Škornice (Epimedium) jsou dokonce nejpočetnějším rodem čeledi dřišťálovité (Berberidaceae). Rod zahrnuje cca 55 druhů pocházejících především z mírném klimatického pásma. A nové druhy jsou stále ještě objevovány. Například v roce 1938 bylo známo jen 21 druhů škornic. V naší přírodě však roste jediný druh a ten navíc není původní, z oddenků vyrůstající škornice alpská (Epimedium alpinum). Škornice jsou vytrvalé byliny, stálezelené i opadavé, rostoucí v trsech a nebo z plazivých rozvětvených oddenků. Zároveň vyrůstají samostatné listy i stonky s květenstvími. Stonky mohou mít listy, ale mohou též být bezlisté. Zpeřené listy jsou složené ze dvou až čtyřiceti lístků. Většinou jsou trojčetné, někdy dvakrát trojčetné, mohou též být kožovité, s ostnitým okrajem a špičatým vrcholem. Mladé listy jsou někdy načervenalé a nebo mramorované. Listy jsou většinou vyšší než stonky s květenstvími. Ta se mezi listy často ukrývají. Květenství (nejčastěji hrozny) mohou být tvořena různým počtem květů. Jednotlivé květy mají osm kališních lístků, které vyrůstají ve dvou kruzích. Čtyři vnější a drobné kališní lístky podpírají ty vnitřní a brzy opadávají. Vnitřní kališní lístky jsou nápadněji zbarvené stejně jako čtyři lístky korunní s nektarii a odlišně zbarvenou ostruhou. Všechny tři kruhy okvětních lístků rostou neobvykle v zákrytu za sebou, nikoli střídavě. V řadě s nimi vyrůstají také tyčinky. Uprostřed květu najdeme svrchní semeník s šesti až patnácti vajíčky. Ten nese dlouhou čnělku s mírně rozšířenou bliznou. Plodem je podélně se otevírající tobolka, která nese více semen s masíčkem. Plod dozrává cca 45 dnů po opylení. Škornice jsou pěstovány výhradně jako okrasné rostliny. Nejvíc druhů pochází z mírného pásma Japonska a Číny. Další škornice najdeme na východě Balkánu, při pobřeží Černého moře, na Kavkazu, v Íránu a v okolí Himálaje. Původní evropské druhy rostou dosti drobnými kvítky, z Asie jsou proto importovány a šlechtěny nové velkokvěté odrůdy. Existuji i hybridy vzniklé samovolně a nebo s přičiněním pěstitelů. Pokud škornice rostou z plazivých oddenků, rozrůstají se do velkých ploch. Třeba škornice alpská. V zahradách se škornice uplatní pro svou nenáročnost na vláhu a světlo. Hodí se proto i do stínu mezi vzrostlé stromy a keře. Můžeme je využít i jako náhradu trávníku na větších plochách. Zabrání růstu plevelů a oddénkaté druhy a kultivary se budou po ploše šířit ochotně. Pokud konkrétní druh a odrůda roste naopak v trsech (např. škornice velkokvětá), kombinujeme tyto škornice s jinými stínomilnými rostlinami s vyššími nároky na vlhkost. Škornice nachází uplatnění i jako bylina, v tradiční čínské medicíně je využíváno jejích listů při léčbě revmatismu a poruchách potence. Listy obsahují mnoho flavonoidů. Vhodné je také při léčbě osteoporózy, oparů a pomáhá chronicky nemocným ledvinám. Škornice zpestřují naše zahrady sytými odstíny i v době, kdy již přišly mrazíky. Ty oddenkaté oblékají půdu do krásného jakoby srdíčkovaného oděvu, na jaře se pak můžeme těšit krásnými květy. Některé vypadají jako spousta barevných pavoučků.Pokud si pořizujete sazenice škornic, zjistíte, že připomínají hrst jemných srdíček. Škornice se vybarvují jak na jaře, tak při svém podzimním usínání. Listy mohou mít například i měděně červené a nebo s purpurovou mozaikou. A též barva květů může být velmi pestrá, od čistě bílé až po syté odstíny červené či oranžové a nebo sytou žlutou. Křehké cípaté kvítky jsou velmi oblíbené hmyzem, který si přilétá pro nektar uložený v mednících (nektariích) na ostruhách korunních lístků. Výborně vedle škornic vypadají třeba srdcovky, dymnivky, kandíky, sasanky, plicníky a nebo trojčety. Ovšem ze škornic si v zahradě též můžeme vytvořit pestrou sbírku. Zajímavostí je, že škornice jsou takzvaně mravencomilné, nabízejí mravencům chutné masíčko, čili dužnaté přívěsky na povrchu semen. Mravenci díky němu odnesou semínka od mateřské rostliny, okoušou a následně mohou vyrůst nové rostliny na novém stanovišti. Pro nás ale bude nejlepším způsobem množení vegetativní pomocí oddělků. Dělení provádíme v době, kdy nemrzne. I stálezelené ze škornic se na jaře zbavují starých listů a nahrazují je novými. Pokud se však tato obnova zcela nepovede, nejčastěji za sucha a nebo po drsné zimě, stačí porost radikálně seříznout a pořádně zalít. Oddenky brzy znova vyraší a půda se zakryje čerstvými výhony. Rostliny pak jakožto podrost dřevin omezují výpar vody a potlačují růst plevelů. Původním stanovištěm škornic jsou lesy, což vysvětluje stínomilnost těchto rostlin. Dokonce můžeme škornice vysazovat i pod vzrostlé jehličnany.Zdroj: Wikipedia.org, novinky.cz, abecedazahrady.cz
