Prvním krokem k úspěšnému pěstování na jaře kvetoucích cibulovin, které je třeba nyní začít vysazovat, je sehnání cibulek. Tato „sezónní záležitost“ se totiž dosti rychle rozprodá. Pospěšte si proto, aby na vás ještě zbylo to zboží, jaké chcete. Jarní cibuloviny musí stihnout do zimy zakořenit, což je druhý a vlastně hlavní důvod, proto na ně musíme nyní pospíchat. Dostatek času budou mít ještě při výsadbě říjnové, v listopadu je však již obvykle pozdě (za teplého podzimu a pozdního příchodu zimy to v listopadu možné je). Navíc kromě cibulovin nyní vysazujeme i na jaře kvetoucí rostliny hlíznaté. Nejprve si však ujasněme, co je to vlastně podzimní cibulovina? Za podzimní cibuloviny jsou zpravidla považovány ty, které se sází na podzim, za jarní cibuloviny pak ty, které vysazujeme na jaře (resp. v prvních měsících roku). Jelikož jsme však lidé a rádi si ledacos komplikujeme, někdo považuje za jarní cibuloviny ty, které kvetou na jaře. Ovšem právě při nákupu cibulek je klíčové vědět, kdy chceme, aby nám kvetly, čemuž pak bude odpovídat doba výsadby. Zakoupené cibulky navíc musí být zdravé, což si musíme zkontrolovat. Při koupi je proto dobře prohlédneme a pokud vysazujeme cibulky, které již byly vyjmuté z půdy, opět je potřebná kontrola. Nesmí být napadené hnilobou a nebo jinou chorobou či škůdci, nesmí též být uschlé a jakkoli mechanicky poškozené. Cibulky je navíc třeba očistit a ošetřit fungicidem, teprve pak můžeme provést jejich výsadbu. Jedinou výjimkou, kdy cibulky vysazujeme až po oschnutí, je česnek. Při výsadbě cibulovin vlastně neexistuje žádné univerzální pravidlo. Každý rostlinný druh potřebuje cibulky vysadit jinak hluboko a v jiném sponu. Ovšem přesto několik společných kroků přetrvává. Hloubku výsadby si totiž snadno vypočítáme podle výšky cibulek, měl by to obvykle být její trojnásobek a nebo alespoň dvou a půl násobek. U cibulovin jsou samozřejmě výjimky, například cibule hyacintů se vysazují částečně nad povrch půdy či substrátu v květináči, ty se však nevysazují na podzim do půdy. Z výše uvedeného vyplývá, že malé cibulky vlastně vysazujeme mělce pod povrch, zatímco například velké cibule tulipánů vysazujeme dosti hluboko. Hloubka výsadby přitom ovlivňuje dobu nakvétání, která se však liší i podle kultivaru. Pokud například u tulipánů pěstovaných v mobilních nádobách vysadíme cibule různě hluboko, prodloužíme dobu kvetení. Pozor však, s hloubkou výsadby se to nesmí příliš přehánět. Obzvláště rostliny s malými cibulkami by totiž mohly mít problém s překonáním příliš silné vrstvy zeminy.Spon, čili vzdálenost mezi jednotlivými cibulkami je určen rostlinným druhem, ale i stanovištěm. Záleží též na tom, zda jsou rostliny určené k řezu a nebo je chceme v záhoně nechat, aby se jimi mohli kochat. V případě rostlin určených k řezu volíme vzdálenost větší. Na prostoru záhonu nám pak jde naopak o bohatost květů, čehož docílíme větším sponem. U malých cibulek je pak vzdálenost obvykle 5 až 10 cm, u velkých 15 až 20 cm. A drobounké cibulky (např. modřence a sněženky) vysazujeme ve větším počtu do jediné jamky, přičemž volíme takových jamek více. Ve skupinách vysazujeme cibulky také do trávníku, kdy je třeba nejprve sejmout drn, zeminu lehce nakypřit a obohatit hnojivem. Poté vyhloubíme jamky, do kterých cibulky vložíme, zasypeme zeminou a nakonec opět vrátíme drn na své místo a lehce přitlačíme. Proces končí zálivkou. V květinových záhonech je pak u cibulovin vyloženě preferována výsadba do hnízd, například vysadíme vedle sebe cca 10 i více cibulek stejného druhu, o kus dál pak zase jiného. Přistoupit lze též k plošnému pěstování, kdy odebereme do celé hloubky výsadby zeminu, cibule na plochu vyskládáme a zeminou do potřebné výšky opět zaházíme. Musíme však přitom dávat dobrý pozor, abychom cibule nepřevrátili. Zeminou je proto zasypáváme jen velice opatrně. Po výsadbě můžeme zalít, ovšem obvykle to již na podzim není třeba, příroda se o zálivku postará sama, stačí sledovat předpověď počasí a výsadbu provést před deštěm. Důležitý je též výběr stanoviště. Může to být na záhonech, skalkách, pod řidšími větvemi dřevin a nebo v místě s řidší výsadbou, která pustí k cibulovinám sluníčko, bude zde však stín v nejslunečnější části dne. Intenzivní slunce přispěje k časnějšímu kvetení, ale i rychlejšímu odkvětu. Ovšem slunné stanoviště je důležité pro dobrý vývin samotných cibulí v půdě.Při samotné výsadbě (pokud není plošná) pak použijeme speciální sázecí kolík a nebo případně sázecí lopatku s měrnými jednotkami, která nám umožní dodržet správnou hloubku výsadby. Výběr na jaře kvetoucích cibulovin je opravdu velice široký a to nejen druhově, ale především ve smyslu nepřeberných množství kultivarů. Například takové tulipány, poklad holandského květinářství, jsou nevídaným fenoménem, v Británii jsou pro změnu velmi ceněny sněženky a pořádají se aukce odrůd (cibulek). Svět cibulovin je prostě neskutečný. Mnohé hybridy tulipánů a narcisů se pak hodí jak pro jednodruhovou výsadbu, tak do smíšených trvalkových záhonů, ale i nádob. A například právě narcisy mohou v půdě zůstávat na stálo, zatímco tulipány je doporučeno po odkvětu vyjmout a uskladnit, aby si cibule odpočinuly. Ovšem po letech nám i přesto pokvetou dosti nespolehlivě, prostě bude třeba zakoupit cibulky nové. Ideální dobou pro výměnu cibulí tulipánů je sezóna, kdy již vytvoří jen jeden jediný list. Vraťme se však k druhové nabídce. Mezi na podzim vysazované cibuloviny patří kromě tulipánů a narcisů šafrány (krokusy), okrasné česneky, sněženky, modřence, talovíny, kosatce, ladoňky, bledule a ocúny. Ve volné přírodě jsou bledule chráněné, ovšem prodávají se cibulky šlechtěných kultivarů. Ocúny a bledule každopádně vyžadují vlhčí stanoviště, v přírodě rostou okolo potoků a na vlhkých lukách.
