Pěstování listového salátu není nijak složité. A pokud si vysejeme například takový „dubák“, můžeme lístky průběžně otrhávat, aniž bychom museli sklízet celé rostliny. Nejnáročnější je pěstování salátu hlávkového, na své dozrání a vytvoření pořádné hlavy s křehkým, křupavým srdéčkem, potřebuje dost času. A snadno se stane, že nám počasí prostě vystaví stopku. Hlávkový salát totiž reaguje na teploty a délku dne. A například delší dobu trvající horké počasí změní jeho osvěživou chuť na nahořklou a již ne tolik vábnou. Ovšem i za horka lze vypěstovat chutný salát, chce to ale spoustu zálivky, nejlépe navečer a nebo ještě lépe časně ráno, pokud si dokážete přivstat. Na slunném stanovišti je pak vhodné vytvořit jakkoli polostín a nebo rovnou vybrat tak situovaný záhon, který svým přistíněním s horkem počítá. A nezapomeňte, že pařeniště a skleníky pomohou salátu na jaře, v létě je tomu však již naopak. Co však ovládat nedokážeme, to je délka dne. Tady hrají prim nebeské a tedy vesmírné hodiny, mechanismus sunoucí naši planetu prostorem v pravidelných cyklech. A právě délka dne nastartuje kvetení salátu, salát jde prostě takzvaně „do semen“. Tomu však zabráníme časnou jarní výsadbou, čímž přiblížíme dobu sklizně salátu na období, kdy nám jeho nakvétání ještě nehrozí. Hlávkový salát je obvykle vyséván od března do dubna, ovšem první sadbu si můžeme v teple připravovat již v únoru. A pokud koncem února již nepanují velké mrazy, lze důsledně založit pařeniště, které si samo vytváří teplo rozkladem čerstvého hnoje uloženého pod vrstvou listí a zeminou. Pokud pak již chceme sazeničky umístit na záhon, nejvhodnější dobou je odpoledne či podvečer. Následuje hojná zálivka a rostlinky se do rána v zemině dobře usadí a začnou kořenit. Hrozí-li přes noc a k ránu ještě mrazíky, stačí salát zakrýt na večer bílou netkanou textilií. Po stranách zatížíme kameny a dopoledne zase odkryjeme. Platí též, že salát je náramný jedlík. Potřebuje tedy spoustu živin, humózní půdu či kompost. Nedostatek živin se odráží nejen na vzhledu, ale i horší chuti salátu. Organické hnojení je pro hlávkový (ale vůbec všechny saláty) klíčové stejně jako hojná zálivka. Organické hnojení navíc udržuje v půdě více vlhkosti, což se salátům opět líbí. A pokud chcete podpořit rychlý růst salátu, přidejte třeba kostní moučku. Navíc je třeba nepodléhat dojmu, že se salát dá pěstovat jen do léta. Opak je pravdou, protože byly vyšlechtěny takzvané letní saláty, které můžeme sklízet od konce léta do podzimu. Výsev přímo na záhony je dokonce možný až do poloviny léta. Ovšem v příliš horkém období a příliš teplých lokalitách je vhodné salát předpěstovat v nádobách na stinnějším stanovišti, resp. místě chráněném před prudkým sluncem. A vysazení salátu pak opět provedeme na stinnější stanoviště. Salát prostě není slunečnice. Mrzuté je to i s chorobami a škůdci salátu. Například plzák španělský vám vaše výpěstky zredukuje za jedinou noc, pokud se zrovna přemnoží a vy s tím nic neděláte. Ze slimáků mají salát na svém jídelníčku druhy Deroceras sp., Arion sp., Milax sp. a Limax sp.. V každém případě si poškození slimáky všimnete na první pohled a pokud odkryjete spodní listy, často najdete slimáky přímo pod salátem. Nakonec, proč nebydlet přímo pod svou oblíbenou pochoutkou. Dalším nepříjemným škůdcem je drátovec, který si kromě oblíbených brambor rád pochutnává právě i na salátu. A co jsou to drátovci? Larvy kovaříků, které se živí kořeny rostlin. Pokud se pak sečte napadení kořínků salátu drátovci a růžic slimáky, je sklizeno. Drátovce neuvidíme, nepoznáme na první pohled, poznáme však, že rostlinky náhle uvadnou. A pokud takovou rostlinu vytáhneme ze země, spatříme kořeny „vyžrané“. Vůči drátovci by měla pomoci výsadba hořčice a řepky vedle salátu, které působí na drátovce toxicky. Drátovce leze též stejně jako slimáky mechanicky sbírat. Pomoci by mělo i proschnutí zeminy mezi zálivkami a samozřejmě nějaká ta chemie. Navíc téma „slimák“ je tak frekventované, že byly vymyšleny různé vychytávky včetně například pivních pastí apod. K dispozici jsou však i ekologické přípravky, na slimáky by měly zabrat třeba granule obsahující fosforečnan železitý, který zahradě nijak neškodí. Z chorob jsou pro salát nejnebezpečnější ty houbové, tedy plísně. Nejvíce pak plíseň šedá a plíseň salátová. Napadené části salátu žloutnou až hnědnou a jsou pokryté plísní, obzvláště odspoda je tento problém fatální a často musíme spodní část rostlin při sklizni prostě zlikvidovat. Tyto plísně podporuje nadměrná vlhkost, je proto dobré nechat zeminu mezi zálivkami proschnout. A právě zde hraje roli organické hnojení, které si i přesto nějakou vodu stále udrží a kořínky si ji vezmou spolu s výživou. Kromě nepřemokřování půdy se též doporučuje nepřehnojovat dusíkem a používat dezinfikovanou zeminu, to však lze leda tak v mobilních nádobách. Saláty také často trpí nedostatkem vápníku, což způsobuje okrajovou nekrózu listů. Ty postupně hnědnou a odumírají. Aplikovat proto musíme vápník v jakékoli dostupné formě. A nezapomeňte, že dostupnost vápníku zhoršuje suchý a nebo naopak přemokřený substrát.Velmi nebezpečná je pak pro saláty bakteriální hniloba, kterou poznáme podle černajících ohraničených skvrn hlavně na starších listech zdola, nejčastěji na těch, které přímo leží na zemi. Za deštivého a chladnějšího počasí a v přemokřené půdě je vlastně bakteriální hniloba salátu zaručena. Tato choroba navíc rychle proniká půdy a rychle se šíří dál. Jedinou možnou radou je rychlá sklizeň zdravých rostlin a likvidace těch napadených. Prodávají se i různé přípravky, ale jejich účinnost je dosti diskutabilní.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
