Půdokryvné rostliny přitom najdeme mezi dřevinami, trvalkami, ale i letničkami. Můžeme volit stálezelené listnaté keře, liány i jehličnany. Po letničkách pak sáhneme v případě, že chceme plochu zakrýt na jednu sezónu, než prostor zaplníme trvalou výsadbou. Půdokryvné rostliny jsou oproti trávníkům náročným na spotřebu vody, živin, ale i péči, mnohem méně náročné. Obvykle tyto druhy navíc i rychle rostou a ucelenou zelenou plochu proto vytvoří tempem přímo raketovým. Slovo půdokryvné asociuje nízce rostoucí rostliny. Hodí se především na místa, kde by se jen těžko dařilo trávníku a jsou mezi nimi i rostliny takzvaně pionýrské, tedy ty, které přežijí i na velmi nehostinných, na živiny chudých, suchých a zasolených stanovištích. Jedny snesou bez problémů přímé slunce, jiné jsou vhodné na místa stinná, ale i podmáčená, bahnitá. Půdokryvné rostliny také dovedou zpevňovat svahy, aniž bychom to museli provádět stavebními zásahy (např. svahové tvárnice a nebo zděné opěrné zídky) a těžkou technikou. Půdokryvné rostliny nevyžadují pravidelnou zálivku a některé dokonce snesou i sešlap, jelikož rostou opravdu bujně a jejich stonky jsou poměrně odolné. Schopnost konkurovat bujným růstem plevelům je pak jedním z hlavních argumentů. Oč menší péči vyžadují půdokryvné rostliny, když se nám už pěkně zapojí v ploše, o to důslednější musí být zakládání výsadeb. Předně je třeba půdokryvné rostliny vysazovat na plochy zbavené plevelů. Zpočátku by jim konkurovaly a omezovaly by jejich růst, později se již o boj s plevelnými rostlinami postarají „půdokryvky poléhavé“ bez nás. Při zakládání půdokryvných ploch půdu vyživíme například kvalitním kompostem, rostliny pak vysazujeme v pravidelných sponech a to tak, aby se plocha zazelenala co nejdříve. Dřeviny v množství 2 až 7 sazenic na m2, trvalky 7 až 15 sazenic na m2 . Po výsadbě je nutná dostatečná zálivka a v prvním, ale i druhém roce za sucha raději zaléváme pravidelně. Až si rostliny vytvoří bohatý kořenový systém či oddenky, již to nebudou potřebovat. Obzvláště na stinných stanovištích bývají travní plochy vytlačovány především mechem. O to větší důvod, proč trávník nahradit právě půdokryvnými rostlinami vyžadujícími stín. Na stinná místa se hodí například stálezelený a záplavou modrých květů kvetoucí barvínek (Vinca minor), ale i odolný, stálezelený a invazivní břečtan (Hedera helix). Stinnou stránkou břečťanu však je, že sice roste ochotně jako rostlina horizontální, pokud však narazí na cokoli, co z plocha vyčnívá do výšky, vydá se do ní také. Jde o typickou liánu, navíc roste i dost pomalu. Stálezelená pachysandra čili tlustonitník (Pachysandra terminalis): Tato dřevina roste pomaleji a preferuje kyselejší půdy, na slunném stanovišti jí zežloutnou listySvída kanadská (Cornus canadensis): Ideální půdokryvná dřevina pod stromy a na menší zastíněné plochy, preferuje vlhčí stanoviště a kyselejší pH, v létě kvete záplavou bílých květů, ze kterých později vyrostou červené zdobné plody, na podzim se nádherně zbarví listy Přísavník (Partenocissus): Spolus břečťanbem je králem stínu, považován je za plevelný popínavý keř, velmi rychle a spolehlivě zakryje velké plochyZběhovec (Ajuga reptans): Trvalka atraktivní pestrými listy a fialovomodrými květy, dobře a rychle se šíří a na výběr je mnoho kultivarů s různě zbarvenými listy Violka vonná (Viola odorata): Rozrůstá se do koberců kvetoucích na jaře fialovými kvítky, vyhovuje jí polostín a vlhčí stanoviště stejně kakostům (Geranium) a škornicím (Epimedium) Mateřídouška (Thymus): I tato léčivá bylina nahradí ochotně travní plochy doslova kobercovým porostem, bohatě kvete drobnými kvítky a krásně voní, zbarvení listů je pak podle kultivaru různéRozchodníky (Sedum): Patří mezi nejméně náročné, vhodné jsou i do skalek stejně jako na exponované plochy střešních zahrad, na výběr je mnoho kultivarů různých barev květů i listů, ze kterých je ideální vytvořit pestrou směs, získáme tak barvy zelenou, červenou a stříbrnou, ale i jinéAcéna (Acaena buchanii): Vysoká 3 až 5 cm, rychle tvoří velmi husté koberce zbarvení hnědozeleného, kvete po celé léto hnědočerveně Růže (Rose): Půdokryvné kultivary růží se hodí především do svahu na slunné stanoviště, obzvláště na svahy jižně exponované, brání sesunutí svahu a krásně kvetou od konce května po celé létoJalovec polehlý (Juniperus horizontalis): Svou půdokryvnost nosí ve svém jméně, nabízeno je mnoho kultivarů lišících se zbarvením a výškou vzrůstu. Skalník (Cotoneaster dammeri): Stálezelený, zdobný bílými kvítky, ze kterých v létě vyrůstají červené plody, nenáročný a rychle se rozrůstající, doplnit jej můžeme opadavými skalníky, které na podzim mění barvy listů, např. skalníkem přitisklým (Cotoneaster adpressus) s načervenalými květy a listím na podzim zbarveným rudě, stejně jako s rudými plody Vrbina penízková (Lysimachia nummularia): Nízká, plazivá, s drobnými lístky, prostor rychle prokořeníTrávnička (Armeria): Tvoří sytě zelené trsy Vřesy (Calluna) a vřesovce (Erica): Náchylné na sluneční úpal, ve stínu trpí houbovými chorobami, volíme proto polostínPlicník (Pulmonaria): Kvete na jaře, listy má pestré, dobře roste ve stínuBergénie (Bergenia): Dobře se rozrůstá ve stínu Mikrobiota křižmolistá (Microbiota decussata): 30 cm vysoký jehličnan, v zimě se zbarvuje do zlatavě hnědé barvyTis červený (Taxus baccata): I tis nabízí poléhavější kultivary, pozor však na jedovaté plody Jedlovec kanadský (Tsuga canadensis): Jehličnan rostoucí pomalu, poléhavé kultivary dorůstají v dospělosti výšky jen okolo 20 cmKopytník evropský (Asarum europaeum) Huseník (Arabis)Štěničník (Iberis)Třezalka kalíškatá (Hypericum calycinum)Libavka poléhavá (Gaultheria procumbens) Rdesno hlavaté (Persicaria capitata) a rdesno příbuzné (Polygonum affine)Mochna zlatá (Potentilla aurea)Mochnička kuklíkovitá (Waldsteinia geoides) Kontryhel měkký (Alchemilla mollis)Ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys) Zdroj: Wikipedia.org, magazinzahrada.cz, abecedazahrady.cz
