Začneme z opačného konce, tedy od rad úspěšných zahradníků - rekordmanů, jak se k extrémním výpěstkům propracovat. To abychom si mohli s klidem říct, že za takovou námahu to snad ani nestojí. I budoucí medailisté zahradnických výstav začínají od semínka, ale s výběrem konkrétní variety si dávají opravdu hodně záležet. Každá zábava něco stojí, a tak by nás nemělo úplně překvapit, že například v roce 2013 bylo vydraženo jediné dýňové semeno potencionálního šampiona za 1600 dolarů (tj. 40 000,- Kč). To už je docela slušná diagnóza pěstitelské posedlosti. A dál? Že příprava vhodného substrátu je tu velkou alchymií, a s nějakým sázením do obyčejné hlíny nemá nic společného, je při nákladech na osivo vcelku zřejmé. Rostlinky skutečně klíčí „jako v bavlnce“. Nechybí jim teplo, vlhko a přesně odměřená výživa. Přesné složení hnojiv je pochopitelně pro každého takového nadšence přísně střeženým tajemstvím, a „bio“ rozhodně není ve hře o rekord prioritou. Spíš to připomíná neférové dopování olympioniků steroidy. Triky, o kterých se naopak hodně mluví, je ruční opylování štětečkem, protože u rekordmanů se nic neponechává náhodě. A taky prostříhávání, snižování objemu rostlin. Méně výhonů, šlahounů a nadbytečného listoví, regulace ostatních plodů, to vše totiž znamená více energie pro růst jednoho maximálního plodu. Tedy, jedinečného. Patří k tomu i chronická starost o pohodlí rostliny a hodiny strávené na stráži před škůdci. Skleníky, lampy? I to se samozřejmě počítá. Taková péče, neúměrně věnovaná jedné rostlině a jejímu plodu, je pochopitelně z běžného produkčního hlediska nepochopitelná. A dost často v ní nevidíme tu obyčejnou lidskou radost z normální úrody. Pěstitelé rekordů prostě obětují mnoho, aby nakonec získali jen velmi málo, a příliš se podřizují jedinému cíli. Který pak někdy opravdu může stát za to. Když se začala psát historie rekordů, mohli jste ve světě zazářit s dýní, která vážila 35,5 kilogramu. To už je ale minulost. V roce 2007 se v síni slávy usadila dýně vážící 58 kilo, a zdálo se, tenhle kapitální kousek, naplňující celá zahradnická kolečka, o své prvenství jen tak nepřijde. Jenže mezi pěstiteli - dýňaři panuje opravdu velká řevnivost. Takže od října 2017 je tu nový světový (a možná snad i vesmírný) rekord. Bílá dýně s váhou 960 kilogramů. Tenhle skoro tunový mazlík určitě k jídlu nebude, a kdybyste si jej vydlabali, můžete z něj klidně udělat zahradní domek pro děti, nebo hodně prostornou boudu pro psa. Žlutá dýně ale dokáže dorůst ještě o něco víc, a stávající světový rekord z Belgie činí 1190 kilogramů. Na podium ji musel zdvihat stavební jeřáb. Skok ve váze vyšlechtěné a vypiplané dýně je skutečně extrémní. U rekordů karotky to tak divoké není. Za posledních 15 let se váha šampionů zvýšila jen asi o 2 kilogramy, až k současnému prvenství. Tím je mrkev s váhou 10,7 kilogramů. Prostě mrkev ve váze celé bedničky mrkve. K jídlu asi moc nebyla, už prý začínala dřevnatět. Docela dobře prý ale chutnala rekordní cibule (šampionka z roku 2014), která byla představena na zahrádkářské výstavě v Harrogate. Jednalo se o žlutavou kouli o váze 8,5 kilogramu, připomínající svými parametry spíše vodní meloun. Pohádku o tom, jak se tahala řepa ze země, asi znáte všichni. Takže vás asi nepřekvapí drama, které se týkalo vykopání rekordní řepy z Británie. Ta aspiruje hned na dvě prvenství. Jednak očekávatelně, ve váze, kde zabodovala cifrou 23,4 kilogramů. Což je prý ekvivalent třicítky normálních řep. A pak překvapila s délkou středového kořínku, kvůli kterému pěstitel Joe Atherton musel rozkopat celou zahradu. Řepa sahala do hloubky 7,2 metrů. Bylo to prostě monstrum se vším všudy. Jméno pana Athertona se vyplatí zmínit, protože u něj se skutečně nedá hovořit o běžném zahrádkaření. Extrémy produkuje pravidelně, a je držitelem zhruba 180 regionálních a národních pěstitelských rekordů. Víte, jak ještě poznáte, že je podzim? Že se na ulici i vzájemně neznámí lidé oslovují: „Nechcete cuketu?“. Ne, vážně, cuketám se tady u nás dobře daří. Ale stěží se blíží rekordům, na kterých si zakládají v Holandku. Tamní cuketová ligu v současnosti vede rekord jistého Bradleyho Wurstena. A jedná se o kousek s vahou 93,4 kilogramů. Což je ekvivalentem 206 cuket „normální“ velikosti. Jen pro představu, je velká jako malý delfín. A když už jsme u těch zvířecích příměrů: nejdelší pastinák byl dlouhý jako žirafa (5,7 metrů), a nejtěžší brambora (jediná hlíza) vážila 4,98 kilogramů. Byla, velká jako kočka. Máme tu ještě nejdelší lusk fazole - měřil 1,3 metrů, desetikilový pórek a okurku salátovku z Austrálie. Ta je zajímavá tím, že jí nevypěstoval „profesionál“, ale vcelku normální školák pro místní výstavu. A byť tedy své okurce dopřával maximální komfort, úplně jí zase nerozmazloval. I proto byla překvapením její délka: měřila 135 centimetrů. Víc než golfová hůl, nebo pět běžných salátovek hezky za sebou. Otázkou je, co s takovým monstrem. Do salátu? V okurcích pak panuje ještě jeden rekord, a to ve váze. V současnosti si titul šampiona drží salátovka o hmotnosti 12,9 kilogramů. A můžete si vsadit, že někde už roste další zelená rekordmanka. Tituly se tu totiž překonávají snáze, než u košťálovin. Například stromovitá brokolice z Aljašky (kde vyrůstala ve skleníku), si s váhou blížící se 19 kilogramům primát už od roku 1993, aniž by ji někdo udolal. Je libo sedmnáctikilový květák, třicetikilový celer anebo hlávku zelí, vážící pětadvacet kilo? To vše jsou rekordy, které už hezkých pár let čekají na překonání. Někdy je to o náhodě, jindy o píli a dřině. Na svůj rekordní vodní meloun ale nevzpomínají manželé Huntovi z Kanady zrovna v dobrém. Sice jej dokázali dotáhnout na hmotnost 103 kilogramů, ale znamenalo do i každodenní zalévání 36 litry vody. Rekord, a ne zrovna chutný, je tedy přišel docela draho.Naštěstí většině zahradníků nepotřebuje medaile, a vystačí si s odměnou dobré úrody.
