Vajgélie květnatá (Weigela florida), jinak též česky zanice, nejen nádherně kvete, ale také nabízí po celé vegetační období nádherné listy. Tento půvabný solitér výborně vynikne ve skupině s dalšími keři, obzvláště v době květu, výborně nám však poslouží i v podobě živého plotu. Podle odrůdy může být vajgélie keřem hustším i řidším, dokonce i s mírně převislými větvemi. Její 5 až 10 centimetrů dlouhé elipsovité listy jsou nejčastěji v květnu až červnu doplněny bohatým kvetením zvonkovitými kvítky (podle odrůdy však vajgélie kvetou od dubna do srpna), načež po jejich odkvětu nám v okrasné zahradě přichází kvetení keřů kvetoucích v plném létě. Barvu květů mohou mít vajgélie červené, karmínové, růžové i čistě bílé. Kvetoucí vajgélie vypadají výborně například jako solitéry uprostřed zatravněné plochy, výborně však vypadají i ve skupinách a dokonce i v podobě již zmíněných živých plotů. Velmi oblíbené a dekorativní jsou také odrůdy s dvoubarevnými listy, ty vypadají obzvláště dobře i mimo období květu. Nejčastěji je u nás pěstována vajgélie růžová čili květnatá (Weigela florida), ale také vajgélie mnohokvětá (Weigela floribunda) a weigelie velkokvětá (Weigela coraeensis) a mnoho kříženců různého vzrůstu a barev květů (souhrnné jméno Weigela hybrida). Vajgélie patří do čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae) a pochází z východní Asie (Čína, Korea). Rod je pojmenován po německém vědci Christianu Ehrenfriedovi Weigelovi. Tyto opadavé vzpřímené keře mají letorosty lysé nebo chlupaté, lehce čtyřhranné a s plnou dření. Pupeny vajgélií jsou chlupaté, listy vstřícné, celistvé, krátce řapíkaté až téměř přisedlé, na okraji pilovité. Palisty tyto keře nemají. Poměrně velké květy jsou pravidelné až lehce dvoustranně souměrné, pětičetné, jednotlivé a nebo v chudých vrcholících. Připomínají zvonky. Květy vyrůstají na krátkých postranních loňských větvičkách a nebo na vrcholech letorostů. Kališní lístky jsou srostlé a nebo až v bázi volné. Koruna je nálevkovitá až zvonkovitá. Korunní trubka je na bázi úzká a potom se náhle rozšiřuje. Plodem vajgélie je kožovitá až dřevnatá tobolka, která obsahuje mnoho hranatých, úzce křídlatých a nebo bezkřídlých semen. Tato dlouhověká dřevina (až 50 let) roste až na výjimky poměrně silně a po řezu dobře obráží. Silný řez je dobré provést nejlépe na jaře, ale i po odkvětu. Preferuje živné propustné půdy, které jsou dobře zásobené vodou a živinami, jinak je však nenáročná. Nejlépe se vajgélii daří na plném slunci, v polostínu roste jen slabě a špatně kvete. Dobře snáší půdy kyselé až mírně zásadité. Dobře snáší dokonce i průmyslové exhalace. Pro správný růst vyžaduje dostatek prostoru, výšky dorůstá až cca 2 metry.Ideální je pěstování vajgélie především v nižších polohách, většině odrůd se nedaří v příliš suchých a chudých půdách. Rostliny jsou téměř úplně mrazuvzdorné, ale za tuhé zimy mohou namrznout. V takovém případě je nutný řez, načež dobře obrazí (regenerují). Rozmnožování vajgélií je ideální řízkováním bylinnými řízky, ty dřevité rostou velmi špatně. Každý rok je třeba několik starších větví zcela seříznout, aby si keř zachoval svou mohutnost. Staré rostliny neuspořádaného růstu je třeba seříznout úplně, i když za tu cenu, že se jednu sezónu nedočkáme květů.Vajgélie je ideální kombinovat s tavolníky, pustoryly, trojpuky, ale i ibišky, pivoňkami či hortenziemi. Při vysazování skupin je dobré umisťovat vajgélii do popředí. W. florida Variegata – dorůstá výšky do 2 m, má růžové trubkovité květy a bíle panašované listyW. florida Alexandra – dorůstá výšky do 150 cm, má purpurově růžové květy a lesklé, tmavě červené listyW. florida Alba – kvete bílými zvonkovitými květyW. florida Atropurpurea Nana – má sytě růžové trubkovité květy a červené listyW. florida Caricature – má žlutě olemované zelené listyW. florida Eva Rathke – kvete tmavě červenými květyW. hybrida (vajgélie křížená) – kvete v nejrůznějších odstínech bílé, růžové a červenofialovéW. praecox (vajgélie raná) – dorůstá do výšky 1 m, a nese delší trubkovité květy růžovo-červené barvy, kvete již současně s rašením listůZdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org
