Nejhloupější je, když zavaříte třešně i s peckami, později otevřete kompot a na povrchu plavou mrtví červíci. Rada je přitom snadná, před konzumací i zpracováním stačí sklizené třešně namočit na několik hodin do vody. Babské rady nyní velí ještě přidat sůl, nebo nějakou jinou „dobrotu“, která červy zaručeně vyžene. Opravdu ale stačí obyčejná čistá, studená voda, ve které se třešně při koupeli zároveň pořádně umyjí od nalepených nečistot. Večer namočit do velké nádoby se studenou vodou, při velkém množství i do vany, a druhý den můžeme hned ráno začít zavařovat, nebo vyrábět marmeládu. Anebo si prostě jenom zobnout. Co červivost třešní způsobuje? Vrtule, tedy obdoba škůdce, který decimuje mnohé jiné ovoce, třeba vlašské ořechy. V případě třešní a višní jde ale konkrétně o vrtuli třešňovou (Rhagoletis cerasi), tedy samice tohoto druhu škůdce. Je to savý hmyz z řádu dvoukřídlých, jehož samičky kladou pod slupku nedozrálých plodů ostrým kladélkem vajíčka, z nich se líhnou larvy a právě to jsou ti malí, bílí červíci. Na místě, kudy bylo do třešně nakladeno, se udělá malá prohlubeň a otvůrek. Kromě třešní vrtule třešňová napadá například i višně, zimolezy, dřišťály a střemchy. Ve všech případech jsou vajíčka kladena do nedozrálých plodů. Vůbec se nemusíme larvami zabývat, pokud se třešně mají naložit za účelem výroby pálenky, v kompotech a marmeládách by ale určitě vadily. Je zde také jeden paradox, před nakládáním třešní ke kvašení pro výrobu pálenky je dobré odstranit pecky. Výrobci pálenek totiž radí, že kvasící pecky činí hmotu mírně karcinogenní. Požívají se k tomu mechanické nebo elektrické odpeckovávače. Červ může samozřejmě plod i zcela znehodnotit, potom se vyhazují celé třešně, namočení do vody nestačí. Dužina napadených plodů totiž nevydrží věčně, postupně hnědne, měkne a zahnívá. Červivé třešně také rychleji opadávají. Když tedy budete třešně sbírat pod stromem, pravděpodobnost výskytu červa se zvyšuje na maximum. Larvy vrtule si v plodu vyvrtávají cestičky k pecce a cestou konzumují lahodnou dužinu. Když pak dorostou, plod opustí a zavrtají se do země. Pod třešní samozřejmě. V hloubce přibližně 4 cm se zde zakuklí a na jaře vylétnou dospělci, jejichž samičky opět nakladou do nových nezralých třešní vajíčka. Bojovat s vrtulí třešňovou se proto musí nejprve na zemi! I když úplně dokonalé to nikdy nebude, tento škůdce je všudypřítomný. Obecné pravidlo zní, že nejdůležitější je prevence. Okolí třešně je proto dobré zrýt a ještě posypat páleným vápnem. Je také dobré pustit okolo stromu slepice, zlikvidují totiž spadané plody včetně červů. Určitě je nezbytné odklidit veškeré popadané plody a dělat to průběžně. Popadané třešně navíc nepatří do kompostu, poskytli bychom červům skvělé zimoviště. Je též třeba odstraňovat pořezané větve a listí, třešním dělá vyloženě dobře prořezávka při sklizni, odpad pak ale musí pryč. Nepořádek pod stromem je totiž přesně to, co třešním škodí nejvíc. Ochota dobře snášet řez právě při sklizni je skvělou příležitostí, jak třešním zkrátit větve, aby stromy nerostly až do nebes. Nejodolnější jsou vůči náletům vrtulí rané odrůdy třešní, jejich další výhodou je, že se zralých plodů dočkáte dříve. Nejranější je například srdcovka Rita, dále raná srdcovka Karešova, Kasandra a Rivan. Pozdní odrůdy mívají plody naopak nejčervivější. Vhodné je také rozvěšování žlutých lepových desek do stromů již brzy na jaře. Možné jsou také chemické postřiky, ale jde to i bez nich. Postřik se provádí brzy na jaře, kdy se vrtule ke stromům slétají. Poznáme to na lepových destičkách a jakmile se tam vrtule třešňové začnou vyskytovat, je nejlepší provést postřik. Nejvhodnější dobu postřiku poznáme také tak, že obvykle začne vykvétat bez černý. A nakonec ještě zpět k řezu třešní při sklizni. Neprovádí se to každý rok, při každé sklizni, ale zhruba jednou za tři roky. Praktický je řez při sklizni i kvůli samotné sklizni, protože řežeme především těžko dostupné větve deroucí se do výšek a dálek, o které jen těžko opřeme žebřík. Třešně pak očešeme na zemi. Je však nejlepší zajistit před řezem každou větev provázkem a po odříznutí ji pomalu spustit dolů. Jednoduše proto, aby se zralé a měkké plody nepotloukly. Rány je nakonec vždy třeba zatřít štěpařským voskem, aby dřevo nepraskalo. Starší stromy je možné zmlazovat řezem každý rok, ale je třeba postupovat s rozumem, aby vůbec měla třešeň v dalším roce na čem plodit. Avšak právě při sklizni provádíme řez opravdu jenom jednou za tři roky. Nebo raději 4.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
