Jedním problémem je, že zemědělci čerpají obecné zemědělské dotace, které mají svá pravidla. Je třeba především dodržet termín, dokdy musí mít louky, na které pobírají dotace, posečené. Pokud to nestihnou, o dotaci přijdou. Přitom není nic jednoduššího, než změnit podmínky dotačních titulů, vymyslet, jak to udělat, aby mohli nechávat část luk neposečených a posekat je dodatečně a šetrněji. Takzvaná mozaiková seč by se prostě neměla týkat jen městských aglomerací a v menší míře i našich zahrádek. Měla by se týkat i větších lučních ploch, které spadají do dotačních programů. Současnou doporučovanou metodou je začít středem louky a od středu pak sekat postupně na pravý či levý okraj, čímž je zvěř postupně vytlačována. Jenže někde to prostě nejde a stejně takové řešení nestačí. Ostatně nejde jen o zvěř, ale i hmyz a ten je při běžné senoseči prostě rozšmelcován (tráva se strojně seče na vysoko, ale také obrací, aby vyschla a shrabuje), stejně jako uhyne mnoho zvířat, obzvláště mláďat. Třeba kobylky odnesou každou senoseč prý až z 80 %. Ve vysokých lučních porostech se prostě ukrývá mnoho života, najdou se zde třeba i vejce ptactva a ptactvo samotné, které svá vejce hájí. A nejčastější zvířecí obětí bývají mláďata všudypřítomných srn. A stát? Na jednu stranu ministr zemědělství obdivuje obětavou práci dobrovolníků při odhánění zvěře z porostů, které mají být sekány. Děkuje jim. Na druhou stranu stát hrozí pokutami ve výši až 10 000 korun pro myslivce a zemědělce, pokud zvěř před stroji neochrání a na třetí stranu nabízí dotace na systémy odhalující a plašící zvířata. Jenže všechno je to tak nějak polovičaté. Ano, někde spolupráce zemědělců s myslivci a případně i dobrovolníky funguje, jinde dobrovolníci nadávají, že za celé dny nepotkali jediného myslivce a přitom zástupci místního zemědělského podniku tvrdí, že jsou s myslivci domluveni. Tvrzení proti tvrzení. A kdo bude v konkrétních případech dokazovat, kde je pravda. Pak se nelze dobrovolníkům, kteří žádnou dotaci nedostávají a svou záchranářskou práci dělají zdarma, vůbec divit, že si stěžují. Opravdu je divné, že jeden tvrdí, jak zalarmoval místní myslivecký sbor a myslivci tvrdí, jak makají, přitom dobrovolníci, kteří vstávají ještě před svítáním, o myslivce údajně nezavadí. Ostatně, proč stát dobrovolníky neplatí a neláká tak další, když je tolik obdivuje? Pomohlo by to možná více než peníze rozhazované za dotované technologie. Dobrovolníci zkouší zvěř plašit třeba různými závěsy zavěšenými na tyčích, jejichž šustění ruší zvířata, případně zkouší rušit zvěř níže prolétávajícími drony, což je šetrnější k samotnému porostu, není ušlapáván. Přesto ale mnoho zvířat vždy uhyne. Ohromné mnoha hektarové plochy prostě nelze jen tak zvládnout manuálně, vyhnat z nich všechna zvířata a dokonce na dostatečně dlouhou dobu. A například na pořízení dronů, které budou plašit zvířata, jsou organizovány i sbírky. Co se týká dotací, ministerstvo zemědělství nabízí farmářům dotaci na odhalení zvířat, která se ukrývají na loukách a při sečení jim hrozí zranění anebo usmrcení. Získat mohou až 48 000 korun na asistenční systém, který se umisťuje na žací lištu strojů a varuje obsluhu. Dále 2000 korun na instalaci jednoho plašiče zvěře. A tato dotace je nabízena i myslivcům.O dotace na asistenční systém lze žádat od srpna letošního roku u Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF), přičemž jde o součást takzvaného nového období Společné zemědělské politiky EU. Jenže to je už pro letošní rok dost pozdě a předtím taková možnost neexistovala. Ale dobře, díky Bohu za to. Podle zákona o myslivosti přitom mají vlastníci nebo nájemci pozemků dbát na to, aby při sečení luk nebyla zraněna nebo usmrcena zvěř. A zemědělci mají povinnost práce předem nahlašovat myslivcům, jinak hrozí pokuta ve výši až 10 000 Kč. Stejná pokuta pak hrozí myslivcům, pokud svou práci zanedbají. Jak to ale mají při troše dobré vůle udělat? V tu chvíli jsou totiž ve stejné situaci jako dobrovolníci, myslivost je jejich koníček, kvůli kterému nemohou kdykoli opustit svou práci. Lidské síly je málo a plochy velké. Jediným řešením je mozaiková seč lučních porostů, která je však kvůli obecným zemědělským dotacím z EU nemožná. Do přesného data musí být posekáno. A basta. Na druhou stranu si tedy mohou zemědělci požádat o dotaci na asistenční systém, ale letos již příliš nepomůže. Tak prostě alespoň příští rok… Bylo by přitom tak jednoduché stanovit taková pravidla, aby sečení lučních porostů bylo šetrné ke zvěři i hmyzu a aby luční porost po sečení z části zůstal. Ale… I kdyby to vše nakonec klaplo a pravidla by se změnila, stejný problém nastává při sklizni obilovin a jiných zemědělských plodin, v jejichž porostech se ukrývá zvěř. O hmyz již v tomto případě tolik nejde. A ohromné žací stroje jsou pro zvířata ještě nebezpečnější než traktory se sekačkou na trávu… Kombajn budí ohromný respekt i u nás lidí. Smysluplné řešení prostě chybí. A pokud by se mělo nějaké najít, musí také počítat se snahou zemědělců a myslivců o přežití. Nutit lidi k vyčerpávajícím činnostem, které jim v konečném důsledku berou či omezují obživu nelze. Je třeba především motivovat. A odměňovat. Nikoli jen rozdávat nepromyšlené dotace, hrozit tresty a dobrovolníkům odměnou děkovat. Není zač, chtělo by se jednomu říct.Zdroj: denik.cz, ekolist.cz, eagri.cz, rozhlas.cz
