Astra čínská (Callistephus chinensi) se do Evropy skutečně dostala z Číny. A tento původní druh je letničkou. Ovšem mnohé vyšlechtěné kultivary aster (Callistephus) jsou dnes vytrvalé (trvalky). Mnoho vyšlechtěných odrůd a kultivarů se liší vzrůstem, tvarem a barvou květenství. Jde spolu s chryzantémami o typický symbol podzimu, vykvétají totiž od srpna do října. Výsev se provádí v březnu a dubnu, výsadba v květnu a červnu a k vyzrávání rostlin dochází od září do listopadu. Výška rostlin činí podle kultivaru 0,2 až 1 metr. Množství tvarů, velikostí a barev květů aster lze jen těžko najít u jiného rostlinného druhu. Úctyhodná je však u nás také tradice aster, v selských zahradách střední Evropy se rozmohly již v polovině 19. století a vládnou zde dosud. Astry jsou rostliny mnoha tváří, v závislosti na kultivaru jsou vhodné k řezu, do skupin vysokých trvalek, k pokrytí půdy, lemům záhonů, ale i do nádob. Můžeme jimi doplnit okrasné záhony i vytvořit bohatě kvetoucí ostrůvky v trávníku. Odolávají slabým mrazíkům, jsou však poměrně náchylné na houbová onemocnění. Tyto „zářivé hvězdy podzimu“ jsou poměrně skromné a dobře se jim daří i v nepříliš propustné a nebo naopak snadno vysychající půdě. Pravidelnou zálivku vyžadují po celé vegetační období, obzvláště na konci léta pak dostatek vláhy stimuluje tvorbu květních pupenů. Hůře však kvetou na velice suchých a teplých stanovištích s písčitou půdou. Navíc jsou zde i častěji napadány padlím. Jelikož jde o poměrně mohutné rostliny se značnou rostlinnou hmotou, vyžadují astry mnoho živin. Je proto potřebné pravidelné přihnojování a obohacování půdy kompostem před výsadbou i během pěstování. Půdu tedy astry vyžadují humózní, výživnou, pH neutrální, vlhkost půdy střední a stanoviště na plném slunci, jinak nám tolik nepokvetou. Vyšší odrůdy aster je přitom nezbytné vyvazovat k opoře, aby si trsy uchovaly přirozený tvar. A právě s vyvazováním je třeba začít hned jak astry na jaře vyraší. Ty výhony, které si lehnou, se už nepodaří zvednout. Stane se také, že starší trsy aster začnou od středu řídnout a jejich kvetení je čím dál slabší. V tu dobu provedeme zmlazení, čili rozdělíme trsy rostlin již brzy na jaře. Na jeden metr čtvereční vysadíme pouze tři až čtyři rostliny. Bohatě to doženou a plochu zaplní. Do popředí záhonů a do květináčů jsou vhodné nižší kompaktní odrůdy aster, vyšší odrůdy vysazujeme do pozadí a nebo v kompaktních skupinách. Odrůdy s nižším, kompaktním a hustým vzrůstem, vysoké jen patnáct až padesát centimetrů, není obvykle třeba vyvazovat. Sytě zelené listy aster jsou kopinaté a chlupaté, květní úbory jsou buď jednoduché, plné a nebo poloplné, jazykovité. Mohou být široké, úzké, lžičkovité, zahnuté či trubkovité. Barva květu aster může být bílá, krémová, růžová, modrá až fialová, červená, žlutá až zlatá, oranžová atd. Dokonce byly vyšlechtěné i astry s květy zelenými. Atraktivní jsou tyto květiny samozřejmě především květem. V podzimní zahradě patří astry mezi dominantní trvalky. Velmi oblíbené jsou například mohutné trsy astry novoanglické (Aster novae-angliae) a astry novobelgické (Aster novae-belgiae), které kvetou dlouho a bohatě. Přestože jsou jednotlivé úbory poměrně malé (průměrně dva až tři centimetry), rozrostou se do bohatých trsů. Pokud pak hledáte odrůdu vhodnou na rabata, okraje záhonů, do truhlíků či do skalky, řešením může být 'Aster dumosus', pouze 20 až 50 cm vysoký kultivar.
