Svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia) je nenáročná, jednoletá, středně vysoká a modrofialově kvetoucí bylina, která patří do poměrně širokého rodu svazenka (Phacelia). Krásně kvetoucí medonosná bylina, která nezapadne ani v okrasných částech zahrad a v parcích, je dnes především pícninou a vynikajícím zeleným hnojením. Navíc dovede svým růstem eliminovat půdní erozi. Příjemně vonící svazenka vratičolistá pochází z horkých severoamerických států Nové Mexiko, Oklahoma a Texas a ze severních oblastí Mexika (Aguascalientes, Chihuahua, Coahuila, Durango, Nuevo León, Sonora, Tamaulipas a Zacatecas). V Evropě se po dovezení z Ameriky v podobě okrasné rostliny začala samovolně šířit v teplých subtropech. Zavlečena byla také do Austrálie a na Nový Zéland. Nejlépe se této rostlině daří na půdách lehkých, propustných, hlinitopísčitých a s dostatkem humusu a vápníku. Nesnáší půdy trvale zamokřené a kyselé, optimální pH je 6,5 až 7,2. Pro dobré kvetení vyžaduje teplé stanoviště a plné oslunění, výborně snáší letní sucha. Jde o rostlinu jednoletou, která po dozrání semen usychá. Na jaře se semena vysévají po jarních mrazících, načež rostlina roste rychle, stejně jako dosahuje včasného kvetení (již 55 až 60 dnů po výsevu). Rozmnožuje se výhradně semeny, která po dozrání z rostliny opadají a nejčastěji vyklíčí ještě v témže roce. Zimu však u nás semenáče nepřežijí, zmrznou. V podobě pícniny kontra rostliny medonosné má svazenka vratičolistá jeden problém, její píce je jen průměrná a při zavadání mírně hořkne, musí být proto sklízena ještě před vykvetením. Navíc spolu s květem lodyhy dřevnatí. Tak ale oseté pole ztrácí možnost býti medonosným, tedy se stát potravou včel. Ideální využití tohoto druhu svazenky charakterizují její vlastnosti. Rychlý růst, křehké lodyhy, mnoho drobných lístků, husté a měkké kořeny. Díky tomu je ideální jako meziplodina na píci a na zelené hnojení, kdy potlačuje plevele a zlepšuje kvalitu půdy. Co nejrychlejšího růstu a tvorby nadzemní i podzemní hmoty dosahují například odrůdy 'Lisette', 'Větrovská', 'Protana', 'Promoce' a 'Meva'. A pozor, svazenka vratičolistá je velice citlivá na herbicidy. Kvůli medonosnosti, kdy květy produkují velké množství nektaru obsahujícího až 40 % cukrů, je tato rostlina vysévána na menších plochách poblíž úlů, po odkvětu jsou pak rostliny zaorány. Vynikající je schopnost rostliny vzcházet i v suchých podmínkách, celková nenáročnost, dlouhá doba kvetení a právě již zmíněná přitažlivost pro hmyz. Silná medonosnost bývá také důvodem okrasných výsadeb, rostlina naláká do zahrad a parků hmyz. A pokud zde budeme semínka vysévat v třítýdenních intervalech, maximálně prodloužíme dobu kvetení. Suma sumárum je naprosto ideálním způsobem využití svazenky vratičolisté výše zmíněné zelené hnojení. Ještě jedna věc je ale klíčová, totiž vodní eroze. Dokonce tato rostlina jednoznačně vede i v přednáškách na toto téma. Přihlédnout také musíme k faktu stále klesající živočišné výroby a nedostatku organických živočišných hnojiv, kdy právě zelené hnojení začíná hrát prim. A právě využití rostlin v podobě zeleného hnojení zároveň funguje jako protierozní ochrana půdy. Svazenka v tomto případě funguje jako zásobárna živin, které si uchová v období mezi dvěma hlavními plodinami. Nedochází k vyplavování těchto živin. Zároveň omezuje šíření plevelů a zlepšuje podmínky pro činnost půdních mikroorganismů. A pokud lze takto svazenku vratičolistou využít na polích i sušších lokalit, proč neudělat to samé v zahradách? Jako zelené hnojivo můžeme jen vřele doporučit. Svazenka vratičolistá má také skvělé využití v kukuřičných polích, kde zamezuje erozi půdy. Po vytvoření listové růžice začne rostlina rychle narůstat, brzy proto zastíní pole (za 4 týdny až na 85%), rychlým růstem přitom potlačuje plevele a chrání půdu před nadměrným vypařováním vody, které sama mnoho nepotřebuje. A jelikož rostlina nemůže v našich podmínkách přezimovat a je velmi citlivá na herbicidy, nemůže se sama stát plevelným druhem. Ideální je proto v systémech takzvaného stále zeleného pole, kdy se na podmítnutý pozemek zaseje meziplodina (právě svazenka vratičolistá), ta vzejde a zůstane na poli přes zimu, kdy uhyne, přitom však chrání půdu před erozí i nadměrným promrznutím. Na jaře pak můžeme provést výsev hlavní plodiny přímo do uhynulého porostu svazenky. Tento uhynulý porost nadále chrání půdu před erozí, prohřívá ji a pomalu uvolňuje živiny (pomalým rozkladem). U nás je tento systém využíván nejčastěji na polích s širokořádkovými plodinami (např. kukuřicí), jelikož jsou právě tyto plodiny nejnáchylnější na vodní erozi. Kořenový systém přemrzlé svazenky dovede držet půdu pohromadě až do té doby, kdy se zapojí porost hlavní plodiny. A jelikož je více jak 50% půdy v ČR ohroženo právě vodní erozí, ukázala se svazenka vratičolistá býti skutečným pokladem. Nejhorší je pak situace v Jihomoravském kraji kvůli specifickému složení půd. A co víc, svazenka vratičolistá patří do čeledi stružkovcovitých, jejíž je u nás jediným zástupcem, není proto napadána chorobami a škůdci, odolává dokonce i háďátku řepnému. Proto je ideální meziplodinou a přerušovačem v osevních postupech s vysokým zastoupením řepky. Při medonosném využití dovede rostlina poskytnout včelám dostatek potravy od května do září, načež se včelař dočká zvýšené medové snůšky (214 až 496 kg medu na 1 hektar vysetých rostlin).Zdroj: zitkrajinou.cz, wikipedia.org
