Říká se mu Chalet du ruisseau, což sice zní velmi vznosně a honosně, ale znamená to Chata u potoka. Navržena byla studiem EM architecture, a slouží primárně jako rodinná chata. Svou architekturou odráží regionální zažité zvyklosti, vychází z archetypů venkovských domů. To staré pojetí pak vyvažuje moderními materiály a novými stavebními přístupy. S respektem ke svému okolí, ke krajině v okolí, tak vytváří sympatické obydlí, kde se příroda, světlo a moderní komfort setkávají pod jednou střechou, v tiché jednoduchosti. Architekti museli využívat toho, co okolí přinášelo. Bylo například docela svůdné přiblížit stavbu více potoku. Ten se ale při jarním tání rozvodňuje, a tak bylo naopak třeba udržovat určitý odstup stavby. Klienti si také nepřáli, aby jejich chata ve výsledku skončila na nějaké holině, lesní mýtině. Proto bylo třeba respektovat i vzrostlé stromy v okolí stavby. Svažitý pozemek by se sice dal stavebně upravit, ale žádána tu byla přirozenost. A tak tyto faktory: zalesněný, svažitý pozemek utvářený přítomností potoka, určovaly každý krok vývoje projektu. Stavba „chaty“ je tedy tvořena dvěma samostatnými objemy, které jemně sledují topografii terénu a přirozeně se obracejí k vodě. Umístění bylo pečlivě navrženo tak, aby zachovalo vzrostlé stromy, čímž se posílila integrace domu a přirozený charakter pozemku. Velké otvory, okna a průhledy, rámují ničím nerušené výhledy, zatímco prostorné terasy z kamenných podkladových desek rozšiřují obytnou plochu ven a propojují každodenní život s rytmy okolní přírody. Stavební řešení je zajímavé, protože utváří dialog mezi tradicí a modernou. Na první pohled ty dva objemy se sedlovými střechami připomínají venkovské stodoly. Takové, jakých je v okolí Pottonu rozeseto mnoho. Tento „důvěrně známý“ tvar pak doplňuje hrubé dřevěné obložení. Ovšem už v kombinaci s kovovou střechou, precizními liniemi a detaily. A také prosklenými plochami. Z těch už je jasně patrné, že na stodoly nekoukáte. V srdci domu spojuje centrální jádro, obložené svislými palubkami, užitkové prostory. Toaletu, schodiště a nenápadnou spíž ukrytou za kuchyní. A zároveň tím organizuje pohyb v domě. Tím, že se tyto užitkové funkce stavby soustředí do centra, se pak uvolňuje prostor po stranách. Ukazuje to, kudy se v domě točí život. Prosklení fasády pak garantuje, že se obyvatelé pohybují prostory prosvětlenými. Interiér přitom odráží vášeň majitelů pro starší nábytek, ve stylu poloviny 20. století. Ikonické kusy, teplé textury a promyšlené kompozice spolu vytvářejí atmosféru, která je zároveň vytříbená i intimně zabydlená.Zdroj: EM architectureFoto: Raphaël Thibodeau
