Není to sice oficiální, navíc novináři vycházeli dle svého tvrzení z rozhovorů s více jak 20 lidmi, kteří na projektu The Line pracovali, ale kteří chtějí zůstat v anonymitě z obav z možných právních následků (mlčenlivost). Mají mezi nimi být hlavně architekti a inženýři. Dokonce by se prý projekt mohl zařadit mezi největší bláznovství světa, byť měl původně ambice jednoho z nejodvážnějších urbanistických experimentů v moderní historii. Na našich stránkách jsme o The Line v minulosti také publikovali, ale pouze základní informace o tom, že se začalo stavět. Jak však postupovaly práce na projektu a samotné stavbě, sen se čím dál tím více srážel s realitou. Architekti a jiní odborníci nakonec začali pochybovat, zda je vůbec možné stavbu postavit podle původních představ. Náklady se rychle zvýšily, termíny se zkracovaly, hlavně se však neuskutečnily zahraniční investice, na které Rijád spoléhal. Příliš velký sen a ambice znamenají pro investory především příliš vysoké riziko. Realita je dnes taková, že bylo nejméně 50 miliard dolarů investovaných do pouště. Stojí tam piloty a krajinou se táhnou hluboké příkopy, princ Muhammad, duchovní vůdce projektu a hlavní šéf Neomu, přitom dramaticky omezil první fázi plánů, byť nadále tvrdí, že Linka (Čára) zůstává strategickou prioritou, která umožní lidem změnit způsob života. Již se ale hovoří o „vícegeneračním rozvoji bezprecedentního rozsahu a složitosti“.Zaměstnanci Neomu sice pořád tvrdí, že velká část The Line by mohla být technicky stále realizovatelná, problém je ale s penězi. Bude to vůbec někdo ochoten zaplatit? Stavební práce v Neomu se zpomalily. Jediné, co běží původním tempem, to je budování pouštního lyžařského střediska Trojena, kde by se měly konat Asijské zimní hry v roce 2029. Vedle toho však konkrétní (a samozřejmě anonymní) bývalý zaměstnanec Neomu prý prohlásil, že všichni již vědí, že projekt nebude fungovat. A že už jde jenom o to, aby od něj Muhammad bin Salmán diplomaticky „jemně“ odstoupil. Zákony fyziky a financí jsou prostě neúprosné. Už jen řešení přístavu s třiceti patrovou budovou, která by se vznášela na průplavem jako lustr, se ukázalo být iluzí. A to je jenom jeden z mnoha technických problémů. Nad lustrem by měl být dokonce fotbalový stadion pro 45 000 diváků, 350 metrů vysoko nad hladinou moře. Připraven měl být na mistrovství světa v Saúdské Arábii v roce 2034.Jeden z architektů zavzpomínal, jak varoval Tareka Qaddumiho, výkonného ředitele společnosti budující The Line, před obtížností zavěšení 30patrové budovy vzhůru nohama z mostu, stovky metrů ve vzduchu. Řekl prý: „Uvědomujete si, že se Země otáčí? A že se vysoké věže kymácejí? Lustr by se mohl začít pohybovat jako kyvadlo, nabrat rychlost, odlomit se a narazit do přístavu pod sebou.“ Pod přístavem by navíc měla být vysokorychlostní železnice. Qaddumi prý sice naslouchal, ale práce pokračovaly. V každém případě platí, že když začala před třemi lety výstavba Linky, mělo jít o symbol nezastavitelného vývoje. Zcela nového městského života bez tradičních ulic a aut, poháněného obnovitelnými zdroji energie, táhnoucího se bez přerušení od Akabského zálivu až po pohoří Hidžáz.Sám princ Muhammad se přitom zásadně propsal do nerealizovatelnosti projektu, byť je jeho iniciátorem. Vládcem Saúdské Arábie se stal v roce 2017 ve věku pouhých 31 let a zahájil technologickou revoluci, modernizaci tohoto státu Perského zálivu, jeho zbavení závislosti na ropě a přechod k digitální budoucnosti. Původní návrh lineárního města byl vypracovaný losangeleskou architektonickou firmou Morphosis a předpokládal pouze 2 km široký pás osad táhnoucí se od moře k horám, který by byl propojen železnicí. Na konci roku 2020 však princ Muhammad vydal nové pokyny. Doslova řekl týmu: „Co kdybychom vzali ty dva kilometry a přeměnili je na dvě věže?“ nakonec se došlo k šířce lineárního města 200 m, výšce 500 m a délce 170 km. Koncept projektu The Line byl zveřejněn v roce 2021 a začalo nabírání nových zaměstnanců. Doslova tisíců architektů, inženýrů, stavebních manažerů, designérů a dalších odborníků. Mnozí byli požádáni, aby se usadili v samotné poušti, některé nalákaly štědré platy, jiné možnost pracovat na projektu nebývalého rozsahu. Postupně se ale začalo ukazovat, že je to jenom sen. O nic podobného se předtím nikdy nikdo nepokusil. Časopisu Discovery dokonce řekl Antoni Vives, někdejší hlavní úředník pro rozvoj měst Neom: „Jednoho dne jsem se bavil se dvěma fyziky, kvantovými fyziky. Jeden se podíval na druhého a řekl, že je teď čas básníků. Potřebujeme básníky.“ Nebyly prý provedeny žádné práce, které jsou potřebné k určení proveditelnosti projektu. Představenstvo Neomu se rozhodovalo pouze na základě vizualizací. A požadovalo po týmu, že musí zajistit, aby to všechno fungovalo. Vycházelo se také z předpokladu, že právě velikost může přinést stavební výhody, opak se ale ukázal být pravdou. Projekt rychle překonal kapacitu místní infrastruktury, materiální, ale i fyzikální a finanční možnosti. Jeden bývalý zaměstnanec, který pracoval na stavbě, prý dokonce uvedl, že jenom k výrobě betonu pro prvních 20 modulů by dodavatelé potřebovali každý rok větší zásobu cementu, než je roční produkce Francie. Každý 800 metrů dlouhý, 500 metrů vysoký a 200 metrů široký modul by potřeboval přibližně 3,5 milionu tun konstrukční oceli, 5,5 milionu metrů krychlových betonu a 3,5 milionu tun betonářské oceli. Dokonce prý měla stavba odebírat cca 60 procent celosvětové produkce zelené oceli ročně. A třeba obkladových materiálů by bylo zapotřebí množství odpovídající celé roční produkci největšího světového výrobce. A tady je další problém, pokud totiž chce někdo koupit zásadní množství světové materiálové produkce, cena materiálů raketově stoupne. Pro všechny. Projekt The Line by vlastně měl neplánované ambice zlikvidovat celosvětovou ekonomiku. Pro všechny materiálové dodávky přitom existoval jediný malý přístav 80 km jižně od stavby, který byl se staveništěm propojen jedinou dvouproudou silnicí. Jak to tak vypadá, všechno vychází z pohádkových představ, kdy se i zaměstnaní členové týmu nechali pobláznit bohatstvím a velikostí. Ve skutečnosti však šlo jenom o nedospělou hru příšerně bohatého prince, který si myslel, že jsou jeho možnosti neomezené. A teď se mu rozbíjí hračka. Potíží s realizací se vyskytlo více, než je vůbec únosné. Plány se minimalizují.Zdroj: Financial Times
