Téma to bylo natolik šokující, že rezonovalo i hospodami v pohraničí. Co se šustne v centru kraje, to nesmí nikomu ujít. A představa Budějčáků okusovaných obdobou jihoamerických piraní vykouzlila na tvářích mnohých Šumavanů blahý úsměv, jakýsi nepřehlédnutelný pocit libosti, jako by si do těch nafoukanců měli sami kousnout a zjistit, že jsou ze špeku, chmelu a slivovice. „No jo, to je americká ryba, nemá u nás co dělat,“ říká zkušenější rybář. „Ale nikomu neublíží, jenže v rybnících dělá bordel, je invazní,“ dodává. A pravdu dí. „Zase jen straší lidi a chtějí vyvolávat senzace. Kvůli návštěvnosti!,“ rezonuje místní usedlík. „Hovada novinářský,“ doplňuje zkušeně jiný. Tady to zavání lynčováním, říkám si pro sebe a debatu ignoruji. Palnou zbraň nemám, slzák jsem zapomněl doma a koupi největší z oblud z šelem psovitých teprve zvažuji. Jsem taky Budějčák. A vlastně tak trochu i novinář, pokud se do této kategorie pisálci z hobby plátků zařazují. Pro jistotu ale používám podstatné jméno “redaktor“, případně indiánskou verzi “sedící u počítače“, po zuby ozbrojených myslivců je zde příliš.Jak to tedy s tou děsivou slunečnicí pestrou vlastně je? Vždyť již jen její jméno evokuje krveprolití krásy? Slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus) patřící do čeledě okounkovití (Centrarchidae) je rybička velká 8 až 28 cm. Anglicky se jí říká common sunfish a pumpkinseed, přičemž pochází z USA a Kanady. Uměle však byla vysazována v různých částech Evropy včetně ČR, dnes je zaznamenán její výskyt na Labi, Vltavě, Lužnici a Dyji, stejně jako v teplejších mělčinách jihočeských vodních nádrží, tedy rybníků. V úředním jazyce jde o rybu agresivní a invazní, která se již nesmí z nařízení Evropské komise 2019/1262 dovážet, chovat, množit, vypouštět ani darovat. Za případný přestupek je stanovena pokuta ve výši od 20 tisíc do jednoho miliónu korun (podle zákona č. 364/2021 Sb.). Na indexu je také střevlička východní (Pseudorasbora parva). Tak pozor! Zájmovým chovatelům je od roku 2019 umožněno si tyto ryby ponechat do konce jejich přirozeného života. Chovatelé však musí zamezit jejich rozmnožování a úniku do přírody a musí své exempláře zaregistrovat na příslušném úřadě. Chov slunečnice pestré je nenáročný, vyžaduje teploty 4 až 22 °C, pH 7 až 7,5 a tvrdost vody 10 až 15 dGH. V přírodě preferuje sladkovodní jezera, rybníky, pomalu tekoucí vody a mrtvá ramena řek. Dožívá se až dvanácti let (průměrný věk je 6 až 8 let), mladší kusy mají tendenci tvořit hejna a dospělci žijí v párech. Minimální objem vody v zahradním jezírku se slunečnicemi musí být 1500 litrů. Slunečnice pestrá je sice všežravec, upřednostňuje však živou potravu, například zooplankton, potěr ryb a hmyz na hladině. Samečci mají výraznější červenou skvrnu na skřelích, samičky jsou plnější v bříšku. Pohlavně tato rybka dospívá ve věku 1 až 2 roky a tře se v květnu a červnu. Jiker mívá každá samička v průměru 500 až 5 000 a sameček buduje před výtěrem hnízdo, nejčastěji jde o vyhloubenou jamku na prosluněné mělčině. Do středu hnízda dopraví úlomky vodní vegetace, ve kterých se později ukrývá potěr. Samci budují hnízda ve skupinách s rozestupy a samice se pak postupně vytírají s několika samci. V každém hnízdě jsou proto vždy jikry několika samic. Plůdek se líhne za několik dní a až 10 dní zůstává v hnízdě. A zde je jádro problému, samec totiž hnízdo celou dobu výtěru a inkubace jiker střeží, hlídá i vylíhlý potěr a napadá všechny okolo plující ryby bez ohledu na jejich velikost. Zde tedy pramení ono smrtelné nebezpečí pro Budějčáky. S největší pravděpodobností se však nic nestane a drobného kousnutí si ani nevšimneme. Navíc je pravděpodobnost, že by se někdo koupal právě v neudržovaném budějckém Bagru opravdu minimální. Horší je to však již s dalšími rybími populacemi v Bagru. Rybáři se slunečnice pestré obvykle zbavují tak, že rybník vypustí, dno nechají vymrznout, vyvápní je a po opětovném napuštění zde vysadí dravé ryby (především okouny a candáty). Je však s podivem, že se právě slunečnice pestrá dostala na index, jelikož její přítomnost v evropských vodách je jen málokde vnímána negativně. U nás jde dokonce o druh se sporadickým výskytem bez většího vlivu na fungování vodních ekosystémů. A třeba na Slovensku slunečnice zapadla docela dobře mezi ostatní druhy a stala se zajímavou složkou již tak dosti specifické obsádky místních ramen a kanálů. Do našich vod se slunečnice pestrá dostala již v první polovině dvacátého století, buďto omylem s násadou jiných rybích druhů, anebo cíleně jako experiment. Vzhledem jde o velmi zajímavou a vlastně pěknou rybku. V Severní Americe baví lov této ryby především mladé rybáře, slunečnice má navíc velmi chutné maso a na pánvi se proto neztratí. Produkční rybářské firmy však slunečnice pestrá pro svou velikost nezajímá. Dnes se do našich rybářských revírů dostává pravděpodobně prostřednictvím akvaristů a jezírkářů. Ochráncům původních ekosystémů slunečnice vadí kvůli konzumaci zooplanktonu, jehož nedostatek vede k přemnožení sinic a řas. Jenže to bychom museli zlikvidovat třeba i místní okouny. Smysluplným řešením by byl chov většího množství vrcholových predátorů, především štik a candátů.Zdroj: rybicky.net, ceskobudejovicky.denik.cz, aktivni-rybolov.cz, ekolist.cz, budejcka.drbna.cz, mrk.cz, chytej.cz
