Jesenec okrouholistý, silně rostoucí vázaná réva doroste výšky až 18 metrů

Jesenec okrouhlolistý (Celastrus orbiculatus) se jako příležitostný neofyt vyskytuje i v naší přírodě. Tato liána je velmi odolná nízkým teplotám a vyrovná se dobře s různými půdními i světelnými podmínkami. Vytvoří zelené stěny až do velkých výšek, ovšem skutečné představení začne opravdu až na podzim, kdy jeho listy nejprve zežloutnou a poté opadají. A právě v tuto dobu se začne zpoza zlatavé žluti listů vyloupávat nádhera popraskaných měchýřků s plody. Pozor však, vyskytují se pouze u samičích rostlin a aby se na nich vůbec objevily, potřebujeme i samečka. Plody pak na těchto liánách budou působit dekorativně více měsíců, čili až do zimy.

Jesenec okrouhlolistý výborně zakryje vysoké ploty a stěny, nevzhledné budovy a rozličné podpěry. Ochotně se pne i po jiných stromech. Jeho stinnou stránkou však je právě opad listů, jelikož v tu dobu je rychle po soukromí, pokud jesencem zakrýváme právě oplocení. Další stinnou stránkou je pak jedovatost lákavých plodů, stejně jako celé rostliny.

Jesenec okrouhlolistý pochází z mírného až subtropického pásma východní Asie. Jde o původní druh přírody severního Vietnamu, východní Číny, Korejského poloostrova, převážné části Japonska a možná i ruského Dálného východu. Do Evropy se rostlina dostala jako okrasná v roce 1860 a jelikož dobře snáší chlad a různé další nepříznivé podmínky, začala se v některých zemích volně šířit. U nás uniká do přírody jen zřídka, jelikož je pěstován pouze ojediněle, ovšem stává se to i u nás. Rizikem je silná invaznost tohoto druhu.

V Severní Americe začala tato invazní rostlina ohrožovat původní i užitkové rostliny, především na severovýchodě USA a v Kanadě. V přírodě dovede obsazovat holá místa po vytěženém lese, lesní okraje a proluky. Nepohrdne ani stanovišti s osaměle stojícími stromy a nebo plantážemi se stromy plodícími. A klidně zabere i opuštěné pole. I po vykácení se rostliny rychle obnovují ze zbytků kořenů. Zajímavostí též je, že v silném stínu a na místech bez opory, po které by se rostliny mohly pnout, tvoří pouze nevysoké keře, které se bujně rozrůstají. Dokonce lze s touto rostlinou experimentovat i jako s bonsají.

Jesenec okrouhlolistý je popínavá, opadavá, dřevnatějící a keřovitá rostlina s šedavě hnědým kmínkem s bílými lenticelami. Tloušťka kmene je až cca 13 cm, mladé výhony jsou světle zelené, kořeny jsou na povrchu jasně oranžové. Liána nedisponuje příchytnými úponky, nýbrž šplhá obtáčením, tedy jako had, ovšem vždy proti směru hodinových ručiček. Listy vyrůstají na 1 cm dlouhých řapících, rostou střídavě, jsou široce eliptické, okrouhlé nebo vejčité, dlouhé 5 až 13 a široké 3 až 9 cm. Čepele jsou na bázi široce klínovité a na konci tupé, po obvodu pilovité a nebo vroubkované. Listy mají 3 až 5 párů zpeřených žilek, na obou stranách jsou světle zelené a na spodní straně na žilkách někdy jemně ochlupené. Velikostí a tvarem jsou listy dosti variabilní, na podzim se ale všechny zbarvují do sytě žluté barvy.

Jde o rostliny dvoudomé, poměrně nenápadná květenství bývají převážně úžlabní a obsahují jeden až čtyři květy světle zelené barvy. Květy jsou pětičetné. Samčí květy mají kališní lístky trojúhelníkovitého tvaru, které jsou tupě zakončené a korunní lístky velké cca 4 mm. Korunní lístky jsou obvejčité až eliptické a nahoře zaoblené. Samčí květy též obsahují pět tyčinek dlouhých jako okvětní lístky a uprostřed zakrnělý pestík. Samičí květy jsou o něco málo menší, vybavené kulovitým horním semeníkem a krátkou čnělkou s hluboce trojlaločnatou bliznou a zakrslými tyčinkami. K opylování dochází pomocí hmyzu, hlavním opylovačem jsou včely. Květů se dočkáme v červnu a vydrží dva až tři týdny. Plody dozrávají na podzim a opadávají až ke konci zimy. Jsou to kulovité a ve zralosti se otvírající tobolky velké přibližně 1,5 cm. Nejprve jsou zelené a na podzim získávají barvu žlutooranžovou. Po uzrání se obal tobolky rozštěpí třemi chlopněmi a odhalí sytě červený míšek. Ten obsahuje jedno až dvě eliptická, přibližně až 5 mm velká, červenohnědá semena.

Jesenec okrouhlolistý snese stanoviště slunné i polostinné, není náročný na půdu, přijme ochotně jakoukoli dobře propustnou a mírně vlhkou, dokonce však i sušší (občasné přísušky) a nebo naopak občas snese i zvýšenou vlhkost. Je plně mrazuvzdorný, mladší sazenice se ale doporučuje na zimu zakrývat.

Jesenec okrouhlolistý se v přírodě samovolně množí semeny, která přenášejí ptáci a drobní hlodavci. Rádi konzumují plody a semena šíří trusem. Rozrůstá se též kořenovými výběžky, přičemž tvoří rozlehlé křoviny. Poblíž vody dochází k tomu, že jsou semena a úlomky kořenů odplavovány a šířeny vodou.

Uměle je tato rostlina též množena výsevem. Ideální je výsev do půdy hned po dozrání plodů, aby semena mohla v chladném počasí projít stratifikací. Při množení ze semen je tvorba samčích a nebo samičích rostlin pouze náhodná, pokud tedy chceme zaručeně rostliny samičí, je ideální množení vegetativní oddělky kořenů a nebo stonkovými řízky. Pozor však, chceme-li, aby samičí rostliny plodily, musí být v jejich blízkosti i samčí rostliny.

Podporu kvetení a tvorbu plodů též podpoříme občasným přihnojením. Větší rostliny již obvykle nevyžadují řez, na jaře pouze odstraňujeme staré a nevhodně odkloněné výhony. Přestárlé kmínky lze seřezat cca 30 cm nad zemí, načež vypěstujeme nové výhony.

Jesenec okrouhlolistý bývá zaměňován s jesencem popínavým (Celastrus scandens), který pochází ze Severní Ameriky a na rozdíl od jesence okrouhlolistého se nešíří tak invazně. Ovšem pouze ve své domovině, což ostatně platí i pro jesenec okrouhlolistý v Asii. Rozdíl mezi oběma druhy je patrný v umístění květenství. Jesenci okrouhlolistému vyrůstají květy v paždí listů, jesenci popínavému na koncích větviček. Vedle toho má jesenec okrouhlolistý okrouhlejší listy s tupými špičkami a zralé tobolky má zbarvené více do žluta. Druhý pak spíše do oranžova. Pokud vedle sebe někde rostou oba druhy, dochází k hybridizaci a potomci mají smíšené vlastnosti.