Vodotrysky jsou v zahradách a parcích skvosty, představují jednu z největších, ale i miniaturních a přesto kouzelných ozdob již od starověku. A čím teplejší oblasti (a právě „v teple“ se dávné civilizace nacházely), tím byly různé kašny a fontány s vodotrysky důležitější. A vodotrysky přežily až dodnes, přitom vůbec nemusí jít o drahá a složitá řešení, ke kterým potřebujeme sochaře a výkonnou techniku. Dříve bylo využíváno přirozeného spádu vody, tedy gravitace, dnes můžeme ke stříkání vody využít čerpadlo. Nejjednodušší vodotrysky vytvoříme velmi jednoduše třeba ze dvou nádob, nebo můžeme vyhloubit jámu pro malé jezírko, vystlat ji fólií, vyzdobit oblázky, aby nebyla fólie vidět a ponořit čerpadlo, na jehož svislý výtok vedený směrem vzhůru nasadíme trubku, která ani nemusí z hladiny jezírka vyčnívat, nebo může být maskována vodními rostlinami. I elektrický kabel je třeba nějak vhodně maskovat, otvor ve fólii není vůbec nutný, stačí maskování oblázky, štěrkem či kameny, načež kabel vyvedeme přes okraj jezírka, opět maskovaně. Na konec trubky nakonec namontujeme trysku, nejlépe nastavitelnou, abychom mohli tryskající vodu regulovat. Tryska však též může být umístěna v pěkném, provrtaném kamenu, sošce a nebo zajímavé nádobě. Hladinu jezírka můžeme dokonce rafinované zakrýt, čímž pak ploše dominuje především tryskající voda. Ovšem kromě tryskání vody do výšky se nabízejí i jiné typy vodotrysků. Například voda, která tryská v podobě nízkého a širokého deštníku, voda tryskající z plochy kolmé k zemi (zde lze vhodně využít i samospád – gravitaci) a jiné efekty, dokonce kombinované. Vždy´t i trysky zavlažovacích zařízení se mohou různě pohybovat a měnit intenzitu a směr tryskání. U klasických vodotrysků tryskajících vodu do výšky je pak zásadní situování a výkon čerpadla, to ovlivňuje výšku a sílu vodního sloupce. Hodně vysoké vodotrysky jsou vhodné do větších vodních ploch kvůli minimalizaci ztrát vody například za silnějšího větru. Nižší vodotrysky volíme do menších nádrží a zahrad. Třeba do minifontánek, kdy může být výška vodního sloupce i jen několik centimetrů. Zásadní je dodržet pravidlo, že voda by neměla dopadat na okolní měkký terén. Pokud chceme, aby dopadala na okolí vodní plochy, musíme terén zpevnit, jinak se zde budeme pohybovat v bahně. Je to však na zváženou, jelikož tryskající voda cirkuluje a její úbytky je třeba stále doplňovat. To samé platí i pro různé mlhovače (mlžiče). Plynulý přívod nové vody je v těchto případech nezbytný. Čerpadlo nám nepostačí nízkotlaké, naopak potřebujeme vysokotlaké. Ta se prodávají ponorná (ta jsou vodou zároveň chlazena) a povrchová. Povrchová čerpadla bývají výkonnější, ale jsou hlučnější a jejich instalace je složitější. Pro stálý chod čerpadla je pak nezbytná tepelná pojistka, která zamezí přehřátí motoru. Pojistka v případě potřeby motor vypne, čímž jej na krátkou dobu ochladí, a opět zapne. Vodotrysky se samospádem vyžadují nádrž ve vyšší poloze, do které je voda přečerpávána z nádrže spodní, čili zde se neobejdeme bez čerpadla. Tedy s výjimkou situace, že nám přes pozemek protéká přírodní potůček a ten je dostatečně vydatným zdrojem vody. Pokud budeme vodu hnát z níže položené nádrže čerpadlem, měla by mít hadice větší průměr než hadice (trubka) s vodou stékající. Určitě nejsou na potrubí vhodné různé zákruty, které proud vody zpomalují. Vhodné nejsou ani gumové propojky. Ideální jsou trubky z novoduru s pevnými spoji. Inspirovat se můžeme u potrubí odpadního. Před zimou je vždy vhodné čerpadlo vyjmout a rozvody vody vyprázdnit, aby nám nepopraskaly. Ovšem za opravdu silného výkonu čerpadla může vodotrysk fungovat i za mrazů, kdy se nám budou tvořit nádherné ledopády. Pro takovéto řešení se však vždy poraďte s odborníkem. Dále je nezbytná filtrace vody, ostatně jako u každého bazénu a jezírka, aby nám po krátkém čase nezačala z vodotrysku stříkat páchnoucí břečka. A pokud se nám voda kalí biologicky (řasy, sinice apod.), lze připojit i germicidní UV lampu, která vodu sterilizuje, čili zabije vše živé.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
