Dýně se správně jmenuje tykev obecná (Cucurbita pepo), případně tykev turek anebo dýně obecná, přičemž jde o rostlinný druh rodu tykev (Cucurbita) z čeledi tykvovité (Cucurbitaceae). Ne náhodou trpí největším dýňovým šílenstvím každoročně právě Američané, tedy především ti ze Severní Ameriky. Dýně totiž pochází ze Střední Ameriky, odkud se rozšířila nejprve po amerických kontinentech a poté dál do světa. Jde o jednu z nejstarších kulturních plodin v nám známé historii lidstva (existují dochovaná semena z období 5000 let př. n. l.). Obliba dýní je vlastně zcela logická, pokud pohlédneme třeba na obrovitý plod dýně odrůdy Goliáš, rychle pochopíme, proč. Takové obrovské množství chutné, zdravé a při správné úpravě snadno stravitelné potravy nabídne málokterá plodina. Vysoký obsah vlákniny i vody dýně předurčuje k mnoha způsobům zpracování. Od dýňové krémové polévky, přes grilovanou či zapékanou dýni až po sladké kompoty a džemy. Oproti tomu však narazíme i na dýně s miniaturními plody, které obvykle nekonzumujeme, přestože jsou všechny dýně jedlé. I ty okrasné. Hlavním důvodem, proč se některým dýním vyhýbáme, je jejich chuť. Navíc čím větší dýně je, tím méně pracná bude při zpracovávání, s malými dýničkami bychom se dost nadřeli. Dýně (tykve) jsou jednoleté rostliny keříčkového vzrůstu. Jejich květy jsou velké, jednodomé a žluté barvy, listy jsou obvykle obrovské, nedělené, případně dlanitě laločnaté. Plodem dýní je vždy bobule různého tvaru a zbarvení. Z 90 % dýně obsahují vodu, v tomto směru je trumfnou snad jen melouny, navíc však obsahují i důležité minerální látky (železo, hořčík, draslík, sodík) a alfa i beta karoten. Právě kvůli velkým rozdílům mezi bobulemi se pak dýně dělí na více variet. Kromě klasických plodů, které v běžné hovorové řeči nazýváme dýněmi, patří mezi dýně (tykve) také kabačky a cukety, patizony, dýně olejná, dýně špagetová a jiné. Přitom jsou všechny druhy tykví jedlé, tedy jejich plody. Navíc i chutné a též u nás často pěstované. I když… ještě poměrně nedávno u nás dýně musely o přízeň pěstitelů bojovat stejně jako cukety. Na naše zahrádky se začaly dostávat až na přelomu 80. a 90. let 20. století. A ještě před několika málo lety jsme znali téměř výhradně jeden druh dýně, tedy ohromné plody vážící až 30 kg. Giganty odrůdy Goliáš. Pokud si pořizujete semínka či sazenice dýní, vždy se zeptejte, který druh je okrasný a jak velké bude mít plody (miniaturní dýničky pak využijeme například i do podzimních aranží spolu se sušenými květinami a dalšími přírodninami), který je vynikající po tepelné úpravě, a který za syrova. K nejoblíbenějším a nejchutnějším odrůdám dýní dnes patří hokkaido, máslová dýně, muškátová dýně, špagetová dýně, goliáš, žaludová dýně a také dýně chioggia. Důležité je též vědět, že všechny druhy dýní musíme pěstovat zvlášť, nikdy vedle sebe na jednom záhonu či kompostu. Dokonce i dosti daleko od sebe. Určitě se také nepokoušejte o pěstování dýní ve skleníku, nic jiného by se tam už nevešlo. Navíc musíme dýně držet dost daleko od jiných tykvovitých druhů, hlavně okurek a cuket, navzájem se totiž dovedou tyto druhy opylit a výsledek by pak byl neuvěřitelný. Hokkaido je dýně, kterou před tepelnou úpravou neloupeme. Má výraznou, nasládlou chuť a tenkou a lahodnou slupku, kterou prostě stačí povařit. Jestliže se ale přesto chcete slupky zbavit, udělejte to tak, že necháte dýni nejprve péct v troubě při teplotě 180 oC, pak slupku snadno sloupnete. Dýně hokkaido má sytě oranžovou barvu, protože obsahuje vysoké množství karotenu. Skvělá je při přípravě polévek, koláčů, džemů, kompotů a pyré (pouze dužnina, bez slupky). Dýni hokkaido využijeme i jako přílohu místo sladkých brambor. Pěstuje se také hokkaido červené a zelené s plody hmotnosti 1 až 3 kg. Při správném skladování můžeme tuto dýni rozporcovat a využít klidně i po Vánocích. Vydrží opravdu dlouho. Jen musíme nechat dostatečně dlouhou seschlou stopku a dýni držíme v mírnějším chladu a v suchu. Zelená odrůda je na rozdíl od červené víc zploštělá a žebernatá. Zelené plody větší (váží okolo 3 kg) a jedna rostlina vždy vynese jen 1 plod s výjimkou vyšlechtěné odrůdy F1 (až 3 plody). Goliáš je velkoplodá odrůda dýně s obrovitými plody syté žluto-oranžové barvy. Goliáš má hladkou oranžovou slupku a obsahuje ohromné procento vody. Kvůli tomu však není příliš vhodná k dlouhodobému skladování, rychleji a snáze začne uhnívat. Plody odrůdy goliáš mohou vážit až 30 kg, ale i více a jedna rostlina nám vždy dá jen 1 plod, i když bohatě kvete. Tedy říká se to a píše, ale už jsem tolikrát viděl i slyšel pravý opak, že tomu prostě nevěřím. Prostě záleží na tom, zda má rostlina dostatek vody a výživy a podle toho se sama rozhodne, kolik toho vlastně vůbec unese, ostatně to dělají všechny tykvovité druhy. Máslová dýně má velice zajímavý typický tvar hrušky. Barva slupky je šedivá až nažloutlá, dužnina je však uvnitř sytě oranžová (prostě karoten). Dužnina máslové dýně připomíná na první pohled avokádo, je jemně nasládlá, chutí pak připomíná lískové oříšky. Obsahuje přitom jen nepatrné množství semínek, což je obrovská přednost. Máslová dýně je ideální pro restování a grilování, jde o skvělou přílohu k červenému masu, hodí se však i do omáček, nádivek, pyré a krémových dýňových polévek. A můžeme ji též zapékat s masem (na slano i na sladko). Muškátová dýně má původní jméno Muscade de Provence. Tato dýně má plody nejčastěji tmavě zelené barvy a s výrazným žebrováním. Plody mají až barokní tvary a mohou vážit i 10 až 20 kg, tedy po goliáš další obři. Pod zelenou slupkou najdeme po dozrání plodu sytě oranžovou dužninu (opět karoteny), která je velice měkká. Stejně jako v případě goliáše musíme i tuto dýni zbavit tvrdé slupky. Dušičkové strašidlo vyrobíte z dýně muškátové, hokkaida, máslové i goliáše. Muškátová dýně je skvělá při přípravě polévek, pyré, koláčů a kompotů. Pochází však z Mexika a je proto velice náročná na teplo. Na jihu Moravy tedy skvělý nápad, na Šumavě to nezkoušejte. Jedině ve skleníku. Žaludová dýně nabízí neobvyklé plody připomínající jahody. Na rozdíl od jahod však plody váží 0,5 až 1 kg a jsou dlouhé cca 10 až 20 cm. Lidé si tuto dýni oblíbili pro oříškovou chuť a možnost konzumace i za syrova a dokonce i se slupkou. Žaludová dýně roste jako keř a proto nezabírá tolik místa jako ostatní dýně. Pozor však, když tuto dýni dlouho skladujete, její oříšková chuť se vytratí. Odrůdu žaludové dýně Festival F1 lze navíc konzumovat jako jablka, odrůda Table Gold pro změnu chutná jako kukuřice. Špagetová dýně má plody oválného, protáhlého tvaru. Její slupka je žlutá až žluto-oranžová a nemusí se loupat, stačí ji jen povařit. Dužnina špagetové dýně tvoří špagetová vlákna, když je dýně zralá, která se od sebe při vaření oddělí. Špagetovou dýni vaříme vcelku a neoloupanou. Dýňové špagety pak můžeme opravdu využít jako plnohodnotnou náhradu těstovin. Přidejte milánskou směs, nastrouhaný sýr a je hotovo! Hodí se také k zapékání a restování. Jeden plod váží 1 až 3 kg. Chioggia neboli Marina di Chioggia je dýně, která byla vyšlechtěna v Itálii. Její plody váží 4 až 6 kg, jsou tmavě zelené barvy a s hrubou strukturu s efektním žebrováním. Na první pohled připomínají pokožku ropuchy. Tato dýně je skvělá i k výzdobě, ovšem svou nasládlou chutí připomíná mrkev, proto byla vyšlechtěna. Pro kuchyni. Slupka je velice tuhá a nepoddajná, proto je dýni nejprve třeba tepelně zpracovat nakrájenou na měsíčky a nakonec zbavit slupky. Okrasné dýně sice můžeme jíst, při zpracování by s nimi však bylo více práce než užitku. Jde tedy především o oblíbenou pestrobarevnou a pestrotvarou dekoraci. Tyto dýně jou malé, hrubě strukturované a jejich dužina není příliš bohatá. Některé okrasné dýně se jmenují Andělská křidélka, Galaxy of stars F1, Jack be little, Crookneck (labutěnky), Sweet dumplings, Trnová koruna se špičatými výrůstky a další. Mnohé mají na slupce typické bradavice, které ještě zvýrazní dekorační efekt okrasných dýní. Zdroj: vitalia.cz, jaktak.cz, wikipedia.org, ČESKÉSTAVBY.cz
