Kde léto nikdy nekončí Zimní zahrada, sauna, bazén – tak nějak jsme si již zvykli na to, že tyto prvky bydlení chápeme jako nadstandardní. V běžném životě se bez nich docela dobře obejdeme, nicméně, kdo si chce pořídit luxusnější styl bydlení a využít netradiční řešení komfortu, pro toho je zimní zahrada ideálním doplňkem rodinného domu. Lze ji totiž, na rozdíl od výše zmíněných prvků, využívat celoročně a prakticky bez přípravy.
Jestlipak ale víte, kam počátky zimních zahrad spadají? Pokud ne, pak následující řádky budou určeny právě vám.

Buckinghamský palác, Toner Bridže, Hyde Park, pomerančová marmeláda… něco vám to připomíná? No ano, Anglii. Právě tady to před čtyřmi sty lety začalo – móda zimních zahrad.

Citrusové plody dnes patří ke každodenní nabídce prodejen s ovocem a zeleninou. Ale nebylo tomu tak vždy. Zvláštností bývaly i v 16. století, kdy je do Evropy přivážely občas obchodní lodi z exotických zemí. Ti, kteří se s touto skutečností a omezením nechtěli smířit, budovali si dnes známé oranžérie, jednoduché konstrukce s prosklenými stěnami. Že to byla záležitost jen pro nejbohatší vrstvy je nasnadě.

Již v průběhu 17. století, tedy o sto let později, se z takto vznikajících skleníků vytvořila móda – oranžérie nesměla chybět v žádné palácové a zámecké zahradě. Pod prosklenými stěnami se schází feudální šlechta k plesům a banketům a dalším společenským setkáním. S rozvojem vědecké botaniky na konci 18. století začínají prosklené prostory sloužit svým pěstitelský, účelům, ale současně s nimi vznikají skleněné přístavby ke stávajícím obytným domům.
Skutečný boom zimních zahrad přichází o sto let později s průmyslovou výrobou oceli a skla. Vyvrcholením snah se stala světová výstava v roce 1851. Při její příležitosti byl za obdivuhodných sedm měsíců vystavěn Křišťálový palác v Londýně – konstrukce zastřešovala plochu přes 100 000 m2.

Bylo by však naivní představovat si tehdejší zimní zahrady na bázi těch dnešních. Nedokonalá technika a soudobé materiály nedovolovaly obytné využití tehdejších zimních zahrad. Byly obyvatelné v letních měsících a již přechodná období vyžadovala pro pobyt v nich také zimní oblečení.
Počáteční euforie ze zimních zahrad ale brzy vyprchala, navíc společenské změny znesnadňovaly získávání služebnictva pro údržbu rostlin v zimních zahradách.
Pod heslem Návrat k přírodě se společenský i soukromý život na konci 19. století přesouvá opět do volné přírody, místo čajových sedánků v palácích se pěstují společenské aktivity v parcích a plynulý rozvoj technologií pro vývoj zimních zahrad ustává, až v období světových válek zcela zaniká.

Renesance zimních zahrad přichází až v 80. letech 20. století, a to díky mnoha technologickým pokrokům v oblasti konstrukcí a materiálů. Velkou zásluhu na oblibách zimních zahrad má i doplňková technika jako například klimatizace, stínění a vytápění. Především díky nim jsou zimní zahrady tím, čím jsou. Tvoří nepostradatelný příbytek našeho domova a jsou oázou , kam patří relaxace a klid.

Kam jsme posunuli možnosti a hranice využívání zimních zahrad si řekneme v příštích článcích. Naše pěstitelské možnosti téměř neznají hranice. Ovšem při zařizování zimní zahrady by mělo být od samého začátku jasné, proč ji zařizujeme a co v ní chceme pěstovat za rostliny. Navíc, myslete na to, co je v ní nejdůležitější: rostliny, křeslo, stolek s vůní kávy a – VY!
OKNO - PLAST PN s.r.o. Poslat poptávku