Fotografie 5/10 - Ztvrdlá pěna na plotě? Neničte ji, uvnitř spí stovky užitečných lovců

Ještě před několika desetiletími představovala kudlanka nábožná (Mantis religiosa), jediný český zástupce řádu kudlanek, pro většinu českých entomologů i zahrádkářů vzácný úkaz. Její přirozený výskyt byl vázán výhradně na nejteplejší stepní lokality jižní Moravy, jako jsou Pálavské vrchy či Pouzdřanská step. Šlo o chráněný relikt, který vyžadoval specifické mikroklima a horká léta. Postupující klimatické změny, mírnější zimy a delší periody teplého počasí však otevřely kudlankám cestu dále na sever. Hmyz začal migrovat podél velkých říčních toků, dálničních tahů i železničních koridorů. Kudlanky postupně osídlily Polabí, pronikly do středních Čech a dnes se s nimi běžně setkávají lidé na zahradách v podhůří i přímo v městských aglomeracích, které fungují jako vyhřáté tepelné ostrovy. Právě s kudlankou nábožnou se pojí onen záhadný pěnovitý útvar, kterému se v odborné terminologii říká ootéka. Jde o speciální vaječné pouzdro, které dospělá samička vytváří v průběhu září a října. Vzniká vylučováním speciálního bílkovinného sekretu ze zadečkových žláz, který samice pomocí kladélka mechanicky našlehá do nadýchané pěny podobné bílkovému sněhu. Do této pěny pak v pravidelných řadách precizně ukládá sto až tři sta vajíček. Na vzduchu pěna během několika desítek minut ztuhne a vytvoří pevnou, houbovitou a pergamenově tuhou schránku slámové až šedohnědé barvy. Ootéka funguje jako dokonalý izolační skafandr. Zárodky uvnitř spolehlivě ochrání před třeskutými mrazy, deštěm, plísněmi i hladovými zobáky ptáků. Samičky tyto schránky umisťují na osluněná místa, nejčastěji na pevné stonky divizen a vysokých trav, na dřevěné pergoly, kamenné zídky, ale také přímo na rámy oken a fasády domů. Kudlanka nábožná prochází takzvanou proměnou nedokonalou, což znamená, že v jejím vývojovém cyklu nenajdete stádium kukly. Cyklus začíná a končí právě u ootéky. Přes zimu přežívají výhradně oplozená vajíčka skrytá v pěnovém pouzdře, zatímco dospělá generace s příchodem prvních mrazů hyne. Jakmile jarní slunce v květnu či začátkem června schránku dostatečně prohřeje, začnou se z komůrek líhnout drobné, sotva několik milimetrů dlouhé nymfy. Ty se okamžitě rozlézají do okolní vegetace a začínají lovit drobný hmyz. Během léta procházejí pěti až šesti svlékáními, při kterých postupně rostou, mění odstíny mezi zelenou a hnědou barvou a dorůstají jim křídla. V srpnu dospívají, dochází k páření a samičky následně nakladou novou ootéku, čímž se koloběh uzavírá. Přítomnost kudlanky v zahradě je velkou výhrou pro každého pěstitele. Tento hmyz se živí výhradně masitou stravou, a je proto vysoce efektivním regulátorem škůdců. Na rozdíl od ptáků nepoškozuje dozrávající plody a na rozdíl od býložravého hmyzu neokusuje listy zeleniny či okrasných květin. V jejím jídelníčku končí kobylky, sarančata, mouchy, komáři, mšice i obtížné ploštice a vosy. Pokud ootéku na svém pozemku objevíte, nechte ji bez zásahu na původním místě. Jestliže se nachází na větvi určené k prořezu, odřízněte ji i s kusem dřeva a bezpečně připevněte provázkem na suché, osluněné místo v zahradě. Zásadní chybou by bylo odnést ootéku do tepla domova; pokojová teplota by vyvolala předčasné líhnutí uprostřed zimy, kdy drobné nymfy bez venkovní potravy nepřežijí.Zdroj: ireceptar.cz; NATURE - HISTORY; AOPK ČR; ČESKÉSTAVBY.cz; Wikipedie