Jak opravit lícové zdivo? Zobrazit fotky zobrazit 9 fotek

Opravujeme estetické poškození líce černáním, poškození cihel - mechanické a mrazové, poškození spár a případně i poškození spojení mezi podkladem obložením. Je však nutné dodržet technologické postupy, nevhodná oprava lícové fasády ji ještě více poškodí. Nejprve musíme očistit cihly a spáry, poté doplníme cihelný líc, obnovíme líc spár (spárujeme) a ochráníme fasádu proti vodě hydrofobními prostředky.

Poškození cihelných fasád

Poškození je možno rozdělit do několika skupin: estetické poškození líce černáním, poškození cihel - mechanické a mrazové, poškození spár a případně i poškození spojení mezi podkladem obložením.

Poškození spár

Spáry cihelného zdiva jsou zpravidla méně odolné povětrnosti, než cihly. Spárová malta na vápenné bázi se snadno vyplavuje, stéká-li po líci fasády měkká (hladová) dešťová voda. Jakmile je líc maltové spáry vyplaven, rozpad malty se výrazně urychlí. Spárovačkou utažený povrch malty totiž odolává vodě lépe, než otevřené póry pod povrchem. Spárová malta trpí chemickým atakem sorbovaného oxidu síry ještě více, než cihla, neboť obsah vápna (vápence) v maltě je vyšší, než v cihle.
Foto: Remmers
Foto: Remmers

Poškození cihelného líce

Také cihelný líc je místem, kde dochází k poškození. Cihly s utaženým lícem, stejně jako ty, které byly po léta uzavřeny síranovým povlakem nebo nátěry, mají menší schopnost vydávat vlhkost a za náhlého mrazu tato vlhkost vymrzá. Zdivo potom ztrácí přirozenou ochranu lícem, po kterém voda stéká, a otevírá se velmi nasákavý a hrubý lom cihly, kudy voda snadno vstupuje do zdiva. Takové poškození je patrno na fotografii vlevo.
Foto: Remmers
Foto: Remmers

Odpojení obkladu (přizdívky)

K poškození spojení mezi obkladem a podkladním zdivem dochází ze dvou důvodů. Prvním e působení vody, která je schopna vyplavit pojivo, případně v maltě vymrznout a rozrušit její strukturu. Druhým problémem bývá použití velmi tvrdé a pevné spárovací malty, nejčastěji při obnově líce. Příliš vysoká pevnost spárovací malty způsobuje na osluněných plochách její roztahování, které obklad nekompenzuje, vznik pnutí, vedoucí k deformaci vrstvy obkladu a vyboulení příliš soudržné plochy obkladu. Viz foto vpravo.
Foto: Remmers
Foto: Remmers

Nevhodná oprava lícové fasády

Nepochopení konstrukce lícové fasády a její funkce vede často k chybné technologii, při které se chováme k lícové fasádě jako k fasádě omítané: Povrch je vyspraven cementovou či vápenocementovou maltou, spárování na vysprávkách pouze naznačeno, a celý líc opatřen sjednocujícím fasádním nátěrem v barvě cihel. Spárování je někdy naznačeno bílými linkami, většinou je přetřen celý líc včetně spár. Spárořez se projevuje jen ve stínech při plošším osvětlení. Co je na tomto postupu chybného? Nátěr fasády, jakkoli prodyšný, vždy zhoršuje difúzi povrchu pro vodní páru. Nátěr sice často chrání i proti zatékání vody, ale zhorší se schopnost fasády vlhkost vydat, odpařit. Vlhkost, soustředěná v povrchové vrstvičce za nátěrem může, a zpravidla i bývá příčinou mrazových poškození. Zvláště u spárové malty to nalezneme velmi často.

Doporučený způsob obnovy

Citlivý a životnost prodlužující postup obnovy lícové cihelné fasády by měl zahrnovat:
  • Očištění cihel a spár (viz článek „čištění lícových fasád“)
  • Doplnění cihelného líce
  • Obnova líce spár, spárování
  • Ochrana povrchu proti vodě
Foto: Remmers
Foto: Remmers

Čím dotmelit líc?

Pro dotmelení Remmers dodává tzv. restaurátorské malty k náhradě líce přírodního kamene, řadu Restauriermörtel. Pro lícové cihly hladkého líce použijeme maltu s velmi jemnou strukturou, schopnou vyhlazení do nuly – Restauriermörtel SK. Pozor! Pojivem restaurátorských malt je buď bílý cement, nebo tzv. románský cement (Fugen und Ergänzungs-mörtel RZ), případně trasový cement. Pro speciální památkové účely v případě rozpadajících se materiálů se používají i bezcementové vápenné (Restauriermörtel ZF) a akrylátové malty (Restauriermörtel AC).

Pravidlem pro doplnění líce je vždy:

  • Pevnost doplňku nižší, než originálu (50-100%)
  • Prodyšnost i nasákavost doplňku srovnatelná s originálem (!)
  • Tepelná roztažnost, bobtnavost, deformace – vše podobné doplňovanému originálu
  • Přídržnost na podkladu je výrazně nižší, než soudržnost podkladu (40-80%)
Nikdy tedy nedoplňujeme líc materiálem tvrdším, než je cihla, a rovněž nepoužijeme nenasákavou hmotu. Výrazně by se omezila možnost odvodu vlhkosti z cihel – to by zkrátilo život původnímu materiálu.
Foto: Remmers
Foto: Remmers

Jak správně spárovat?

Pro spárovou maltu platí rovněž několik pravidel:
  • Má být výrazně měkčí, než spárovaná cihla (20 až 60% pevnosti cihly)
  • Musí být nasákavá, srovnatelně jako cihla
  • Má být pružnější, než cihla
  • Musí být prodyšná, srovnatelně k cihle
V kostce: při pohybech vyvolaných tepelnou roztažností a smršťováním, případně bobtnáním to musí být spára, která se poddá, kde se odehraje deformace. Případně spára má být tím místem, kde se odehraje porucha. Proč? Spára se opraví snadněji, než cihla. Všechna tato pravidla spárování platí pochopitelně i pro kamenné fasády. Při provádění doplňků poškozených cihelných ploch je třeba doplnit zvlášť cihly a zvlášť spárovou maltu. Spáru doplníme vždy maltou s nižší pevností, aby se zde mohla odehrát deformace.

Pro spárování používáme malty na bázi vápna (Fugenmörtel ZF), vápna s hydraulickými přísadami (Fugenmörtel TK) a jen pro velmi pevné cihly a pásky lze použít tvrdší malty na bázi románského cementu (Fugen und Ergänzungsmörtel RZ) nebo bílého portlandského cementu (Fugenmörtel). Naopak pro velmi křehké a rozpadající se historicky cenné nálezy byla ve spolupráci se Zemským památkovým úřadem Durynska vyvinuta malta s čistě akrylátovým pojivem Fugenmörtel AC. Tato malta je maximálně pružná za minimální pevnosti, takže nepoškodí ani velmi rozpadavé cihly nebo sprašující opuku.

Každá zrnitost malty a každé pojivo vyžaduje jinou tloušťku nanášené malty. Je třeba dodržet doporučení výrobce a pro obnovu tenké vrstvy na povrchu stávající pevné spáry použít jemnou spárovací hmotu, zatímco na vypadané či vyplavené spáry užít hrubší maltu, určenou pro větší tloušťky nánosu. Jemná malta ve velké tloušťce vypraská, naproti tomu hrubá malta se do tenké vrstvy dá roztáhnout jen za cenu změny poměru pojivo/plnivo v rozdělené směsi.
Foto: Remmers
Foto: Remmers

Jak ochránit fasádu proti vodě?

Prvotní ochranou proti vodě je samozřejmě dostatečný přesah střechy a dalších vodorovných prvků. Většinou starší fasády tímto jsou vybaveny. Lze nalézt i výjimky, podobně nalezneme nechráněné vodorovné plochy na fasádách nově prováděných. Na vodorovných plochách (parapetech, atikách) v zimě taje sníh a voda proniká do zdiva. Když odhlédneme od vlhkostní problematiky, zůstává problém rozpadu spárovací a zdicí malty, resp. vyplavování vápenné složky pojiva. Pokud se nejedná o závažný technický problém, vápenné výluhy na cihlově červené fasádě jsou nepěkným šrámem.

Jak a kde provádět ochranu? V sevřené městské zástavbě nebývá problém se svislými plochami. Problém nastává v otevřené krajině i na stavbách otevřených působení větru – příkladem jsou rodinné domky v zahradách. Zde působí po část roku i větrem hnaný déšť, který pronikne i tence ochráněných povrchem cihly, případně spárou. Za teplé zimy se zdivo může vlhkostí prosytit do hloubky větší než 20 cm, jak prokázaly experimenty modelace zatížení lícového zdiva ve zkušebně v Hanavě.
Foto: Remmers
Foto: Remmers

Čím hydrofobizovat?

Vodorovné plochy parapetů a šikmé plochy atik je vhodné chránit hloubkovou hydrofobizací včetně související svislé plochy až po okapnici, kde by se po povrchu stékající kapka měla odtrhnout a nezatéci na svislou plochu fasády. Svislé plochy nechráněných staveb chráníme před větrem hnaným deštěm, nejméně ze strany převládajících větrů. Pro hydrofobizaci můžeme použít jak kapalné, tak krémové prostředky. Kapalné prostředky (Funcosil SNL, Funcosil WS) nanášíme poléváním, tedy postřikem hrubým proudem kapaliny. Ideální je postupovat odzdola nahoru, abychom měli jakousi jistotu rovnoměrného prosycení podkladu hydrofobizátorem. Pozor! Hydrofobizátory naleptávají sklo a chemicky se na něj vážou! Nejen okna stavby, ale i zaparkovaná auta jsou tak v ohrožení. Naleptané sklo neprůhlední a závadu nelze opravit.

Proto je mnohem výhodnější použít krémový hydrofobizátor Funcosil FC. Jedná se o krémovitě nastavenou emulzi silanu a siloxanu ve vodě. Dlouhá doba rozpadu krému na složky je výhodou, na fasádě jasně vidíme natřená a nenatřená místa i spotřebu materiálu. Krém Funcosil FC lze nanášet válečkem i štětkou, v případě hlubších spar je štětka neocenitelným pomocníkem. Rovněž dlouhá doba styku viskózního krému, který nestéká, s povrchem fasády umožňuje větší hloubku průniku hydrofobizátoru do podkladu. Tak provedeme hloubkovou ochranu fasády, kterou bychom kapalným prostředkem provedli po trojnásobné aplikaci! Hloubková ochrana je zvláště potřebná proti tlaku větrem hnaného deště. Tlak větru totiž je schopen protlačit kapky vody tenkou hydrofobní vrstvičkou na povrchu. Pro solitérní stavby je zpravidla vyžadována hloubka hydrofobizace 15 mm.
Na závěr upozornění: hydrofobizace, provedená hloubkově, sice ochrání fasádu na dlouhé desítky let před vnikáním srážkové vody a jí nesených rozpuštěných látek. Na druhou stranu nenasákavost podkladu na stejnou dobu znemožňuje použití opravných malt, nátěrů a tmelů na čistě vodné bázi. Pro hydrofobní podklad je třeba vždy používat silně lepivé nátěry a malty (tedy ty s vysokým obsahem polymerů, nejčastěji disperzí). Před provádění hydrofobizace bychom se měli zamyslet, zdali tento těžko vratný krok chceme udělat.
Autor: Pavel Šťastný
Foto: Remmers
Foto: Remmers