Finalizace povrchu betonové konstrukce

Mezi materiály pro finalizaci povrchu je možné typově zařadit několik skupin produktů. Může se jednat o jemnozrnné stěrky pro celkové sjednocení povrchu, jeho vyrovnání a případnou přípravu pro aplikaci nátěrového systému. Nátěrové systémy jsou právě druhou skupinou materiálů, které jsou zahrnuty do finalizace povrchu. Třetí skupinou jsou materiály, obvykle kapaliny, které jsou využívány jako ošetřující, hydrofobizující, vytvrzovací, nebo uzavírací. Zvláštní skupinou, kterou nelze zcela řadit mezi sanační hmoty, jsou minerální podlahové vsypy, kterými je možné dosáhnout speciálních vlastností povrchů podlah. Nejčastěji se jedná o odolnou povrchovou úpravu, které je dosaženo po vyhlazení povrchu.

Tenkovrstvé stěrky

Pokud hovoříme o stěrkách, jedná se o jemnozrnné hmoty v tloušťkách do 3 mm (DENSOFIX, DENSOFIX SF, DENSOCERTE 555). Ty jsou aplikovány na povrch konstrukce, aby došlo k celoplošnému sjednocení povrchu a to jak z hlediska barevnosti, tak z hlediska struktury povrchu. Uplatňují se zejména při lokálních hrubých vysprávkách, které jsou zřejmé na povrchu a jako finální povrch je použita právě správková malta. Rovněž se osvědčují při předpokládaném použití finálních nátěrových systémů. Použití tenkovrstvých stěrek se snižuje spotřeba následně použitých nátěrů. Takové použití je i ekonomicky výhodné, protože finalizační stěrky jsou obvykle řádově levnější než nátěrové systémy. Při použití stěrek je běžné i jejich probarvení.

Dalším použitím je celoplošné převrstvení konstrukce z důvodu, že stěrka má nějakou speciální vlastnost, kterou je potřeba využít na povrchu. Jedná se např. o schválené použití ve styku s potravinami, nebo s pitnou vodou (WATERFIN PV), chemickou odolnost apod.

Od stěrek současně není možné očekávat dokonalé bariérové vlastnosti, protože se obvykle jedná o cementové, nebo polymercementové materiály, které jsou porézní a tím pádem i více či méně prodyšné.

Nátěrové systémy

Nátěrové systémy mají rovněž několik funkcí. Nejčastěji se jedná o sjednocení povrchu a to obvykle i ve velké barevné škále (BETOSIL W). Nátěrové systémy jsou k dispozici také ve velkém rozsahu materiálové báze. Od akrylátů přes silikony a polyuretany (PURFLOOR) až po epoxidy (řada BETOLIT). Volbou materiálové báze lze dosáhnout potřebných vlastností nátěrů. Prodyšnost pro vodní páru (SANOFIX SILIKAT W), odolnost vůči mechanickému poškození konstrukce (EPOLIT W), nebo chemickou odolnost (EXTRAFIN). Mohou být křehké i pružné. Překlenovat trhliny v podkladu, nebo vytvářet na povrchu konstrukce vrstvu, kterou lze obětovat při jeho znečištění např. sprejery (FOBISIL ANTIGRAFITTI).

Tento článek nemůže postihnout všechny materiálové báze a jejich varianty. Je pouze vhodné upozornit na široký rozsah záběru nátěrů, který zajišťuje velkou možnost volby. Specifika jednotlivých materiálových bází i nátěrových systémů jsou popsány ve specializovaných publikacích, případně technických listech jednotlivých výrobků.

Impregnace a penetrace

Vedle sjednocení povrchu materiálem, který na povrchu konstrukce vytváří vrstvu různé tloušťky, jsou k dispozici materiály, které propůjčují povrchu různé vlastnosti. Jedná se o ošetřující a uzavírací postřiky, které mohou částečně nahradit ošetřování betonových konstrukcí (řada DENSOCURE), nebo jejich vysprávek (omezují ztrátu záměsové vody). Současně zajišťují lepší a rychlejší vytvrzení povrchu.

Na povrch konstrukcí lze dále aplikovat nátěry (nástřiky), které omezí vnikání vody do konstrukce (řada FOBISIL), a tím i omezují porušování konstrukcí v důsledku působení mrazu. Také chemické degradační procesy v cementech pojených materiálech probíhají za přítomnosti vody. Obdobným způsobem lze omezit i vnikání olejů a dalších látek do povrchu konstrukce. Některé materiály eliminují působení řas.

Další materiály

Mezi speciální materiály pro finalizaci povrchů patří, jak bylo zmíněno v úvodu, i minerální podlahové vsypy. Těmi lze vytvářet odolné povrchy podlah, vhodné pro průmyslové podlahy a obdobné konstrukce. Jedná se o suché směsi z cementu a tvrdého plniva (kameniva), která je zapracována do zavadlého betonového povrchu. Další speciální materiály mohou vytvářet vrstvy z broušeného teraca (BETOSAN STS), nebo je opravovat. Pro lepší broušení je možné použít speciální nástřiky, které povrchové partie rychleji vytvrdí (DENSOCURE H). Pro svislé konstrukce lze použít materiál, který je znám jako pemrlovaná omítka, nebo tzv. umělý kámen (BETOSAN SUK). Tento povrch předpokládá opracování pomocí pemrlice, nebo obdobných metod.

Závěr

Povrchové úpravy a další způsoby finalizace konstrukce jsou téměř bez omezení a jsou závislé na technologických znalostech projektanta a znalostech o potencionálním zatížení povrchu konstrukce. Stávající materiály umožňují celou řadu aplikací s různými výslednými vlastnostmi povrchů, ale je nutné si uvědomit, že nejsou všespásné a mají, stejně jako jiné materiály, své limity a oblasti použití. Je nutné počítat s tím, že tyto vlastnosti i trvanlivost materiálů jsou závislé i na vlastnostech podkladu a jeho přípravě.

Zdroj: www.betosan.cz

Autor: Ing. Zdeněk Vávra, BETOSAN s.r.o.