Každých 5 dní zemře doma následkem požáru alespoň jeden člověk a denně je alespoň jeden zraněn. Celková škoda pak dosáhla za posledních pět let 1,4 miliardy korun. Přitom lidé denně přicházejí o 777 000 korun. Zajímavý je i fakt, že jsou konkrétní údaje za posledních 5 let v každém jednotlivém roce konstantní, s výjimkou vyčíslených škod, které stále rostou. To je však dané pohybem cen a kurzem měny. Vyhláška 23/2008 konkrétně upravuje technické podmínky požární ochrany staveb. Stanoví jednotné technické podmínky požární ochrany pro navrhování, výstavbu a užívání jednotlivých staveb. Čili těch objektů, o kterých stavební úřad pravomocně rozhodne v územním řízení, udělí jim územní souhlas a nebo k projektové dokumentaci získají souhlasné stanovisko státního požárního dozoru po nabytí účinnosti této vyhlášky. Pouze paragraf 30 pak stanovuje podmínky pro užívání stavby, vztahující se i na stavby stávající, čili již stojící. U těchto staveb je nutné vyhlášku dodržet do šesti měsíců od data nabytí její účinnosti. Tedy do 6 měsíců od 1.7.2008 (do 1.1.2009). Objekty, které byly schválené (zkolaudované) před 1. červencem 2008, pak budou muset být vybavené hlásiči požáru pouze tehdy, pokud stavba nebo její část v budoucnu projde rozsáhlejší stavební úpravou (rekonstrukcí). Zvlášť jsou pak upravená pravidla pro instalaci hlásičů požáru pro jednotlivé objekty určené k bydlení. Patří sem rodinné domy, byty v bytových domech, ubytovací zařízení komerčního charakteru a stavby poskytující služby sociální péče a zdravotnická zařízení. Zvláštní kapitolou jsou pak stavby ubytovacího zařízení staveniště. Přitom u sociálních a zdravotnických zařízení nevzniká na základě technických norem požadavek na vybavení EPS (elektronickou požární signalizací). Vybavené musí být zařízeními s autonomní detekcí a signalizací požáru, takzvanými hlásiči požárů, rodinné domy v části, která vede k východu z bytu. U mezonetových bytů a rodinných domů s více byty by to pak mělo být v nejvyšším bodu společné chodby či jiného společného prostoru. Pokud má byt v rodinném domě větší podlahovou plochu jak 150 m2, musíme hlásič požáru umístit i v jiné vhodné části bytu. V bytových domech musí mít hlásič požáru každý byt umístěn v části vedoucí k únikovému východu. Pokud má takový byt větší podlahovou plochu než 150 m2 či je-li to byt mezonetový, musí být hlásič ještě i v jiné vhodné části bytu. Ve stavbách ubytovacích zařízení, kde nevzniká požadavek na elektrickou požární signalizaci, musí být hlásič požáru v každém pokoji pro hosty, ve společných prostorech a v části, která vede k východu z domu, nejde-li o chráněnou únikovou cestu. Ve stavbách určených pro sociální péči, kde nevzniká požadavek na elektronickou požární signalizaci, pak musí být hlásič v každé ubytovací jednotce a v části vedoucí k východu z domu, opět pokud se nejedná o chráněnou únikovou cestu. A ve stavbách ubytovacího zařízení staveniště musí být hlásič v každém pokoji určeném pro ubytování osob a v části vedoucí k východu ze zařízení. Je dobré vzít na vědomí, že jsou hlásiče požáru naprosto běžným vybavením každého objektu v mnoha vyspělých zemích. Zajisté to nebude náhoda. Například v Dánsku je tak vybaveno už 75% domácností, ve Finsku 98%, v Norsku 97%, ve Švédsku 68% a například ve Velké Británii 75 až 80 % všech nemovitostí. Povinnost vybavit si domácnost požárními hlásiči pak existuje již v mnoha zemích EU. Autonomní hlásiče požáru jsou vyzkoušeným, efektivním, na údržbu nenáročným a finančně dostupným řešením. Jejich cena se pohybuje řádově ve stovkách korun. Je to prostředek požární prevence, který nám požár zjistí včas a v kteroukoli denní či noční hodinu. Výrazně se tím zvýší naše šance na přežití a ochráníme tak náš majetek. Vyhláška se však netýká pouze hlásičů požáru a řeší i další obecně platná pravidla. Je proto určitě dobré si ji přečíst, jelikož i stávající budovy budou muset od 1.1.2009 splňovat některá nová kritéria. V prostoru chráněné únikové cesty nesmí množství hořlavých látek (předmětů) překročit přesně stanovený rozsah. Dál jsou přesně stanovené podmínky pro chráněné únikové cesty, podmínky pro úpravy v interiérech a podmínky pro umístění a přístup k hydrantům a hasicím přístrojům. Zároveň vyhláška určuje bezpečné vzdálenosti jednotlivých spotřebičů od hořlavých hmot. Řeší ale i komplexní podmínky požární ochrany při navrhování, výstavbě a užívání jednotlivých druhů staveb, včetně například podmínek pro hašení požárů a záchranné práce, evakuace a podobně. Tato vyhláška ovšem nenahrazuje stávající právní předpisy, týkající se požární ochrany staveb. I nadále zůstává v platnosti zákon číslo 133/1985 Sb. o požární ochraně, vyhláška číslo 246/2001 Sb. o požární prevenci, stejně jako další předpisy, které tuto problematiku upravují. Vrátíme-li se pak k samotným hlásičům požáru, ten dokáže fungovat autonomně, tedy nezávisle na jiných zdrojích energie, jelikož mu stačí běžné baterie. Čidla hlásiče dokážou kouř z požáru včas detekovat a silným akustickým signálem na něj upozorní obyvatele domácnosti (či jiného objektu). Umožní jim tak nebezpečí zlikvidovat už v zárodku, či ohrožený prostor včas opustit a přivolat hasiče. Požární hlásič může být ovšem i součástí takzvaného elektronického zabezpečovacího systému (EZS), který integruje zabezpečení proti vloupání společně s detekcí případného požáru. Pořízení hlásiče požáru je zajisté výhodná investice, hlásič přece dokáže zachránit životy a lidské zdraví. V porovnání s hodnotou věcí ve vaší domácnosti, o které vás případný požár snadno připraví, je navíc částka za pořízení hlásiče zanedbatelná. Nová vyhláška tedy nerabuje vaši peněženku, ale chrání vás, vaši rodinu, vaši nemovitost i vaše osobní věci a cennosti.
