Samozřejmě, že se nedá příliš zobecňovat – například ve Španělsku nechtějí psi na hotelových pokojích vidět, ale přitom tu nabízí vynikající standard psích hotelů, dočasných útulků a soukromých kotců, kam je během svého pobytu můžete na noc odložit. Angličané psy milují. Ale jen s krajní nelibostí je vidí v městské hromadné přepravě. V Holandsku mají zvířecí mazlíčci lístek v MHD zadarmo, ale současně tu platí ty nejdrsnější pokuty za znečišťování veřejných prostranství. Přehlédnutá hromádka vás tu může přijít i na tisícovku v eurech.V Irsku hledí na psy s nelibostí. Francouzi se blízkosti psů nezříkají skoro nikde, ale do muzea se s nimi nedostanete. To Italové se nestydí vpouštět hosty doprovázející psy většiny restaurací. Švýcaři zbožňují své psy, ale na ty přicházející zpoza hranic hledí s nelibostí. Sicílie a Korsika disponují 50/50 plážemi, kam se se psy nesmí. Modelové situace – smím se svým psem do MHD, do muzea, restaurace, na pláž, do parku – případně to, jak moc na volno nebo na krátkém vodítku s náhubkem musí být, si pro jistotu ověřte ještě před tím, než začnete nějakou dovolenou vůbec plánovat. A pokud pomýšlíte na končiny vzdálenější nebo exotičtější, raději kroťte svůj středoevropský standard.V muslimských zemích se na psy pohlíží jako na zvířata nečistá, a až na výjimky se tu k nim (a jejich majitelům) hezky nechovají. Není to samozřejmě univerzální pravidlo: v Maroku budete nejspíš mít nemalé potíže se psem ve městech, ale třeba na venkově osídleném Berbery vás a vašeho zvířecího společníka uvítají královsky. V zemích asijských, například v Jižní Koreji - kde je psí maso součástí jídelníčku - se také pohlíží na pejsky trochu jinak. Můžete to nazývat psím rasismem, protože zatímco my si považujeme všech psích plemen, tam se ostře rozlišují plemena na mazlení a masitá. A trochu jiným extrémem jsou země střední Ameriky a Afriky. Oblasti, kde lidé třou bídu s nouzí, a kde jim zvířecím společníkem předkládáte – pro ně naprosto nepochopitelný – obraz rozmařilosti a rozežranosti. Letenka pro psa tu má hodnotu několikaměsíčního výdělku, a místní často řeší, co dát do úst vlastním dětem. Zatímco vy pejskovi předkládáte libové masíčko z konzerviček. Existují země s velkými populacemi psů toulavých (prašivých, promořených nemocemi, vzteklinou). Tam byste neměli své čtyřnohé štěstí brát z obav o jeho vlastní zdraví. Nakazit se může snadno. Jinde se vyskytují jedovatí hadi nebo bodavý hmyz, kteří mohou být psům smrtelně nebezpeční. Jsou země (třeba zrovna nedaleké Bulharsko, Rumunsko, Albánie, Bosna a Hercegovina), kde při túrách narazíte na pastevecké psy bez doprovodu pastevců. A tihle polo-divocí psi dost nemilosrdně útočí na psi, s nimiž se přiblížíte k jejich stádům. I tady by šlo vašim pejskům na dovolené o život. V sousedním Německu ošklivě zahlížejí na plemena psů „bojových“. Do Austrálie (nebo na Nový Zéland) není povolen transport určitých plemen, která tu považují za druhy nepůvodní. V USA se situace liší stát od státu, takříkajíc okres od okresu. Chvályhodné jistě je, že vstup do šedesátky národních parků počítá s tím, že vás bude provázet i pes. V Kanadě jsou ze psů nadšení, ale požadují, aby šlo o psy spořádané, vychované a poslušné. Za divočícího můžete dostat mastnou pokutu. Ve Švédsku nebo Dánsku pak můžete dostat pokutu za to, že se ke svému pejskovi nechováte hezky, nenaplňujete jeho welfare.Čína, Ázerbájdžán nebo Bělorusko vnímá psy spíše jako škodnou. A nejhorší bilanci má v roce 2022 Vietnam. V celosvětovém indexu kvalit země pro pobyt psů na cestách dosahuje záporných hodnot. Samozřejmě, že všechno jde o něco lépe, když se můžete na svého zvířecího parťáka spolehnout. Když máte jistotu, že zachová bonton odpovídající situaci, a nebude dělat svému druhu (a vám) špatné jméno. Ne vždy je na to ale spolehnutí, protože každá delší cesta i změna klimatických podmínek psy značně stresuje.Když se tedy po zralé úvaze rozhodnete (a dejte prostor i vyjádření veterináře) pro to, že pejsek poputuje na dovolenou s vámi, je třeba vzít v potaz i to, co vás oba v cíli může čekat. Každopádně plánování a chystání, papírování a zařizování, narůstá se zvířecím společníkem geometrickou řadou. Očkování, očipování, vystavení zvířecího pasu, potvrzení, čestná prohlášení a dobrozdání o bezúhonnosti jsou jen začátkem.Komunikovat budete muset nejen s cílovou destinací, ale také s aerolinkou (pokud letíte). Je třeba naplnit všechny podmínky řádné přepravy přes jednotlivé státy. Co určitě nezapomenout? Mít všechny potřebné psí dokumenty s sebou, a pro jistotu ještě oskenované/ofocené. Hodí se mít i kontakty na veterináře v cílové destinaci, je totiž možné, že pes bude po cestě potřebovat ošetřit.Nezapomeňte také zabalit všechny ty hračky, mističky, vodítka, náhubky, postroje a obojky. Raději dvojmo, abyste je v cizině nemuseli shánět, kdyby se něco pokazilo. Zrovna tak by vám neměla chybět „psí“ lékárnička. Léky berte v originálním balení, i s přípisem od lékaře.Musíte si vybrat ubytování, kde vám psa (ideálně bez obřích příplatků) povolí. A své trasy, cestovní plány, budete muset uzpůsobit podle svého psa. Pokud si například představujete, jak se na týden naložíte na slunnou pláž a budete chytat bronz, váš pes vám za to nepoděkuje. Chce aktivitu. Tou ale není ani večerní chození po barech. Psí dovolená je víc o chození, i když ani turistické trekové normy jí neodpovídají. Dovolená se psem je prostě fenomén, protože je to živý tvor, a ne jen doplněk cestovní bagáže. Je lepší vézt psa na dovolenou autem, nebo letecky? Názory se různí. Přeprava letadlem je kratší, ale asi víc stresující. Odborníci i chovatelé se vcelku shodují na tom, že by pes neměl – pokud to není absolutně nezbytné – letět někam vícekrát než jednou za život. Vyplatí se to při transkontinentálních stěhováních, ale u dvoutýdenní dovolené to skutečně nemá své opodstatnění. Pokud přepravujete psa letecky, zkuste ho před letem utahat, co to jen jde. Sedativa nejsou schůdné řešení (znovu si položte otázku, jaký zážitek mu tím, že ho zdrogujete a samotného zavřete do přepravky v podpalubí, zprostředkujete – děláte to pro sebe, nebo pro něj?). Není od věci mu v přepravce nechat třeba svoje staré tričko. Známý pach by ho mohl trochu uklidnit.Trik se známou vůní se bude hodit i během přepravy autem. Tady myslete na to, že musíte častěji zastavovat. Kvůli protáhnutí, vykonání potřeby, pití. Zastávky byste měli dělat maximálně po dvou hodinách jízdy. Těsně před cestou nekrmit, kvůli vyměšování. A když už přijde krmení na cestě, nezapomeňte kvůli němu zastavit. I pes může trpět přepravou vyvolanou kinetózou.Krmení přitom zvolte lehké, které mu nezpůsobí zažívací obtíže. Pozor také na teplotu v kufru, větrání, a samozřejmě vynechejte muziku. Zvlášť, jestli máte basy v kufru. Pes vykukující z okénka vozu sice vypadá legračně, ale tenhle humor většinou nedocení dopravní policie. Navíc hrozí nebezpečí poranění.Autem – ať už v kufru nebo v kabině vozu – byste měli na dovolenou přepravovat jen psy, kteří si už na takové cestování a dlouhé tratě uvykli. Neměla by to být jejich premiéra. Po celou dobu dovolené pak musíte myslet na to, že s sebou máte němou tvář. Je v neznámém prostředí, a vy jste ti jediní, kdo jí rozumí. Proto byste se od mazlíčka neměli ani na chvilku odloučit.Když tedy zvážíte, kolik energie je zapotřebí věnovat tomu, aby s vámi na dovolenou mohl i pes, možná se nakonec vyplatí ho na těch pár dnů nebo týdnů svěřit někomu, kdo se o něj dobře postará. A pokud se na to vaši přátelé nebo rodina netváří, můžete vyzkoušet třeba nabídku českých psích hotelů.Zdroj: cuddlynest.com, buffer.com, petswebmd.com, CNtravel.com, nomadicmatt.com, AKCclub.org, TheSwiftest.com
