Nápad uplácat něco z mazlavé hlíny, jílu nebo rovnou kaolínu – a pro zvýšení odolnosti produktu to nechat vypálit v ohni – patří k jedněm z prvních civilizačních vynálezů vůbec. Ty nejstarší jednoduché figurky a misky z pálené hlíny mají dnes neuvěřitelných 26 000 let.Za to, že se tyhle artefakty archeologům daří objevovat, trochu může samotná povaha keramiky. Přirozeně totiž odolává vysokým teplotám a chemické erozi, je stavěná tak, aby vydržela. Principy výroby se pochopitelně za tisíciletí výrazně zdokonalil a současná produkce užitkové i stavební keramiky si svou kvalitou s prehistorií nezadá. Také vzniká v dočista jiných objemech. Ročně jsou to desítky milionů tun. Mezi velké národní producenty se počítá například Mexiko, Indie a Turecko. Všechny státy Evropské unie dohromady produkují míň, než každý jeden z téhle trojice. Ale ani tito tři národní velkoproducenti spolu dohromady v součtu netrumfnou Čínu. Ta ročně vyprodukuje přes 20 milionů tun všemožné keramiky.Výroba keramiky je průmyslem, který je setrvale globálně na vzestupu. Počítá se, že v roce 2030 by celosvětově mohla být obchodována keramika za 360 miliard dolarů. Pozitivní zprávy o rostoucí produkci, ziskovosti a úspěchu keramiky ale mají i svou odvrácenou tvář. Keramika není jen ideálem výrobků každodenní potřeby a základem po vysoce technická materiálová řešení, ale také ohromnou environmentální zátěží.Na výrobu každé jedné tuny keramiky připadá okolo 265 – 290 kilogramů oxidu uhličitého. A to jsou jen emise výrobní, spojené především s vypalováním a kalcinací karbonátů. V potaz je třeba brát až hraniční miliardy tun materiálu, zasaženého výrobním procesem, logistiku a tím pádem další emise. Výroba keramiky je celosvětově hodně hořkým bonbónkem, který každý rok přibere na váze o 400 Mt CO2. Součástí děsivých obrysů tohoto problému je i to, že to vlastně nejde dělat zase nějak o moc výrazněji lépe.Výroba keramiky je totiž povšechně efektivní, příjemně samo-regulovaná. V téhle branži by se dlouho neudržel nikdo, kdo by zbytečně mrhal energií a dodával na trh produkt se zbytečně vyššími výrobními náklady. Chytrá řešení – přes celou úpravu surovin až po vypalování – tu už aplikována byla.Prostor pro zlepšení, snížení emisní bilance, tu pořád ještě je. Ale nejde o nic zásadního.Kohoutky je tedy třeba utahovat jinde. A právě nad tím, kde ty kohoutky leží a jak by se dalo „ušetřit“, začali před pěti lety dumat dva designéři. Karl Yin a Caroline Chengová, z čínského studia Yi Design.Upřímně řečeno, první postřehy tohoto dua, který měl blíž k užitému umění a architektuře - než k výrobě stavebnin a spotřební keramiky, zprvu vzbuzovaly spíše rozpaky. Kroužili ale kolem několika zajímavých oblastí. Třeba toho, že Čína každoročně nejenže vyprodukuje 20 milionů tun keramiky, ale taky 18 milionů tun keramických odpadů. Keramiky, která už dosloužila, a ve formě všemožných střepů – z nádobí, toalet a dlaždic – se vrší na čínských skládkách.Protože s recyklací odpadů zkrátka nejsou v Číně zrovna na výši, tak tu 97 procent objemu keramických odpadů zůstává ležet. Čína je tedy nejen světovým šampionem produkce keramiky, ale i odpadů z ní. A těch odpadů se za generace nastřádalo tolik, že jsou jich k dispozici učiněné geologické vrstvy.Které by se klidně daly těžit a „nějak“ zužitkovávat. Teoreticky. Jen tedy vědět, jak přesně. Chengová a Yin byli ohromeni potenciálem objemu odpadů, který se u nich doma nabízel. Ale protože přemýšleli ekonomicky, netoužili po tom, aby se odpady z keramiky ze skládek vrátily zpět, jako nějaká základní surovina do výroby nové keramiky. Chtěli přijít s jiným využitím, které by z odpadu dalo vzniknout produktu s vyšší přidanou hodnotu.S něčím, co by nabízelo víc než jen odpověď na množství odpadu, ale co by mohlo přinášet odpovědi i na jiné palčivé problémy. Slyšet o nich nebylo až do roku 2020, kdy jejich studio - Yi Design – otevřelo v prefektuře Jingdezhen novou fabriku. Proč právě tam? Jingdezhen je nazýván Porcelánovým královstvím a také Světovou metropolí keramiky. Keramiku tu ve velkém vyrábí přinejmenším posledních tisíc let, takže místo pro záměr bylo zvoleno chytře.A ten záměr? Z nastřádaného keramického odpadu tu vyrábí dlaždice.Ale pozor, jiné, než by se dalo čekat.Ty dvě léta, kdy o Chengové a Yinovi nebylo slyšet, totiž věnovali laboratornímu výzkumu a analýzám. Z designérů a umělecky smýšlejících kreativců se tedy překlasifikovali na badatele. A ve spolupráci s odborníky z univerzit přišli s postupem, který umožňuje (hodně zjednodušeně) - vzít střepy a podrtit je na prach – s pomocí anorganického tmelu, chemického pojiva, které neobsahuje plasty ani cement z toho prachu vytvořit nové dlaždice – se kterými se dá řešit problém (nejen) čínských měst. Tím je nedostatečná propustnost zastavěné plochy pro srážkovou vodu, která během přívalových dešťů zahlcuje kanalizace, odstavuje od provozu čistírny odpadních vod, vede k záplavám. Jejich dlaždice - Permeable YiBrick – jsou ale propustné. Voda jimi může normálně zasakovat do podkladu.Zastavěná plocha města tak nemusí být jedním vyasfaltovaným nebo vybetonovaným bazénkem, který se při dešti začne plnit vodou (anebo onu vodu nestáhne do kapacitně nestíhající kanalizace). Ale s takovými dlaždicemi může podporovat přirozený průsak. Díky tomu lze tyto stavební bloky použít jako nasákavější alternativu běžných cementových cihel a dláždění, v různých architektonických kontextech. Dokáže shromažďovat a pozdržet dešťovou vodu, postupně ji přesměrovávat do půdy nebo do kanalizace, aniž by přehltila systém měst.YiBrick je jako houba, která vodu nasaje – aniž by změnila svůj objem nebo technické vlastnosti – a dokáže ji přefiltrovat a po čase uvolnit zpátky. Ten nápad „řeší“ ochranu lidských sídel před záplavami. Také výrazně snižuje efekt tepelných ostrovů – tahle dlažba totiž přirozeným odparem chladí rozpálené ulice. Je revoluční, pokud jde o nakládání se srážkovou vodou ve městech. A je velkým přínosem i pro kvalitu ovzduší, zeleň ve městech. Na metru čtverečním téhle dlažby se přitom schází třicet kilo nikým nechtěného a nevyužívaného keramického odpadu, a přibližně třiapadesát kilogramů emisního uhlíku. Ve zužitkovaném odpadu a materiálu, který nemusel být vyroben – protože už existoval. Každá YiBrick je vyrobena z 90 % z recyklovaného keramického odpadu. Je propustná a jeví se být řešením pro dláždění zastavěných ploch. Chodníků, parkovišť, stezek. A přitom to dohromady nic nestojí.Studio Yi Design, které se dnes už nezabývá ani tak designem jako recyklací keramických dlaždic, je hodně zajímavým příkladem do finále dotaženého záměru. Ono těch nápadů, co by se s tím kterým specifickým typem odpadu dalo dělat, mají po celém světě kreativci víc než dost. Obvykle to ale skončí – v lepším případě – u nějakého laboratorního experimentu, pozitivní tiskovou zprávou a dál po tom neštěkne ani pes. Chengová a Yin poodhalili svou ideu, aby pak zmizeli ze scény – čas, kdy o nich nebylo slyšet, naplno věnovali laboratorním experimentům a testování proveditelnosti – a pak hned vyrukovali s plně funkčním přístupem.Ne teorií, ale hotovou věcí. Továrnou, která už jede na plné obrátky a přináší na trh žádaný produkt. Celá Century Plaza v Šanghaji je teď vydlážděna těmi Permeable YiBrick. A zakázky o dodávky materiálu mohou v Yi Design přehazovat vidlemi.Nejen z Číny, o tohle prosákavé dláždění projevili už zájem v Norsku a Dánsku, a seznam zahraničních klientů se jim utěšeně rozrůstá. Jejich produkt totiž řeší problémy, který mají všechna města světa. Součástí úspěchu Yi Design je i to, že „sedí“ přímo u zdroje, v regionu proslaveném produkcí keramiky. O materiál pro výrobu rozhodně nemají nouzi. Keramického odpadu ke zpracování mají v Číně prakticky neomezené množství.Materiály: Yidesigngroup.com, designshanghai.com, ScienceDirect.com, Wikipedia.org, Dezeen.com, ceramicworldweb.com, Statista.com, intechopen.com
