Stačí mezírka v dlažbě chodníku anebo prasklina na okraji vyasfaltované vozovky, a už je tam. Není to zase tak překvapivé, protože z trávníků to sem daleko nemá a její vzdušně hedvábné chmýří se šíří opravdu snadno. Stačí jen fouknout.Neuvěřitelné na tom je, jak semena pampelišky dokáží najít a zajistit si přístup k živinám či vláze i na těch nejúporněji zcivilizovaných, tedy vybetonovaných lokalitách. A že tam dokáží přežít. Pampeliška je sice ten nejobyčejnější rostlinný druh kolem nás, ale počíná si dost neobyčejně. Běžně odolává tlakům tak extrémním, že by to jiné rostliny dávno zabalily, anebo se o takové dobrodružství vůbec nepokoušely. Ne tak dobrodružné pampelišky, které odolávají znečištěnému ovzduší, sešlapávání, umělému světlu z městského osvětlení nebo sálavému teplu, které uniká z rozpálené dlažby.Tu pozoruhodnou odolnost a přizpůsobivost pampelišek v nehostinném prostředí měst vysvětluje Yannick Woudstra, botanik z univerzity ve Stockholmu. V úvodu zmiňuje fakt, že města se už před desetiletími začala měnit, podléhat efektu tepelných ostrovů. Například Amsterodam je díky tomu v průměru o dva stupně Celsia teplejší než jeho bezprostřední okolí. A v horkém letním dni „umí být“ teplejší i o jedenáct stupňů.Pampelišky (jde o celý soubor druhů, ne nutně jen tu jednu smetánku lékařskou) se na takhle drasticky narůstající teploty dokázaly adaptovat. Postupně se evolučně přizpůsobily. Jak vybádal Woudstra, v tom umělém teple pampelišky rostou lépe a rychleji než jejich venkovští příbuzní, díky efektivnějšímu využití fotosyntézy. Vlny veder je tedy nedrtí tak, jako populace pampelišek z vesnic. A protože si rostou ve „vyhřívaném“ městském podnebí, mají menší problémy se změnami teplot v zimě. Jejich sezóna růstu také začíná v předehřátém městském prostředí o něco dříve. Sázka pampelišek na život v městském prostředí tedy není jen o komplikacích a extrémech, ale též i o benefitech. Život na teplejším ostrůvku v krajině má pochopitelně svá specifika. Rostliny jsou totiž vnitřně naprogramovány tak, aby reagovaly na změny teploty; když se po ochlazení objeví mírnější a teplotami vlídnější počasí, je to pro rostliny signál k zahájení kvetení. Načasování je klíčové, protože kvetení musí korespondovat s výskytem opylovačů. Mírnější městské zimy mohou tento signál oslabit a nejen teoreticky může dojít k tomu, že rostliny tento budíček pro kvetení zaspí.Pampelišky naštěstí patří k opravdu lehkým spáčům a mechanismus nastartování kvetení mají dokonale vyladěný. I v tom městském teplejším prostředí zimu „vycítí“. A protože pak na jaře vyrazí dříve, nemají problém s konkurencí, rychleji rostou a efektivněji se rozmnoží. Ke svérázu zimy ve městech patří nejrůznější opatření proti náledí. Sypání popela na chodník už je dnes minulost, ale o to více se solí. A rostliny zpravidla sůl nevítají. Hubí je. Pampelišky z lidských sídel ale dokázaly stres z vysokých koncentrací solí obejít. Mechanismus, jakým toho dosahují, není dosud přesně popsán. Má se ale za to, že s nimi nakládají podobně jako s těžkými kovy. Ty ukládají ve svých listech, aniž by je nějak zužitkovaly. Ale neškodí jim.Sešlapávání pampeliškám také nevadí. Jejich přisedlé růžice listů to snáší dobře, a i sekačky po nich přejíždí tak, že je neodřezávají celé. To proto, že listy „městských“ pampelišek jsou malé, květní stonky krátké a skloněné pod úhlem 30 stupňů a méně, téměř rovnoběžně rostoucí s trávníkem. A vždy, když je nejhůř, pořád mají útočiště svého kořene, z něhož jsou schopny znovu obrazit. Ty kůlové kořeny jsou mimochodem skvělé pro „dolování“ v prasklinách na dlažbě a asfaltu, a pampelišky se jimi dokáží uchytit i na docela neuvěřitelných místech. A jakmile se pampelišky uchytí? Začnou už brzy na jaře poskytovat hmyzu první potravu. Pampelišky se tím starají o krmení více než dvou stovek druhů opylovačů.Průzkumy ze zahraničí naznačují, že pampelišky poskytují ve městech opylovačům na jaře 90 procent nektaru (tedy sacharidů) a 80 procent pylu (tedy bílkovin). K výživě městských opylovačů z kraje sezóny pravděpodobně žádná jiná rostlina nepřispívá víc, než tenhle žlutý prevít. Velmi užitečný prevít. Protože nebýt těch výživných darů pampelišky pro opylovače, neudržely by se ve městské šedi ani jetely, slézy, hořčice a vlčí máky.Pampelišky jsou esencí průměrnosti, obyčejnosti, všednosti. To ale neznamená, že by nebyly užitečné. Pampeliška nejenže vládne ulicím, chodníkům a trávníkům, ale také chrání a podporuje další rostlinné a bezobratlé obyvatele měst. Je to žlutá královna šedivé městské džungle.Zdroj: researchgate.com, naturetoday.com, academicoup.com, link.springer.com, theConversation.com
