Přirozená dominanta slunného stanoviště, která záplavou svých mohutných květů bude okrašlovat prostor celou sezónu, zhruba od poloviny května do začátku července. A pozor - po desítky let. Pivoňka je totiž vyloženě stálou záležitostí, přičemž pěstování jejího keře není nic náročného.Se suchem a sluncem nemá sebemenší problémy krásnoočko. Poeticky se o něm hovoří jako o krásném a současně houževnatém kvítku, a je to pravda. Je nenáročné, odolné, vytrvalé. K dispozici pro zahradníky je více než 150 druhů a variet, slibujících žlutý jas i pestrobarevně žíhané květy. Start do květu je tu trochu pomalejší, ale vytrvalost až do pozdního podzimu se počítá. Třapatkovky jsou fascinující tím, že dokáží krášlit zahradu celou sezónu, a pořád umí něčím překvapovat. Na vaší stále-kvetoucí zahradě by rozhodně chybět neměly. Jako solitéry i v celých záhoncích. Krása lokalizovaná na hezký kvítek, vytažený do výšky jedním stonkem. Tím zapůsobí okrasný česnek, který nebude mít problémy se sluncem. Snad jen toho průvanu kolem něj by mohlo být méně. Půdy má radši zásaditější, a za příhodné usazení se odvděčí nápaditým květem, zářícím od května do srpna. Kvést začíná na jaře, vydrží až do podzimu. Odolá přímému slunci, a na zálivku není náročná. Vyniká krásou květů a středním vzrůstem. Co si za to krášlení žádá? Jen vysadit a zapomenout. Nic víc vlastně šanta vysoká nepotřebuje. Suché až vysýchavé stanoviště, řekněme exponovaný svah nebo okraj skalky. Tady jsou podmínky k přežití pro rostliny skoro k nežití. Ale přesně tady se bude líbit rozchodníku nachovému. Neplazí se po zemi, ale hrdě se tyčí. A narůžověle-červenými tóny září až do září. Na půl cesty z přesluněného stanoviště až do polostínu, anebo kamkoliv. Asijské druhy sasanek jsou skutečně nenáročné, a k dostání jsou v záplavě všemožně barevných kultivarů. Vydrží s vámi v květu až do prvních mrazů. Polostín i slunné stanoviště, extravagantní vzhled a legenda čarodějné a hlavně jedovaté rostliny. Oměj skutečně umí zapůsobit strhnout k sobě pozornost. I proto, že umí zvoncovité květy vyzvednout do metrové výšky. Tihle „kapucíni“ vydrží v krásně fialové celou sezónu. Vyplnit prostor, učinit se dominantním prvkem, přidat jemné barvy a svéráz květenství. Tohle všechno umí čechravy, o kterých zatím na našich zahradách moc slyšet nebývá. A je to škoda, protože jde o ideální exempláře, vytrvale kvetoucí od pozdního jara až do příchodu prvních mrazíků. Srdcovky - valentýnské květy, které až dojímají. A tendence k růstu na stinných a vlhčích stanovištích (pochází totiž z pobřeží Pacifiku). Srdcovky jsou naprosto kouzelné. Vytváří přízemní růžici dlouze řapíkatých zpeřených listů, které vyrůstají z podzemního oddenku. Přezimuje v bezlistém stavu. Menší formát, velký efekt. A hlavně opojná – uklidňující vůně. Levandule patří k „vytrvalým“ trvalkám, které je třeba jen jednou za čas formovat řezem. Preferuje teplejší lokality, není problém ji pěstovat v květináči. A kde roste, tam zdobí. Nedominuje, jen lehce doprovází. I takové jsou někdy zapotřebí. Violka rohatá je nenápadným vytrvalým doplňkem, který vytváří „rám obrazu“ květinového záhonku. Kvetou po celou sezónu, voní. Jsou tam a čekají. Fialové kvítky, rychlé rozrůstání a vysoká míra pokryvnosti při nízkém růstu. Barvínek je ideální „plošnou“ záležitostí pro stinná a vlčí stanoviště. Když se rozroste, dokáže klidně nahradit trávník. Je prakticky bezúdržbový, a přitom dokresluje atmosféru. Jiřiny? Mohou se zdát být tím nejobyčejnějším exemplářem v celé okrasné zahradě, ale jejich sláva nehasne. Díky neustále šlechtění nových odrůd a kultivarů má pořád čím překvapovat, a její pěstování přitom není náročné. Vše podstatné do další sezóny si totiž schovává pod zemí. Chcete opanovat výšky, dodat zahradě další rozměr? Toužíte po záplavě květů, které se objeví na jaře (a s pomocí řezu) přetrvají až do podzimu? Vsaďte na popínavý plamének. Je až překvapivě nenáročný a vděčný. S choulostivými liliemi je trochu moc práce, ale jejich květů se vzdát nemusíte. Zdařile je totiž napodobují mnohem méně náročné denivky. Kvetou neúnavně, péči chtějí jen minimální. Jejich oddenky se kryjí hluboce v zemi, zimu snesou. Stejně, jako přímé slunce přes léto. Je libo něco prostorově výrazného, vysokého? Řešíte, čím pokrýt až zamokřenou plochu nějakého stinného stanoviště? Vyzkoušejte vlhkomilné trvalky, kyprej vrbici. Sahají až do dvoumetrových výšek. Jen pozor, pokud se jim u vás zalíbí, budete je muset v růstu trochu omezit. Chcete mít zahradu plnou (žluté) barvy a pokud možno bez práce? Pak je tu právě pro vás zlatobýl. K jeho zvláštním schopnostem patří ďábelsky rychlý růst a minimální nároky na stanoviště. Dorůstá nemalých výšek (okolo 150 centimetrů), takže dokáže vytvářet „živé hradby“. Začíná na jaře, končí na podzim.Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
