Smířili jsme se s tím, že stavební spořitelny neustále zvedají bezdůvodně poplatky. Kauza ohledně rostoucích poplatků bude mít nejspíš dohru u soudu. Nyní je tu další hrozba pro klienty. V novém zákoně o stavebním spoření najdete opravdu zajímavé ustanovení. Jde o zcela nový způsob, jak nechat kulaťoučké korunky na svých kontech a nevyplácet je klientům. Kvůli tomuto zákonu, který naši zákonodárci připravili, byly stavební spořitelny nuceny vydat nové obchodní podmínky. Ty musí splňovat nová ustanovení. Už se ale nemluví o tom, že se ve smlouvách některých stavebních spořitelen objevil odstavec textu, který ve stručnosti říká, že: „… po uplynutí vázací 6tileté smlouvy a při splnění dalších podmínek má stavební spořitelna právo jednostranně měnit úrokovou sazbu z vkladu a to i opakovaně.“ V podstatě jde o nevinnou změnu paragrafu 5, odstavce 7 nového zákona o stavebním spoření, v níž se spořitelny vzhlédly a okamžitě ji pojaly jako svou povinnost. Stavební spořitelny tak můžou jednostranně měnit výši úročení svých smluv. Zatím po uplynutí vázací lhůty. Zatím. Co není, může být. Jak vidno, tak náš stát se spíše zajímá o dobro finančních ústavů, než o blaho občanů své země. Ale na to už jsme si taky zvykli. Pozitivní informací pro většinu z nás je, že se možnost jednostranné změny úročení týká smluv nových, tedy smluv uzavřených až v roce 2004. Jedno je ale jisté. Postavení spořitelen a klientů není vůbec rovné. Důsledek této novinky? Stavební spoření už nebude pro české občany tak výhodné a počet uzavíraných smluv klesne. Možná, že o to stát v rámci své finanční reformy usiloval.
