Architekt Martin Rajniš se svými kolegy Tomášem Kosnarem a Davidem Kubíkem ze studia Huť architektury přišli s unikátním řešením. Navrhli prodloužení jednoho křídla statku. Přistavěná část je z velké části průhledná. Pro konstrukci zvolili modřínové a smrkové dřevo. Výběr těchto materiálů se týmu architektů osvědčuje již po dlouhá léta. V přízemí vás zaujme otevřený průhledný prostor, který se dá z velké části otevřít do zahrady pomocí posuvných vrat. Po točitých schodech vystoupáte do proskleného prvního patra, kde vás jako první uvítá lávka spojující půdu staré budovy a podkroví budovy nové. V každé části najdete pouze jednu velkou místnost. Ze staré půdy se stala hvězdárna a z podkroví v přístavbě pozorovatelna. V hvězdárně panuje příjemné šero a soukromí. Světlo sem dopadá jen úzkým oknem. Prostor je vytápěný pomocí podlahového topení řešeného elektrickou fólií. Stínění vytvořené z lamel je v první řadě účelné. Jednotlivá prkna jsou nakloněna tak, aby mezi nimi procházelo pouze světlo, nikoliv přímé slunce. Když je v zimě slunce nízko, dopadají dovnitř přímé sluneční paprsky. V létě je naopak slunce vysoko, přímo sem nesvítí a nepřehřívá prostor. “Fasáda funguje na principu více vrstev. Stejně jako když se oblékáme. Něco si bereme proti dešti, něco jiného proti vodě,” upřesňuje význam zasklení a lamel David Kubík z Huti architektury.Lamelový plášť se dá po celém obvodu stavby zcela odsunout. V horním patře je to kvůli čištění a nočnímu pozorování hvězd. Sklo je oproti tomu pevně spojené s konstrukcí. Přízemí chtěl investor uzpůsobit tak, aby zde mohl štípat dříví. Sklo zde zcela chybí a lamelový plášť lze zcela odsunout, takže se dá skládat dřevo ze všech stran. “Použité modřínové dřevo se nenatírá, takže u něj očekáváme, že oprší a ztmavne,” vysvětluje Kubík. Dokládá tím, že se v přízemí opravdu počítá s tím, že tam majitel bude podle původního plánu štípat dříví. Architekti si výjimečně dobře poradili se skloubením starého a nového. Zatímco tvarem přístavba navazuje na původní řešení, použitým materiálem a strukturou působí kontrastně. Stavba je živoucím důkazem, jak samotné použití dřeva může nahradit “estetizovanou architekturu” nebo ornamenty. Použití dřeva je v případě této stavby dominantním prvkem, který vyzdvihuje krásu otevřeného prostoru. Povedený výsledek je živoucím důkazem toho, že práce v týmu přináší své ovoce. Spolupráce špičkových odborníků mohla fungovat také díky velkorysosti klienta. Vedle týmu architektů přispěl svou rukou k dílu také konstruktér dřevěných staveb Zbyněk Šrůtek. S tím spolupracuje Huť architektury již řadu let. Jejich architektonické uvažování doplňuje Šrůtkovo statické a konstrukční uvažování. K dosažení více než uspokojivého výsledku přispěli také dodavatelé fasády a jiní neméně významní účastníci. “Naše práce jsou často vidět na internetu a v různých magazínech. Proto investor mohl odhadnout, jaký charakter bude stavba mít, ještě než u nás zaklepal na dveře,” vysvětluje Kubík.Rukopis Martina Rajniše je na stavbě zřejmý už na první pohled. Jeho stavby bývají obvykle ze dřeva, prosvětlené a vzdušné. Sám je nazývá architekturou klacků. Inspiraci čerpá z přírody, pralesa a také ze zenových principů. V neposlední řadě vychází i ze svých bohatých zkušeností.“Když se díváte mezi lamely, vidíte svět rozkouskovaný. To dodává světu, který člověk pozoruje vnější svět skrz konstrukci, zvláštní pocit,” doplňuje Kubík. “V průběhu tvorby návrhu jsme se s investorem nemohli shodnout akorát na jedné věci,” vzpomíná Kubík. “Martin Rajniš trval na tom, aby přístavba byla zcela oddělená od původní části statku. Rajniš chtěl, aby bylo zřetelně přiznané, že se jedná o přístavbu. Jde se o určitý postup během přistavování. Na to investor nejprve nechtěl přistoupit,” vysvětluje.A jak to dopadlo? Martin Rajniš prosadil svou verzi. Mezi starou a novou stavbou jsou umístěny tři skleněné štíty místo jednoho. Lamely sice doléhají až k původní střeše, přesto je na první pohled zřejmé, že se jedná o dva objemy a mezi nimi je mezera.
