Za stávající popularitou pěstování keříčkovitých paprik pak stojí rovným dílem záliba v pálivých pokrmech, radost z překrásné „barevné“ rostlinky, která prosvěcuje místnost nikoliv barvou květů ale plodů, a pochopitelně fakt, že na pořízení semínek a „odchov“ nepotřebujete žádné speciální podmínky. Jak tedy začít?Sehnat semínka aneb všechno je jednou poprvéPrvní věcí je pořízení semínek. Klasické odrůdy seženete v každém lépe vybaveném zahradnictví, ale pro skutečně exotické kousky se musíte vydat do hlubin internetu. Specializované zasilatelské obchody a velkopěstírny nabízí nepřeberné množství druhů, kultivarů a variant. Cena se pohybuje od jednotlivých korun po stovky, v závislosti po tom jak intenzivní zážitek či vzácný exemplář sháníte. Sledujte pochopitelně uživatelské hodnocení e-shopů, protože jejich kvalita má v posledních letech tendenci kolísat. Dodaná semínka jsou lehce zploštělá, kulatá, vrásčitá a nažloutlá. I když mají výbornou klíčivost (zpravidla nad 90%), není vhodné používat starší než tříleté. Skladovat tedy semínka dlouhé roky v šuplíku se tedy nevyplácí. Postupně totiž hnědnou, a jejich klíčivost výrazně klesá. Obvykle se prodávají po deseti kusech, a jejich prodejci v různé míře garantují jak jejich klíčivost, tak i genetickou čistotu. Načasování a tři kroky k pěstitelskému úspěchuVáš další pěstitelský úspěch záleží na troše umu a trpělivosti. Je totiž zapotřebí splnit a správně načasovat tři kroky. Tím prvním je předpěstování. Obvykle se pro výsev doporučují zimní nebo časně jarní měsíce (leden až březen) ale vzhledem k domácké povaze pěstování a metodám skleníkářů můžete proces růstu a sklizně uzpůsobit vlastním časovým podmínkám. Pokud chcete pěstovat papričky doma, je v podstatě jedno, kdy s výsevem začnete, ale pokud je plánujete přemístit ven, začněte asi 4 až 6 týdnů před posledním mrazem. Aby rostlinka plně vyrostla a začala tvořit plody, potřebuje 6 až 9 měsíců, takže pokud semínka zasejete v únoru, dočkáte se papriček od července do října.Začínáme s výsevem Výsev semínek ani nepříliš zkušeného zahradníka nebo domácího pěstitele nepřekvapí. Jedná se o standardní výsev osiva do lehce zvlhčeného substrátu, ve kterém musí vyklíčit. Jaký substrát tedy zvolit? Sáhnout můžete jak po obyčejném zahradnickém substrátu, jemnozrnné pěstírenské drti, kokosových vláknech nebo třeba rašelinových tabletách („jiffy“). Osobní zkušenosti se pochopitelně liší kus od kusu, ale obyčejný zahradnický substrát většinou plně postačí. Po výsevu na povrch, případně lehkém zaprášení substrátem (osivo nevysévejte hlouběji než tři milimetry) občas udržujete jen vlhkost rosítkem, a čekáte na první děložní lístky. Práci si můžete urychlit výrobou „mikropařeniště“, když výsev překryjete mikrotenovým sáčkem s větracími otvory. Určitě udržujte semínka ve stálé teplotě, v rozmezí 24-30 °C. První klíčky by měly vyrazit přibližně za 14 dní, ale pochopitelně záleží na konkrétní odrůdě. Zatímco některé začnou vykukovat na povrch už po týdnu, na jiné si počkáte déle než tři. Stěhujeme se do většíhoNásleduje přesazení rostlinek, které si vzhledem k jejich titěrné povaze nezadá s filatelií. Pracujete jemně, s maximální citlivostí, obvykle s pinzetou nebo špejlí. Naklíčené rostlinky, semenáčky, vysazujete buď do kořenáče, nebo do širšího květníku. Tady už si musí papričky počkat na příhodné venkovní podmínky, nebo na optimální klima skleníku či vivária. Třetím krokem je vlastní výsadba. Pokud přesunujeme papriky do venkovního prostředí, nastává toto období s příchodem jara, poté co pominou ranní mrazíky. Dále už rostlina vyžaduje jen dostatek tepla i světla, nenáročná je naopak na zálivku. Potřebné živiny jí dodá pravidelné hnojení, například NPK, ale obvykle ho není zapotřebí. Velikost květináče, záhonku nebo skleníku, kam rostliny přesunete, bude rozhodovat o jejich rozkošatění a velikosti. Rady a tipyNež semínka použijete, skladujte je v suchu, temnu a chladu.Před vlastním výsevem namočte semínka přes noc do vodní lázně, vyplaví se tím růstové inhibitory. Použitím sterilního substrátu eliminujete riziko v něm žijících nežádoucích organizmů.Důležité je včas se zbavit mravenců, protože přinesou mšiceZahradní textilní fólie se moc nedoporučují, půda pod nimi nedýchá, více se tvoří plísně.Zalívejte jednou za dva až tři dny. Důležité je nepřelívat, papričky mají rády spíš sušší půdu. Růst kořenů podpoříte například lignohumátem.CHILLI PRAPRIČKY / FEFERONKY / PAPRIKY?Ke zjevně nekonečné diskuzi o tom, zda mezi chilli papričkami a feferonkami panuje nějaký rozdíl, tentokrát ničím novým nepřispějeme. Pěstované keříčkovité odrůdy paprik se totiž synonymaticky označují oběma názvy. Preference je tedy jen na vás. Jisté je jen to, že původní domovinou těchto rostlin jsou tropické a subtropické oblasti Jižní a Střední Ameriky, jihovýchodní Asie a Afriky, odkud se na lodích obchodníků dostaly až do Evropy. Velmi populární se staly na Balkáně, a odtud je to už do sousedního Maďarska, lokální paprikové velmoci, jen skok. Vzájemné zaměňování slov paprika/feferonka má původ etymologický. Z italského peperone si Němci udělali Pfefferone, a záhada je na světě. Jak si ale může někdo plést papriky a pepř? I to lze vysvětlit historicky. Pálivé papriky se totiž z Nového světa začaly vozit poté, co došlo k přerušení obchodních cest na východě, a na nějaký čas tak vyschnul zdroj „černého koření“, pepře. Pikantní chuťovka z paprik tak dorazila na královské a šlechtické dvory v ten nejlepší čas, a rychle zdomácněla i mezi obecným lidem. Nakonec - co myslíte, že obsahuje pytlík koření s nápisem 'kájenský pepř?.':-) Autor použitých fotografií: Jan Fau
