Když samice potkana potká potkana, drahoty většinou nedělá. Pářící období má několikrát do měsíce, a březost jí mnoho času nezabere. Za 21-24 dní je obvykle hotovo, v jednom vrhu pak produkuje 6-10 mláďat. Ve městech, kde je pro ně dostupné potravy - jen tak se povalující na zemi, v kanalizaci, v kontejnerech a nevyvážených popelnicích - pořád dost, těch mláďat může být klidně i jednou tolik. Samice to s péči o mladé nepřehání, za necelé tři týdny má obstaráno. Tou dobou, klidně i v horizontu desítek hodin po porodu, už může být znovu oplodněná, březí. Čas tedy rozhodně neztrácí, a platí to i pro její odchovance. Ti velmi rychle dospívají, a zhruba po dvou měsících (samci, samicím to trvá o měsíc déle) se sami chtějí začít pářit. Jedna samice tedy uvede do života nejpozději za 3 měsíce desítku hlodavců. A z těch po třech měsících vznikne padesátka dalších. Takže za 12 měsíců od objevení jedné březí samice už neřešíte jednoho potkana, ale zhruba 1248 potkanů. To už je pěkná invaze. Pokud problém s množícími se potkany nebudete řešit včas, čistě teoreticky se tak po třech letech – tedy 36 měsících - můžete potýkat se 482 508 800 potkany. Podmínky pro jejich život naštěstí nejsou všude stejně ideální – nemálo potkanů padne za oběť vlastních rodinných půtek, během vnitrodruhového kanibalismu, pomře hlady a sejde kvůli nejrůznějším nemocem nebo predaci - ale jinak nejsou podobně šílené počty ve velkých světových metropolích zase až tak neobvyklé. Doba jim totiž přeje: úkryty kanalizačních systémů a opuštěných budov, velmi štědrou nabídkou potravy, celoročně příjemnou teplotou s mírnými zimami. Proto v řadě velkých měst žijí v potkaních populací i násobky počtů lidských obyvatel. Jaká města patří, podle oficiálních odhadů, k těm hlodavci nejzamořenějším?Tady je dobré si říct, že metodika odhadovaných počtů za realitou trochu pokulhává. Udává totiž počet „viděných“ potkanů, v přepočtu na stovku obyvatel. Těch neviděných bude samozřejmě (a možná i o dost) víc. Zhruba, nedivoce a průměrně, asi 5x tolik. Navíc je třeba brát v potaz přepočet průměru na 100 obyvatel, a celkový počet obyvatel. Takže pražský průměr, který se pohybuje kolem 1,2 potkanů na 100 obyvatel, ze stověžaté matičky Prahy potkaní metropoli zrovna nedělá. Byť tento údaj odráží přes milion viděných a až 5-6 milionů „tušených“ potkanů. O skutečnou pozici „hlavního sídla potkanů“ v Evropě soupeří několik jiných měst. A pro Francouze asi není zrovna pozitivní reputací, že hned tři horcí favoriti se nachází u nich. Tradiční francouzskou „jedničkou“ přitom po dlouhé generace byla Paříž, s řekou Seinou, kanalizacemi, katakombami a mnohaúrovňovými sklepeními pod většinou rozlohy města. Před lety na její výsostnou pozici začalo dotírat Marseille, svými přístavy, sklady, doky a otevřenými kanalizačními výpustěmi. A teď se do soutěže nejvíce hlodavci zaplavené francouzské město „přidalo“ i Toulouse - zvláště pak v historickém centru a kolem Canal de Brienne. Ne zrovna přesné odhady počtů potkanů tu dosahují okolo 1,7-2,2 exemplářů na jednoho obyvatele. Nezní to až tak zle - není to „nejvíc“ ve smyslu přepočtu - ale bolavé je to v absolutních číslech. V Paříži to tedy znamená okolo 5 milionů hlodavců viděných v širším centru (a tedy 25-30 milionů tušených). Potkanů z Marseille je pak skoro stejně, a ti z Toulouse, kterých jsou „jen“ 3 miliony, zase vynikají svou promořeností nebezpečnými chorobami. Tihle nenechaví a na hygienu nedbající hlodavci jich přenáší kolem tří tuctů, a k tomu ještě asi dvacítku dalších patogenů a parazitů.V evropském žebříku pochopitelně nesmí chybět ani německé Hameln, město proslavené legendou o Krysaři. Potkanům se tu líbí kvůli řece Vezeře, která pro ně vytváří „dopravní“ tepnu a napomáhá jejich šíření. A byť jich tu připadá kolem 3,5 kusů na obyvatele, v absolutních číslech to s nimi zase tak divoké není. Žijí jich tu jen nižší statisíce. Podobně to pak má i britský Birmingham. Milionové město, které teď dojíždí na svou průmyslovou minulost, vysoké zastoupení industriální zástavby a napojení na kanály a říční toky. Potkanů tu bylo viděno zhruba přes 2 miliony, takže víc než 10 milionů by jich tu žít nemuselo.Zajímavým případem je Londýn. Potkaní populace je tu totiž, z hlediska meziročních počtů, extrémně rozkolísaná. Ještě pár let nazpátek by se město na Temži přetahovalo o evropské prvenství s Paříží, aby se – po velmi efektivním deratizačním programu – svého hlodavčího problému téměř zbavilo. Londýňanům také výtečně napomohla k hlodavcům nevlídná zima. V současnosti tu připadá „jen“ 1,7 potkanů na obyvatele. Ale všichni si dobře pamatují, že nedávno to bylo i kolem 3,6 - 4,2. A že stačí jen chvilka nepozornosti, a potkani na ulicích tu budou zase hojnější, než třeba holubi. Neobvyklým úkazem, který s rekordními čísly početnosti potkanů v Asii trochu mává, je indické město Deshnok a jeho chrámy Karni Mata. To proto, že tu jsou hlodavci považováni za posvátná zvířata. Mniši i prostí lidé jim tu hezky podstrojují. Háček je v tom, že za posvátné jsou tu primárně považováni trochu jiní hlodavci - krysy. Ale jednou nachystanou hostinou tu nepohrdnou ani zavlečení potkani, kteří jinak docela klidné a neagresivní krysy úspěšně vytlačují. Deshnok má na to, aby se kvůli náboženské praxi chránící a podporující krysy stal tím potkany nejzamořenějším městem Asie. Potkanů je tu zatím 2,65 na obyvatele, krys skoro 10x víc.Kdy se tyhle počty překlopí a místní přestanou potkany ctít, je jen otázkou času. Do té doby ale bude pověst nejzamořenějšího města potkany v Asii patřit indonéskému Bukit Batoku. S počtem okolo 4,0 potkanů na obyvatele už je to docela síla. Hlodavčí problém tu dílem vychází ještě z časů kolonizace (podobné trable měli i v někdejší Hanoji), kdy byla široká prostranství v okolí města zbavena vegetace, vyhloubena kanalizace. A také vyhubeni všichni hadi, hlavní místní predátoři hlodavců.V absolutních počtech pak v Asii vede čínské Kuang-čou, Kanton. Přepočet je tu skromný, jen drobet větší než v Praze. Jen asi 1,4 potkana na obyvatele. Jenže lidí tu žije přes 15 milionů. Takže kromě těch 21 milionů viděných potkanů tu může být i další stovka milionů potkanů skrytých. Což je naprostý masakr. Přesto si světové rekordy neosobují velká města v Asii, ale ve Spojených státech amerických.A nedá se říct, že by si za to Američané nemohli sami. Přístavní města jako New York nebo San Francisko zápasily s hlodavci už od svého založení, a dobrou zprávou je, že s postupem času se jim v tom začínalo dařit. Státy stály na světové špici vývoje pokročilého know-how boje proti potkanům. Existoval tu vládou štědře dotovaný program deratizace na celostátní – kontinentální úrovni, jehož součástí byl i cílený univerzitní a laboratorní výzkum. Federální vlády pak dotovaly místně zacílená opatření a existovaly i speciální městské odbory, určené pro likvidace hlodavců.Jenže co to? Když v roce 1967 nastoupil do funkce v pořadí 40. prezident USA, Ronald Reagan, hledal prostor pro úspory. A přišlo mu, že s potkany už je prakticky dobojováno. Proto veškerou vládní finanční podporu škrtnul z výdajů, a boj proti hlodavcům ponechal na místních správách. Úspory to byly nemalé, ale teď z odstupu jde vidět, že šťastný nápad to nebyl. Prakticky všechna velká americká města teď mají potkaní přepočet kolem 3,0-3,5, a roční škody, způsobené hlodavci, se počítají na 19 miliard dolarů ročně.A neslavný vítěz, potkany nejvíce promořené město? Chicago. V přepočtu okolo 6,0 - 7,5 potkanů na obyvatele. To znamená, že v metropolitní oblasti existuje okolo 66 milionů viděných (a dost možná 300 milionů neviděných) potkanů. Návštěva tamní kanalizace může být opravdu hororovým a vpravdě smrtícím zážitkem.Zdroj: Bloomberg.com, CzechRadio.cz, PCTonline.com, Ekolist.cz, GoTreeQuotes.com, CNNonFrance.com, MPHonline.com, stoplusjednicka.cz, Cabidigitallibrary.com
