnímu úpalu i přehřívání substrátu, je perfektní a v nenáročnosti vděčnou skalničkou. Snad je to tím, že doma je na jihu Afriky. Jediné, čeho si žádá, je dobrý drenáž, která by bránila zamokření kořenů. Jasnou žlutí svých květů vám pak prozáří podzimní zahradu až do prvních mrazů. A ty – díky své mrazuvzdornosti – ustojí bez obtíží. Není mnoho rostlin, které se mohou pochlubit tím, že je milují opylovači, jsou léčivkami, vynikají krásou polo-plané květiny a přitom jsou vysoce estetické na upravených záhoncích, ještě vám k tomu mohou ozdobit zahradu na podzim. Třapatka nachová (Echinacea purpurea) ale přesně taková je. Kvete od července do září, k dostání je v mnoha barevných formách. Vyžaduje plné slunce a dobře propustnou půdu. Bohyšku (Hosta sp.), která je blízce příbuzná chřestu, asi netřeba představovat. Ale na to, abyste se vyznali v mnoha stovkách jejích kultivarů, už je zapotřebí kartotéka. Právně v ní by se pak daly vyhledat variety, jako například Elisabeth, jež na rozdíl od jiných bohyšek tolik nesází na tvarově rozmanité a ornamentální listy, ale na zdobně fialové kvítky. Které se udrží až do konce října. Pod latinským názvem Hylotelephium spectible se skrývá rostlina, jež je někdy nesprávně nazývána rozchodníkem. Tahle vytrvalá kráska se ale správně jmenuje rozchodníkovec (nachový), a patří k dalším nenáročným a odolným chovancům. Je to trvalka sukulentního charakteru. Standardně je listy hráškově zelená (ale umí být i načervenalá), proti nimž pak staví trsy květů růžové, červené a karmínové. Je výrazná, k nepřehlédnutí, povedená. Kvete až do listopadu. Sporýš argentinský (Verbena bonariensis) je prostě krasavec. A sympatický je tím, že vynikne jak na pečlivě udržované a vyumělkované zahradě s pravidelnými záhonky, tak i ve shlucích, rostoucími takříkajíc nadivoko. Rostlina je atraktivní pro opylovače celé léto, a květy si podrží až do podzimu. Dobře pak odolává našim zimním mrazům. Plamenka latnatá (Phlox paniculata) názorně ukazuje, jak i na malém prostoru můžete vytvořit velkou krásu. Disponuje totiž velmi sytými barvami (v kultivarech se dá dohledat na desítky různých barev, odstínů i dvoubarevných a žíhaných verzí), výrazně voní. A vydrží v květu až do října. Plamenky mají určité nároky, když přijde na zálivku a dostupnost živin, suchomilné rozhodně nejsou. Ale za trochu péče se vám rády odvděčí. Druh gaura, česky svíčkovec (Gaura lindheimeri) zahrnuje nebývale početnou skupinu trvalek-letniček, které se od sebe liší barvami, velikostí/rozložitostí a množstvím květů. Společná jim ale je obliba polostínu, kvalitní půdy a frekventované zálivky. Co za to? Vzdušně rozvolněnou krásku, která začne vykvétat v době, kdy všechno ostatní dávno odkvétá. Nepřikrmovat, nehnojit. Rychleji by pak stárla. Jak název napoví, listopadka (Chrysanthemum sp.) si pro svůj květ osobuje období, kdy už je o pestré barvy problém zavadit. Vykvétá v době, kdy teploty trvale klesnou a kvete prakticky až do prvních mrazů. Nejlépe se jí daří na slunci či v polostínu a vyžaduje kvalitní půdu a častou zálivku. Bonus za jejich pěstování je její prospěšnost pro lidské zdraví. Tak trochu jiná třapatka, která září žlutou barvou. Víc se snad o Rudbeckia fulgida, třapatce zářivé, říct nedá. Je nenáročná, jen pokud jí tedy zajistíte dostatek slunečního svitu. Pak je i schopna se začít divoce šířit a vytvářet ze sebe žluté moře. Svou nápadnou barvou vás bude ohromovat od půlky července až do půlky října. Její semeníky pak působí estetiky i po odkvětu. Slézovitá topolovka (Alcea rosea plena) je tak trochu zvláštní případ. Jako mohutná solitéra, dorůstající až dvoumetrové výšky, patřila k tradičním podzimním okrasným rostlinám zámeckých zahrad. V 16. a 17. století byla v kompozici zahrady naprosto běžná. Jenže pak se okoukala a zapomnělo se na ní. Teď jí, pro její pozdní květ i léčivé schopnosti, znovu objevujeme. Mají rády humózní vlhčí půdy na slunném stanovišti, bez trvalého zamokření. Záplevák podzimní (Helenium autumnale) „klame tělem“, protože v přepestré nabídce kultivarů nalezneme nejrůznější kombinace barev i tvarosloví květů. Když jej ponecháte sólo, vyroste do metrové výšky. V hustě zapojeném porostu záhonu se ale obvykle drží níž. Říká si o slunce a propustnou půdu, na oplátku nabízí záplavu květů (od červené přes oranžovou až ke žluté) a výrazně nápadné semeníky. Ještě v říjnu vás bude magneticky přitahovat. Krásnoočko přeslenité (Coreopsis verticillata) není vyloženě „podzimní“ květina. Jen je prostě nápadně dlouhokvetoucí. Oblíbená je pro svůj nižší a přisedlý formát (obvykle do 30 cm), vysokou pokryvnost, nenáročnost. Může být pěstována jako skalnička, ale ustojí i podmínky půd středně těžkých a hlinito-písčitých. Aksamitník rozkladitý (Tagetes patula), mnohem známější pod svým zlidovělým názvem afrikán. Naprostá klasika, kvetoucí často až do půlky října. Někdo by mohl namítnout, že právě proto, jaká je to klasika, už afrikány nikoho nezajímají. Jenže právě ony nesou ty správné barvy, které k podzimu prostě patří. Fialovo-narůžovělá „slaměnka“, Aster dumosus, neboli hvězdnice keříčkovitá, by na vaší podzimní zahradě jistě chybět neměla. Je to kouzlo prosté a jednoduché krásy, zdánlivé křehkosti, které za jejich oblinou stojí. Mohou vytvářet souvislé koberce květů. Milují slunce a dobře propustnou, humózní, spíše zásaditou půdu. Mrazy jim nevadí. Dlužicha (Heuchera villosa), jejíž plstnaté listy trochu připomínají salát, kvete pozdě. A navíc se ráda kryje v polostínu, takže její veselé barvy působí dojmem nečekaně objeveného pokladu. Patří k těm nejbarevnějším trvalkám. Když pak – z nízce přisedlého listoví – vyrazí skoro metrovým stonkem s narůžovělým květem, je to zážitek. Je libo trochu exotiky? Sasanky z Japonska ji nabízí. Anemone japonica totiž patří k sasankám, které kvetou na podzim. Prvními bílými kvítky se přihlásí v srpnu, a další nasazuje až do září. Má všechny kvality sasanek, jejich krásu i jemnost, jen prostě kvete v pro nás netradiční dobu. Nejlépe roste na polo-stinném stanovišti v kyselé, humózní, vlhké půdě. Na zimu je vhodné rostliny zakrýt vrstvou mulče.Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
