Od prvních ohnišť pravěkých lidí, kteří strážili oheň jako oko v hlavě, a pozdější schopnosti si oheň rozdělat, uplynulo do dnešních dnů moře času. Možná si mnozí ještě pamatujete v chalupách staré ocelové sporáky s troubou, ve kterých se zatápělo a jakousi skříňku se dvěma škopky. Voda se nejprve musela na sporáku či v brutaru (opět zařízení na ohřev vody, ve kterém se kvůli ohřevu pálilo palivo) ohřát a pak se až mohlo ve škopku mýt nádobí. A práce to byla lopotná. Ve své době to však již považovali za velký luxus a znak blahobytu. Kuchyně se prostě vyvíjely. A pokud si chcete navrhnout opravdu praktickou kuchyň, je dobré tento tradičně pracovní a jídelní prostor vnímat v kontextu času. Zajímavé je, že od pravěkého člověka stále zapáchajícího dýmem z ohniště, které bylo životadárným středobodem jeho života, se můžeme přesunout v čase do takzvaných černých středověkých kuchyní, kde byl zásadní rozdíl pouze v tom, že kuchyně již byla součástí nějaké stavby. A že již měli lidé k dispozici sofistikovanější nádoby včetně kovových. Ale jinak? Všude dým, v kuchyni černo, ne nadarmo se jí říkalo černá. Stačila změna tlaku vzduchu a bylo po tahu. Ostatně, jaký tah byste očekávali od díry ve stropě. Zato dnešní doba dokonce přinesla i kuchyně, kde už někteří lidé vlastně ani nevaří. Stačí jim mikrovlnka a rychlovarná konvice. Byt je pak spíše hotelovým apartmánem a dotyční si veškeré služby spojené s přípravami pokrmů platí. To ale již skáčeme příliš do budoucnosti. Vynechali jsme starořecká atria i první kuchyně bohatých vrstev starého Říma, kdy nemajetní využívali služeb kuchyní veřejných. Ty dodnes nepřežily, zato veřejné prádelny ano, i když ne zrovna u nás. I když… Třeba na studentských kolejích takové společné místnosti najdeme. Jak společnou kuchyň, tak prádelnu. Když bychom však přepluli Atlantik, zjistíme, že v Americe je veřejná prádelna běžnou věcí. Jenže průměrná česká domácnost patří k jedné z nejlépe vybavených v Evropě, natož na světě. Kdo prostě nemá moderní sporák s troubou, pračku, myčku nádobí, sušičku, lednici a mrazák, kuchyňského robota, mikrovlnnou troubu, rychlovarnou konvici a další elektronické vymoženosti fungující na elektřinu, jako by nebyl. A paradoxně si pak posteskneme u brambor pečených v ohni, jaká je to vůně a dobrota a proč to neděláme častěji. Ale ještě zpět kousek do historie, v raném středověku bývalo ohniště v centru hlavní místnosti anebo při některé stěně. Bývalo jedno, ale mohlo jich být i více. Ta se sdružovala na stolci (zpevněném místě) a lidé vařili na trojnožkách, hácích a roštech přímo nad otevřeným ohněm. Kuchyně bývaly místnostmi s nejvyššími stropy, jelikož bylo třeba odvádět dým. A místo komínu bývala ve stropu a střeše prostě díra, které lidé říkali dýmník. Kominíků nebylo třeba, požáry však byly časté. A jak středověk postupoval, kuchyně byly postupně vytlačovány stranou od ostatního života a právě z této doby pochází výraz černá kuchyně. Vše zde bylo od sazí. A pak už to šlo ráz na ráz, různé vynálezy a vylepšení se stíhaly navzájem. Byť třeba lidé ještě neznali elektřinu, rožeň byl otáčen převodem. Tím totiž otáčela vrtulka umístěná v komínu, kterou pohánělo teplo, tedy odváděné horké spaliny. Prý to vynalezl Leonardo da Vinci. Osvícenství se vynořovalo na obzoru a stále snadnější to měly i hospodyně a služebné. Každý dům již měl komín, následovala kamna a krby, pece a kachláky – kachlové sporáky. Později pak i sporáky ocelové, ve kterých se zatápělo. Babička mojí ženy má takový dodnes, i když už jen v místnosti, kde se dělají tradiční zabijačky. Něco však mají kuchyně historické společné s těmi současnými, tedy kromě faktu samotného vaření. Za prvé umístění, potřebu odtahu par (dříve šlo o kouř) a potřebu vody. Kdybyste se vrátili do minulosti a řekli lidem v jakékoli době, že máte v kuchyni radiátory, ťukali by si na čela. Proč, když je zde oheň a vaří se. Protože… Protože v té naší budoucnosti je již běžný vodovodní řád a kanalizace, elektřina a datové rozvody, protože už v kuchyních nezatápíme, to se dělá v hlavní obytné místnosti a často jen z rozmaru. Protože po druhé světové válce postupně nastal neobyčejný blahobyt a první prvorepublikové lednice pro bohaté jsou dávno minulostí, dnes ji má každý. A taky mrazák. To tam dáte celé mrtvé zvíře a vydrží rok, dva. Jako by zamrzlo v ledu vysoko v horách. V kuchyních sice máme při vaření o něco tepleji, ale na vyhřátí obydlí to nestačí. I když se blýská na lepší časy a třeba v pasivních domech by to stačit za určitých okolností mohlo. I když bychom však v kuchyni radiátor neměli, určitě zde bude kuchyňská linka. Ano, i v kuchyni lidí, kteří vůbec nevaří. Je již jedno, zda musíme demontovat linku starou a zlikvidovat staré umakartové jádro spolu s celou koupelnou a záchodem, zda musíme osekat ve starém domě i všechny omítky a vymlátit podlahy, zda musíme udělat úplně nové všechny rozvody anebo zda stavíme dům nový, kde nejsme nijak omezeni stávajícími stavebními konstrukcemi. Některé totiž zbořit se nevyplácí, o tom vám statici jistě poví své. Prostě každá kuchyně má linku a skoro každá obklad za její pracovní plochou včetně obkladu za sporákem. Když jsme rekonstruovali byt v přízemí pro prarodiče, setkali jsme se s neuvěřitelnou nevolí. Totiž naše snaha vrátit kuchyni ve staré chalupě duch dřívějších dob se stala důvodem válečného tažení, na jehož konci byla linka za 150 tisíc včetně spotřebičů. Že tak málo? Protože předražený sektor! A jako bonbónek, kvůli kterému měli pár týdnů tichou domácnost, kuchyňský robot za 15. Vše v moderním a do daného prostoru nepatřičném stylu a duchu. Nechť, až se tam budeme stěhovat my, abychom uvolnili velký a zrekonstruovaný byt v patře mladým, půjde to všechno pryč a k původnímu záměru se vrátíme. Tedy alespoň doufám, se ženou jsem to raději nekonzultoval. Nová kuchyně se dá vybavit i bez potřeby závratných sum. Začít ale musíme u promyšleného uspořádání. Každý totiž potřebuje jinou výbavu. I jiný prostor. Proto si musíme položit otázku, jak často vaříme a pro kolik lidí? K čemu kuchyni využíváme nejčastěji? Je to především jen jídelna? Anebo kromě vyvařování často i zavařujeme a také děláme domácí zabijačky? A co si od kuchyně slibujeme v průběhu času? To vše ovlivní dispozice kuchyně a jejího vybavení. Zásada kuchyňského trojúhelníku je prověřená léty: dřez, sporák a lednička by měly tvořit rovnoramenný trojúhelník. Nejen však to. Někdo je levák, někdo pravák, někdo vyšší, někdo menší postavy. A v domácnosti může žít také špatně vidící člověk či dokonce nevidomý, případně vozíčkář. Pak by třeba příliš úzký prostor mezi hlavní pracovní plochou a ostrůvkem představoval problém. Stejně jako příliš málo místa v pracovním kuchyňském prostoru ve tvaru U. Co se týká polic, regálů a úložných prostor, zbytečné věci dávejte raději někam do komory. Zjistíte pak, že vaše kuchyně může být o dost menší a tedy levnější. A nakonec si možná budete moci dovolit i masiv a kamennou pracovní desku. Že nevěříte? Udělejte si jednoduchou inventuru předmětů ve své současné kuchyni. Na jednu hromadu dejte ty, co používáte pravidelně a na druhou ty, co vůbec. Zbude vám třetí hromada s věcmi, po kterých sáhnete jen občas. A je jasno. Dvě hromady ze tří do komory a něco z toho ještě na blešák. Kuchyňské ostrůvky jsou módou, ale málokdo ho skutečně potřebuje. A pokud si dáma ještě usmyslí, že právě zde bude druhý dřez s odkapávací plochou a druhou baterií, ostrůvku se už jen tak nezbavíte. Náklady vysoké, užitek často nulový, protože ostrůvek se zřejmě stane odkladištěm a druhý dřez místem na šampónování kočiček a občasné koupání agamy. Kuchyňský ostrůvek je ale naopak skvělý při maximálním provozu. Zavařujete? Děláte zabijačky? Váš muž je nimrod? Pak bez ostrůvku ani ránu! Je i na zvážení, jestli by zrovna zde neměla být varná zóna. K tomuto názvu odstavce nyní, myslím, není třeba nic zásadního dodávat. Je to téma na mnoho samostatných článků a knih. Navíc platí, že každému domu a domácnosti sluší něco jiného. Nejen každé osobnosti, která bude kuchyni využívat. A nakonec design je včetně materiálové skladby především také o penězích. Vězte, že když vaše sousedka spatří vaši novou mramorovou pracovní desku a mramorový obklad za ní, zeptá se na cenu. Pak mlčte! Jinak máte v zádech kuchyňský nůž. Jedno je ale k designu v kuchyni dobré ještě dodat. Dejte přednost neutrálním barvám nábytku, případně přírodnímu dřevu. Pokud chcete v kuchyni barvy, mohou být na stěnách, mohou je nést bytové doplňky a dekorace, případně stylové výstavní kousky keramiky a skla. Ale barevný nábytek se časem okouká a kuchyňská linka není levná věc. Někdo má dokonce jednu na celý svůj dospělý život. Barvu na stěně snadno změníme, doplňky vyměníme, s linkou je to však již horší. To už snáze a levněji vyměníte barevné kachlíky. Kombinace praktického osvětlení kuchyně, které bude dokonce dosahovat i hygienicky doporučovaných hodnot, je zásadně důležitá. Obzvláště pak osvětlení pracovních ploch včetně sporáku. Doplnit pak lze svítidla stylová, dotvářející atmosféru a svítidla bodová. Nezapomeňte na osvětlení kuchyně jako nezbytnou součást jejího návrhu. A nezapomeňte také na dostatečný počet zásuvek na správných místech! V kuchyni jich obvykle potřebujeme nejvíce ze všech místností bytu. Alespoň menší vinotéka a malý bar s regálem na vystavené kousky určené k ochutnávání určitě nejsou od věci. Několik barových stoliček a druhý regál na potřebné sklo také. Budete se víc držet doma a třeba zde i posedíte s přáteli místo v hospodě.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
