Nesmíme si totiž plést, co akustický závěs dovede a co ne. Předně dovede v závislosti na volbě materiálu trochu izolovat zvuk, ten ale bude kolem závěsu nadále pronikat. Nejde tedy o překážku zvuku, která od sebe dovede dokonale akusticky izolovat dva prostory. Dokonalá zvukově izolační překážka musí být hermeticky těsná, bytelná a nesmí být pružná. Pružnost totiž způsobí vibrace, které přenáší zvuk dále. Mnozí určitě slyšeli vrtání příklepovou vrtačkou v paneláku, nese se to z přízemí až do posledních pater a na druhý konec domu. Důvodem jsou ocelové armatury uložené v betonu (nižší frekvence přenáší velmi dobře). V tomto smyslu pak není akustickým závěsem ani opona. Ano, ta divadelní opona, o které si běžně myslíme, že se za ní ukrývá hluk přenášených kulis a cupitání lidských nohou. Ne, opona brání, abychom viděli, co se na připravovaném jevišti děje. Kdyby u pokladny rozdávali černé brýle a nutili vás, abyste si je o přestávkách nasazovali, vyšlo by to téměř nastejno. Ovšem ve společenských sálech se akustické závěsy umisťují na stěny, aby bránily nežádoucím odrazům zvuku v prostoru. Je tak dosaženo maximálního požitku ze zvuku. V akustice je totiž většinou žádoucí, aby naše uši slyšely pouze originální zdroje zvuku, nikoli jeho zpožděné odrazy od stěn a jiných konstrukcí, kterým jinak říkáme ozvěna. Však to známe všichni, stačí vystěhovat pokoj před malováním a ozvěny jsou na světě. Stačí pak zase nastěhovat nábytek, instalovat záclony, závěsy a jiné textilie (třeba koberce) a je po ozvěnách. A teď si představte ohromný sál. Pročpak jsou asi na stěnách třeba ohromné tapisérie? Obecně platí, že kudy jde vzduch, tudy jde i zvuk. Pokud proto chceme izolovat zvuk mezi dvěma prostory, je třeba utěsnit co nejlépe všechny skuliny. V případě dveří výborně pomůže správně doléhající gumové těsnění, zvuk je díky němu tlumen podstatně lépe. Zde by i ten nejtěžší závěs nebyl nic platný.Zvuk je mechanické vlnění molekul, které se šíří prostorem. K tomu potřebuje energii, kterou získává od svého zdroje (reproduktor, hlasivky, struny apod.), zvuk se přitom v prázdné místnosti odráží od holých ploch a tím se ještě násobí. Vzniká tak nepříjemné echo a nesrozumitelný hluk (výše zmíněné ozvěny). Akustický závěs je překážka, která zvuku tuto energii zase vezme a tak jej utlumí. Přechod z jednoho skupenství do druhého přitom bere zvuku část energie. Jestliže tedy chceme řešit nežádoucí odrazy zvuku v prostoru, umístíme akustický závěs na co největší možnou plochu. Tedy na plochy pevné a rovné. Akustické závěsy pak tímto umístěním nabízí velmi dobrou akustickou pohltivost a to hlavně v případě vyšších a částečně i středních tónů. K posluchačům se pak tyto tóny nevrací příliš hlasitě a nejsou tolik rušivé.Výborným názorným příkladem je fotbalový míč. Kopněte jej proti stěně a pak proti síti či závěsu. Určitě si dovedete odpovědět, v jakém případě se odrazí dál. Akustika totiž funguje podobně jako mechanika. Akustické závěsy se proto používají především ke zlepšení akustiky v kulturních zařízeních. A nejlepšího efektu se zde dosahuje odhlučněním zadní stěny (stěny proti pódiu). K ní je totiž především směřován zvuk. Na druhém místě jsou pak stěny boční a případně i okna, kde závěs funguje i jako zatemnění. Na stěnách dokonce můžeme závěsy umístit jen v pruzích, aby nepůsobily tak monotónně. Dokonce i na jevišti je skvělé, aby oponu doplnil závěs v pozadí, když se opona rozhrne. Za prvé to vypadá při koncertech báječně, hlavně jsou však opět eliminovány nežádoucí odrazy zvuku. V tomto případě jde především o takzvané odposlechy, které divák (posluchač) nemá slyšet a nakonec i o nápovědu. Navíc jsou nežádoucí odrazy odposlechů nepříjemné i pro samotné hudebníky. Akustické závěsy mají vysokou gramáž od 300 do 1000 g/m2 a to je hodně. Již v 19. století se na výrobu jevištních závěsů včetně opon používal samet a bavlněná plátna. Jde o materiály s vynikajícími akusticky absorpčními vlastnostmi.
