Tlustice vejčitá (Crassula ovata) je rostlinným druhem z čeledi tlusticovité (Crassulaceae). Tento dlouhověký (jen výjimečně jednoleté a víceleté) sukulent, který se u nás pěstuje výhradně jako pokojová rostlina, pochází z jižní Afriky, kde najdeme v přírodě mnoho druhů tlustic (více jak 200 druhů). Navzájem jsou si dosti podobné, odlišují se od sebe jen mírně. Tlustici můžeme dokonce pěstovat i jako bonsaj. Není dokonce problém mít některý druh tlustic na jednom místě zahrady po celý rok. Některé jsou přímo určené k pobytu venku. Vždy ale tlustice vyžadují písčitou půdu a nebo písek smíšený s hlínou, pouze přes propustný substrát mohou tyto rostliny rychle napumpovat (nasát) vodu do svých listů. Typický je pro tlustice robustní stonek připomínající kmen stromu a oválné a silně masité listy sytě zelené barvy, které jsou zásobárnou vody pro období sucha. V podobě pokojové rostliny nám jakákoli z tlustic vykvete pouze výjimečně, v přírodě jižní Afriky však běžně kvetou starší rostliny, a to nejčastěji květy bílými a nebo růžovými. Kvetení podpoříme správnou pokojovou teplotou, minimální zálivkou a absencí přímého slunce. Vyzkoušet lze i hnojivo na sukulenty, které aplikujeme na jaře. Tlustice nám mohou doma vykvést po 4 až 6 letech. Mezi tlusticemi se většinou setkáme pouze s málo druhy, které jsou u nás oblíbené. Jde o tlustice tvaru oválného, stromového, plavuňovitého, druhy skalní, srdeční a vousaté. Každý z těchto druhů má svůj poddruh, který se liší například zbarvením listů či svou velikostí. Některé tlustice dorůstají v přírodě až jednoho metru. Tlusticím stačí jen minimální zálivka, přestože je zapomeneme v horku a na přímém sluníčku. Rostliny tvoří husté keříky a jejich listy dovedou zcela uzavřít své póry (dýchací průduchy), aby voda obsažená v listech nevysychala. Oxid uhličitý potřebný k fotosyntéze pak přijímá pouze v noci. Proto je tlustice považována za rostlinu vhodnou do ložnice, nebude vám totiž za vašeho spánku spotřebovávat kyslík. Až bude potřebovat vodu, řekne si o to sama opadáváním listů, je však lepší zalít vždy, jakmile substrát zcela vyschne a rostlina bude stále v dobré kondici. V jižní Africe tlustice dokonce přečkají i dlouhá období sucha. Nedovedou však přežít teploty nižší jak 7 °C. Ovšem letnění tyto u nás známé pojovky vyloženě milují. Přes zimu jim pak prospívají chladnější teploty, ale jen mezi 10 a 21 °C. Zvyšuje se tak šance, že se dočkáme květů. Jestliže však na květech netrváte, vydrží tlustice bez problémů celou zimu i v suché a přetápěné místnosti. Oč méně potřebuje v zimě tepla, o to více však vyžaduje světla. Do temného kouta tlustice prostě nepatří. Ve stínu přestává růst, začnou jí žloutnout listy a rostlina časem uhyne. Zalévat musíme tlustici jen opatrně, vždy je lepší nechat zeminu před další zálivkou zcela vyschnout. Většině rostlin takové zacházení nevyhovuje a uhynou, tlustice je však vyloženě vyžaduje. Jestli ji něco zaručeně zničí, pak je to kromě stínu i nadměrná zálivka. Přelévání vede k zahnívání kořenů a nakonec i stonku. Za horkého léta zaléváme tlustice pouze na večer, kdy již teploty poklesnou a sluníčko nepraží. Vodu používáme zásadně odstátou a o pokojové teplotě. Ideální je dešťovka, která vyhovuje všem rostlinám. Tlustice jsou též nenáročné na hnojení, stačí pohnojit pouze dvakrát za rok a to vždy ve vegetačním období (cca na jeho začátku a po půlce). Mladé tlustice mají stonky načervenalé, které později sílí a dřevnatí. Vynikajícím způsobem tlustice snáší pravidelné zaštipování a tvarování. Jsou proto ideální pro pěstování v podobě bonsají. Snadno si postupně vytvarujeme malý stromek se silným kmínkem. Přesadit můžeme tlustici kdykoli během roku, má to však smysl pouze v případě, že se její kořeny již nevejdou do květináče. Vždy volíme květináč jen o trochu větší a opět počkáme, než jej kořeny vyplní. Starším rostlinám však měníme již jen vrchní zeminu v květináči. Na dno květináče je třeba nasypat drenáž v podobě hrubého písku, aby voda mohla rychle odtékat a substrát rychleji prosychal. Zemina musí být lehká, propustná, příměs dílu písku není vůbec od věci. Množení tlustic provádíme stonkovými řízky na jaře a nebo v létě. Řízky vysadíme do misky s vlhkou rašelinou a jakmile rostlinky zakoření, můžeme je přesadit. Množení lze též provádět pomocí jednotlivých lístků, které zasadíme do vlhkého substrátu.Množení listy provádíme tak, že odstřihneme nejvrchnější list, řez necháme proschnout (klidně i několik dní), vložíme do vlhké směsi písku a zeminy, mírně zalijeme a postavíme na slunné místo. První týden již více nezaléváme. Ideální je množení na jaře, jelikož si rostlina vytvoří do léta kořeny. Na jaře se navíc tlustice mohou tvarovat a my tak získáme materiál pro množení. Pokud má tlustice nedostatek vláhy, sama na to upozorní shazováním listů. Stačí však zalít a opět se zazelená. Její regenerační schopnosti jsou vyloženě úžasné. Potřebu zálivky navíc poznáme zúžením listů, což znamená, že tlustice z listů vyčerpala zásoby vody a můžete si proto doplnit další.Pokud pak rostlinu pro změnu přelijete, její listy začnou žloutnout a stonky vadnout. V takovém případě umístěte svou tlustici do tepla a nechte substrát proschnout. Jinak by se do kořenů mohla pustit hniloba a bylo by po rostlině. Nejrizikovější je pro tlustice špatné zacházení a nevhodné podmínky, jinak nemocemi příliš netrpí a škůdcům také odolávají. Jinak je nejčastější nemocí bakteriální hniloba (shnilá (měkká) místa na listech nebo stoncích, která musíme odstranit a tlustici přesadit) a dále plíseň šedá (na rostlině se začne tvořit zelený povlak a její listy začnou hnít, poškozené části musíme odstřihnout a postříkat speciálním postřikem). Pokud však rostlině poskytnete jen tolik vody, kolik nezbytně potřebuje, nemocím se vyhnete. Léčivé účinky tlustic nejsou tolik známé, je to však škoda. Většina léčivých účinků se přitom připisuje listům tlustice. Šťáva z nich léčí například opary a afty v ústech (stačí natírat šťávou až do pocitu úlevy a do druhého dne by měla infekce zmizet). Léčivých účin ku konkrétně tlustice vejčité využívali afričtí domorodci (příslušníci kmene Khoi a dalších afrických kmenů), konzumovali listy nastrouhané, uvařené v mléce a nebo v podobě kaše. Léčili si tak průjmy a nebo rostlinu používali naopak jako projímadlo, zabírala na kuří oka, ale i epilepsii, místa po bodnutí hmyzem, hemeroidy apod. Tlustice však dovede léčit také různé záněty (např. ledvin), strie, abscesy, popáleniny a zmírňuje artrózu kloubů. Pomáhá také při bolestech v krku, pomůže s drobnými ránami a oděrky a též s žaludečními vředy.
