Kvalita vody ke koupání už totiž za mnoho po horkých měsících nestojí, a kromě osvěžení na nás v zelení a brčálem prokvetlé bažině čekají nebezpečné sinice. Problémy s nimi jsou všude: na veřejných koupalištích, ve vodních nádržích, v lesních tůňkách, bahnitých rybnících pro kapry a kachny. Ale i v tekoucích řekách, kde existují i jiná mikrobiální rizika. Na co si tedy dát pozor? Na místa, která neznáme a před koupáním neprověříme, ať už malým orientačním testem anebo, pohledem do oficiálních a pravidelně aktualizovaných zdrojů, například webu Koupací vody, spravovaným Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR, nebo stránek Ministerstva zdravotnictví (ty však v době vydání článku aktuální informace zatím nezobrazují). Sinice, jednobuněčné potvůrky, jsou ve vodě všudypřítomné. Ale v nízké koncentraci neškodí. Teprve když zužitkují příhodnou teplotu a dostatek živin, nebezpečně se namnoží. Jejich růst podporuje hlavně lokální znečištění vody minerálními látkami. Prospívá jim fosfor, který se do vody může dostat splachem z hnojených zemědělských polí, ale může sem doputovat i kanalizací. Proto je koupání na dohled lánu nebo čističky odpadních vod nerozumným nápadem. Ne vždy je to ale tak snadné. Únik znečištění může být z nenápadné roury kanalizace, z vyústění drenáže. K eutrofizaci, tedy obohacení vody živinami, může dojít z přikrmování ryb a hnojení rybníků, z ptačího trusu. Není to pak jen o fosforu. Výsledek je ale totožný. Souvislý zelený zákal na hladině, kterému říkáme vodní květ. Je plošným ale při břehu více patrný. Připomíná hutnou (nikoliv však chutnou) zelenou kaši. Ne vždy to musí být sinice. Mohou to být „jen“ vodní řasy. Jak to poznat? Pohotově to můžete rozlousknout sami, s pomocí tzv. Maršálkova testu. Do prázdné vyšší průhledné láhve (ideálně PET bez potisku) naberete vodu z půlmetrové hloubky. Tak, aby pod okrajem láhve zbylo ještě pár centimetrů místa. Pak ji postavíte stranou a budete čekat. Můžete se zatím nastříkat repelentem nebo namazat krémem na opalování. Po 20 minutách budete mít jasno. Jestli si voda v láhvi ponechala svou zelenou barvu, je přeplněná řasami. Není to tedy úplně průzračné jezírko, ale ke koupání to vcelku je. Když se ale voda v láhvi pročistila, a u jejího hrdla se vysrážel zelený proužek (může mít podobu jehliček, krupice), jde o sinice. A tehdy můžete osušky a plavky zase sbalit. Tahle voda ke koupání určitě není, za zdravotní rizika to nestojí, i když je takové horko, že na silnici teče asfalt. Není přitom pravidlem, že by sinicím bylo hej jen na stojaté vodě. Mohou se vyskytovat i v řekách. A všude tam, kde si nejste dopředu jistí, se na konci léta a začátku září takový malý testík udělat. Ztráta dvaceti minut experimentem vám ušetří dlouhé dny starostí. Proč? Sinice, kterým se také pro jejich barvu říká cyanobakterie, totiž produkují cyanotoxiny. A ty patří k opravdu festovním nervovým jedům. Ani s lidskými játry se nemazlí. Není to samozřejmě tak, že by vás jediný dotek zahubil, není to mrtvá voda. Živá je prostě až moc. Nemusíte totiž být plaveckým rekordmanem nebo vodníkem v zácviku, ale během plavání se vždycky vody trochu napijete, dostane se do kontaktu s vašimi sliznicemi. Deci nebo dvě na osobu. Pro zdravého dospěláka to není peklo. Pro dítě, které váží pětkrát méně a lokne si při hře a cachtání víc to už problém je. Stejně jako pro osoby rizikové, oslabené. Starší, důchodce, lidé s již jinými zdravotními neduhy, těhotné. Voda se sinicemi působí neblaze na zažívací trakt. Může vyvolat křeče v břiše, zvracení, průjem. Může vyvolat intenzivní alergickou reakci anebo otravu. Nechat napít svého čtyřnohého miláčka takové vody může skončit smrtí.Vodní květ není ultimátní zabiják. Vždy bude záležet na koncentraci sinic, množství, jakému se „vnitřně“ vystavíte a délce pobytu v takové vodě. Mnohem pravděpodobnější, byť stejně nemilé následky, mohou mít podobu vyrážky, ekzému. Zarudlých očí, alergické rýmy. Před vstupem do takové vody zvažte možná rizika, a to, jestli se pak budete moci rychle osprchovat. Bez plavek. Případně si na kůži sesbírané sinice nevymasírovávejte do pokožky ručníkem. Ve váš prospěch může hrát krátká doba expozice i to, jestli vane vítr na hladinu směrem od břehu (a žene sinice unášené na hladině od vás). Což se v případě brouzdajících většinou neděje, a ty se pohybují v zeleném cyanobakterickém sirupu. Máme se tedy na konci prázdnin vyhýbat otevřené vodě uctivým obloukem? Hygienikové a zdravotníci třídí kvalitu vod ke koupání do několika kategorií, a skutečně mezní jsou dva stupně (červený a černý). Při červeném voda neodpovídá hygienickým požadavkům a pro uživatele představuje zdravotní riziko. Koupání tu nelze doporučit zejména pro děti, těhotné ženy, osoby trpící alergií a osoby s oslabeným imunitním systémem. Při černém pak platí: Zákaz koupání! Voda nebezpečná ke koupání, hrozí akutní poškození zdraví. Z toho je třeba vycházet. Zdravotním rizikem při koupání nemusí být nutně jen sinice. Chce to mít alespoň minimální regionální přehled. Ještě v červnu se totiž Českou republikou přehnala vlna povodní a přívalových dešťů, které s sebou vzaly ledacos. Jít se osvěžit do říční tůňky, ve které už dva měsíce sedimentují splašky z vyplavené jímky situované proti proudu, není šťastný nápad. Platí to i v řekách se zvýšeným hladinovým stavem. Pokud se třeba prohnaly chatařskou kolonií, získáte ve vodě výjimečnou kombinaci saponátů, zahradních hnojiv, postřiků a vyplavených septiků. Chuťovka. A slyšeli jste už někdy o cerkáriích? Vývojovém stádiu motolic, které si hoví v plžích, a může se svést i na vás? Stejně tak nerozumné je koupat se v “bahňácích“ a rybnících pro kachny.Nechcete přeci začínat září tím, že budete obcházet dermatology a sbírat špatné zprávy, ze kterých se budete léčit do příštího léta.Zdroj: ČeskéStavby.cz, ÚZIS ČR, Státní zdravotní ústav, Ministerstvo zdravotnictví
