Mokřady dnes patří mezi nejvýznamnější, přitom však na světě nejohroženější ekosystémy. Jejich podíl na koloběhu vody v přírodě a udržení vody v krajině je zásadní. Příznivě přitom ovlivňují podnebí značným výparem, pohlcují nadbytečný oxid uhličitý z ovzduší a jsou zdrojem potravy pro mnoho živočišných druhů včetně druhů vzácných a ohrožených. Mokřady mají dokonce významnou schopnost zmírňovat klimatické změny, navíc jsou centry biodiverzity, jde o biotopy specifických společenstev a jinde se nevyskytujících či vzácných druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů.Mohlo by vás zajímat: jak si založit mokřad nebo tůň? Bohužel však i přes svůj obrovský význam mokřady z krajiny mizí z důvodů ekonomických. Těžko mohou odolávat ohromnému tlaku na využití půdy, na kterých stojí. Existují odhady, že od začátku existence lidstva zanikla polovina původních mokřadů, především pak kvůli zemědělství. Mokřady prostě jsou dlouhodobě přeměňovány na zemědělskou půdu. Navíc dochází i k jejich velkoplošnému i místnímu odvodňování, narovnávají se a prohlubují koryta řek, budují se vodní nádrže, těží se rašelina a plochy dřívějších mokřadů se urbanizují (zabydlují). Intenzivní zemědělství a nedostatek přirozené vegetace snižuje druhovou pestrost a způsobuje znečišťování vody, ale i degradaci a erozi půdy. To vše má negativní vliv na kvalitu a biodiverzitu i mokřadů dosud stávajících. Vliv má i fragmentace krajiny a turistický ruch. V konečném důsledku pak dochází k degradaci a nebo úplnému zániku především lokálních mokřadů. „Člověk jakožto pán tvorstva si podřezává větev pěkně od podlahy“, tedy mokřadů.Mokřady jsou kromě ohromné a vzácné biodiverzity především bohatou přirozenou zásobárnou vody. To je jejich vůbec nejdůležitější funkce. Úbytkem mokřadů a zároveň záplavových zón se stávají případné povodně ničivější. A jak to již v naší civilizaci, která si myslí, že vládne přírodě, chodí, na jednu stranu byly mnohé mokřady různými lidskými činnostmi znehodnoceny či zcela zničeny a jiné se snaží jiní lidé pro změnu zachraňovat, například prohlubovat a činit je dostupnějšími pro přístup živočichů vázaných na vodu a vodní životní prostředí.Již Josef Jungmann definoval v roce 1835 mokřad jako mokřinu, temeniště (pramen) a mokré místo, ovšem význam mokřadů je mnohem širší (viz výše). Prostě jde o nepostradatelná místa v krajině s mnoha funkcemi. Mokřady jsou plochy o minimální výměře 100 m2 s nepravidelným okrajem, které sloužící k udržení vody v krajině. Cílem mokřadů a samostatných neliniových vodních ploch je nejen udržet vodu v konkrétním prostředí (lokalitě), ale udržet i pro živočichy a rostliny podmínky vhodné k jejich správnému rozvoji. Do mokřadů dnes řadíme i nivy řek a jejich mrtvá ramena, lužní louky, bažiny a rašeliniště, poldry a prameny či prameniště, rákosiny, zatopené lomy, štěrkovny a pískovny, případně rákosiny nebo ostřicové louky. Voda z mokřadů se uvolňuje postupně nejen do řek a říček, ale také do vod podzemních. Retenční schopnosti se u mokřadů projevují nejzásadněji v době se zvýšenými srážkami. V tu dobu plní mokřady také funkci zábrany půdní eroze. A skutečně platí, že právě mokřady jednoznačně lépe zadržují vodu než zemědělská půda. A navíc jsou schopné zadržet i organické látky bohaté na živiny, plní úlohu filtrační a čistící, čili zachycují chemikálie a hnojiva vyplavovaná z polí. Voda odpařovaná z mokřadů přitom pomáhá ochlazovat (za horka) a nebo naopak oteplovat (v zimě) okolní prostředí. Mokřady jsou přirozeným celoročním napajedlem pro zvěř, jsou ideálním místem pro rozmnožování a život mnoha druhů obojživelníků, hmyzu, ale i ptactva. A pokud je funkce mokřadů narušena, dochází k destabilizaci ekosystému, jejímž následkem je destabilizace ekologická i ekonomická, ale i sociální a zdravotní. Nakonec mokřady plní hodnotnou funkci i v oblasti rekreační a estetické. Pokud je tedy v blízkosti naší zahrady, parcely, polí, luk či lesů mokřad, měli bychom jakožto jejich vlastníci skákat radostí do vzduchu a mokřad chránit. Bohužel tomu tak často nebývá a reakce bývají opačné. A jelikož my mnozí lidé máme často méně rozumu než „ta boží hovádka“, je třeba mokřady chránit i direktivně. Proto vznikla v roce 1971 výše zmíněná Ramsarská úmluva (v ČSFR začala bohužel platit až od roku 1990 a až v červenci 1990 bylo v Česku zařazeno na seznam „Mokřadů mezinárodního významu“ 12 území – například Litovelské Pomoraví, Poodří, Třeboňské a Lednické rybníky a Šumavská rašeliniště). A jelikož dnes na našem území mnohé mokřady zarůstají neudržované, zanášejí se neživým organickým materiálem a objevují se na nich rostlinné monokultury, je třeba, aby docházelo k jejich revitalizaci. To se již naštěstí děje a mnohé mokřady mění svou velikost k lepšímu díky nejrůznějším spolkům, které se o tato vzácná místa starají. Dokonce se děje i to, že ochránci přírody doslova vykupují mokřady plné vzácných druhů živočichů. Cílem je pomoc krajině, záchrana ohrožených lokalit a návrat původní přírody. Například jde o mokřad V Lyngu, který leží kolem řeky Olše na Karvinsku, a který byl vykoupen v kampani Místo pro přírodu. O tento mokřad se nyní stará Pozemkový spolek Cieszynianka z Petrovic u Karviné.Zdroj: mokrady.ochranaprirody.cz, wikipedia.org, magazinzahrada.cz, idnes.cz, shutterstock.com
