K tomu, aby se ve vaší koupelně usadily plísně, nemusíte vynakládat žádnou zvláštní námahu. Stačí jen neuklízet, udržovat trvale vlhké klima a pořádně zatápět. Zbavit se jich natrvalo, zvlášť když se pořádně rozrostou, je o dost náročnější.
Doporučená správná relativní vlhkost vzduchu v domácnosti se pohybuje někde mezi 40-60 %. Pokud se vám na skle dělá mlha a kapičky vody kondenzují, dosahuje už vlhkost 95 %. Jak často k tomu dochází? Inu, záleží na tom, jak dobře máte vyřešený systém odvětrávání. Protože pokud nedobře, tak nejspíš pokaždé, když si dopřáváte sprchu nebo horkou koupel, anebo vydatně topíte, zatímco za okny je zima.
Zkondenzovaná voda se pak usazuje v nejrůznějších drážkách, škvírách a spárách, a stává se živnou půdou, bazénkem s občerstvením pro plísně. Které takové vlhké, teplé a nevětrané prostředí milují. Zvlášť, když je tu a tam přikrmíme zaschlou špínou, mastnotou. Bohužel, naše koupelny jim tohle tropické klima a výživu nabízí víc než často. Nemusí to přitom být vždy vyloženě naše chyba, ale někdy i otázka nekvalitně odvedené práce řemeslníků.
Možná projektant v návrhu podcenil odvětrávání místnosti podle metrů krychlových, snad zedníci odflákli hydroizolaci, nebo stavební nekázní zanedbali přesné napojení a doléhání obkladových dlaždic. Třeba se instalatér netrefil s napojením odtoků a odpadů. Nebo je prostě koupelnové jádro už opravdu staré a letité, a žádá si kompletní renovaci. Vyberte si.
Jisté je, že od vlhkosti bez odvětrávání a tepla je už jen krůček k tomu, aby se u vás zabydleli nezvaní zástupci mikroskopické flóry. Aspergillus připomínající malinkaté kapičky „rosy“ na nitkově tenkých štětinkách; modro-šedavý jemný prášek Penicillia; tmavě zelená kolečka silně zapáchajícího Cladosporia anebo opravdu vlezlá a lidskému zdraví nebezpečná černá plíseň Stachybotrys. Botanická zahrada, kterou doma podporovat nechcete.
Jak velký problém představují plísně v koupelně?
Když to vezmeme pozvolna, první ránu zasadí vašemu vkusu, jemnocitu, estetickému vnímání. Jsou prostě nehezké, ale na to se neumírá. Produkují zvláštní pach zatuchliny, nepříjemným a vytrvale vlezlým odérem obohatí vše ve svém okolí. I to by se dalo přežít. Jenže také znehodnocující a degradující vše ve svém prostředí. Svými enzymy hlodají, narušují, ničí. Což už se dá vyjádřit v ceně materiálních škod na movitém vybavení domácnosti.
Ani to jim nestačí, protože plísně si neumí říct dost, a v optimálních podmínkách tepla a vlhka bez průvanu rostou donekonečna a s chutí se šíří. Snižují cenu/hodnotu vaší nemovitosti. Opomíjené porosty plísní se časem mohou stát problémem skoro neřešitelným. Svým setrvalým působením mohou kompromitovat celkovou stabilitu izolací a zateplení, obkladů, zdí i místností.
Ve finále vám plesnivý barák může spadnout na hlavu, což je víc škod než za milion. Co je dobré vědět? Plísně nás zhusta svou přítomností informují o tom, že jim nabízíme skryté zdroje vlhka: kapající potrubí, netěsnosti v rozvodech, špatně vyvedené vodo-instalace, netěsnící připojení pračky či umyvadel. Věci, které se dost akutně vyplatí řešit a nepřehlížet, než přerostou v opravdovou havárii.
Když ale vynecháme tyhle zásadní katastrofy, pořád platí, že plísně snižují kvalitu vašeho života. Přispívají k rozvoji dýchacích obtíží, astmatům, zánětům plic. Způsobují vyrážky a ekzémy. Rozrostlé kolonie mohou produkovat i dost jedovaté spory, jejichž vdechnutí vás může přesunout na plicní oddělení krajské pohotovosti. Většina plísní působí alergicky, některé patogenně, a pár jich je toxigenních. Byť jsou mikroskopické a mohou se zdát titěrné, vyplatí se je nepodceňovat. A co s nimi?
Najděte zdroj plísně
To by úplně těžké být nemuselo, protože jedničkou na vašem seznamu jsou místa s předpokládanou vlhkostí. Typicky odpady, kanálky, výlevky, potrubí a jeho vstupy do stěn. Další pravděpodobnou lokalitou budou hladké a keramické povrchy, které mají potenciál stát se podkladem pro kondenzaci.
Například dlaždice, spodní části umyvadel a designově zaoblených toalet, bidetů. Věnujte pozornost prostorům, kde dochází ke kontaktu dvou teplotně rozdílných prostředí. Okenní skla a parapety, kolem rámů dveří, přechod výlevky do plastového kolene odpadního potrubí, připojení kotle. Dále se vyplatí odstavit nábytek od stěn, zvláště v rozích, potažmo soustředit trochu pozornosti do míst, kam se obvykle nedíváte. Třeba pod přistavené elektrospotřebiče (pračky, sušičky). Dobrou poučkou je, že tam, kde by se běžně usazoval prach, za vlhka rostou plísně nejčastěji.
Zkontrolujte celou situaci, ne jen jedno místo
Řeklo by se, že je to v podstatě to samé, jako v předchozím bodě. Jen podrobnější a komplexnější. Jde totiž o to, že každý druh plísně vnímá vaši koupelnu jako komplexní ekosystém. A není důvod si myslet, že když už se jedné plísni daří pod umyvadlem, nějaká jiná nebude v rohu vany nebo usazená mezi dlaždicemi. Plísně totiž nikdy nechodí samy, a nemá cenu likvidovat jeden nehezký porost a druhý přitom přehlédnout.
Spory plísní se šíří vzduchem, takže z jednoho „zdroje“ usazeném v koutku místnosti mohly expandovat na druhou stranu místnosti. Důsledná prohlídka vám taky umožní stanovit, jestli řešíte počáteční nárůst, anebo dobře usazené plísňové kultury. Zatímco plísňový start vyřešíte při běžném úklidu, stabilizované kolonie si žádají extra péči, profesionální prostředky a ochranné pomůcky. Dost možná nepůjde jen o čištění, ale třeba taky osekání omítky, sádrování nebo nový nátěr.
Probírka před vlastní akcí
Mikroskopické plísně neviditelně prorůstají terénem. Jsou přítomné i tam, kde přímo vidět nejdou. Takže pokud řešíte plísňový porost vedle skříňky na ručníky, počítejte s tím, že se už zabydlely i v ručnících. Přeložte je to igelitového pytle a při dalším praní je vyperte od ostatního prádla zvlášť. Koupelnový stoleček se také nemusí jevit plísní zasažený, ale spory na svém těle nejspíš nese. Bude potřebovat vydrhnout, protože jinak se plíseň rychle vrátí zpět. Hrozí, že ne všechno zasažené plísní půjde vyčistit nebo zachránit (platí to zvláště u plně rozrostlých kultur). Budete se toho muset zbavit.
Připravte si také plán akce – hlavní zteč povedete proti viditelné, patrné plísni. Ale preventivní čištění a dezinfekci bude třeba aplikovat plošně, na celou koupelnu. Mimochodem, po čas zásahu se sice hodí větrat, ale jen směrem ven. Zavřené dveře mějte do dalších místností, abyste je při odstraňování kartáčem „nerozprášili“ do celé domácnosti.
Vzhůru na zteč!
První úkol? Připravte si terén. Na postižená místa naneste chemický přípravek pro čištění plísní. Většinou je to práce s rozprašovačem, kterým ze vzdálenosti pár centimetrů porosíte celou zasaženou plochu a necháte zaschnout. U menších flíčků to většinou úplně stačí, případně můžete nástřik zopakovat.
Nezapomeňte pak chemicky ošetřenou plochu otřít vodou a vysušit. Pochopitelně, že se můžete vydat cestou „ekologické“ domácí chemie, tedy octové vody a kuchyňské sody, ale s plísněmi si nevyplatí zahrávat. Raději tedy sáhněte po zboží z drogerie, které je při plísním přímo dedikované. A při jeho aplikaci nezapomeňte větrat.
Pracujte usilovně, ale hlavně s rozumem: například bělidlo funguje proti plísním skvěle, ale „vybělí“ vám i dřevo a sádrokarton. Pozor i na kyseliny, které mohou leptat kromě plísní i povrchy. Další krok, když to nezabere anebo je plísně víc než málo?
Zkuste ji odstranit mechanicky. Lépe to jde, když ji předtím navlhčíte a pak oškrábete. Z méně přístupných prostor ji můžete zkusit vytáhnout kartáčem. Nebuďte příliš radikální, soustřeďte se jen na napadená místa a neroznášejte plíseň rozmáchlými tahy někam jinam. Poté znovu nanést chemii, očistit, vyvětrat.
Pořád se nedaří? Dost možná jde plíseň do hloubky. Zahlodala se do spáry, je usazená v porézním materiálu? Praktickým nápadem může být drhnutí s pomocí zubní pasty (ta má totiž abrazivní, obrušující efekt). Pořád nic? Řešením mohlo být po nezbytném přečištění přespárování/převrstvení novým tmelem nebo silikonem. Další variací je aplikace nové omítky (na vysušenou stěnu), která celý povrch dezinfikuje. Případně plošná aplikace proti-plísňové omítky, nátěru. Nikdo neříkal, že to bude snadné. A může to být ještě horší, protože někdy je zapotřebí osekat omítku až na samotnou cihlu.
Odstranit zdroj neznamená zbavit se příčiny
Plíseň nakonec s menší nebo větší porcí námahy odstraníte, ale není jisté, že se nevrátí. Pokud totiž v koupelně setrvají příhodné podmínky – teplo, vysoká vlhkost a dostupnost organických živin – ty základní a prapůvodní příčiny, pořád se tu budou mít dobře. Což nás vrací k prevenci, ideálnímu stavu koupelny, ve které se plísním líbit nebude.
Udržujte celý prostor čistý, ujistěte se, že za sebou nenecháváte vlhko a loužičky, dobře a pravidelně větrejte. Jinak se plísní nikdy natrvalo nezbavíte. Možná nakonec dospějete k poznání, že to bude chtít komplexní rekonstrukci koupelny. Levné to není, ale život v domě s plesnivou koupelnou by vás nakonec přišel dráž.
