Kvetení je obvykle v přírodě načasováno jako příslovečné švýcarské hodinky, mnoho posledních let však máme problém. A také letos začíná kvetení dříve, což v konečném důsledku v přírodě ohrožuje i zvěř. Souvislosti a důsledky jsou však mnohem širší.
Čeleď pryšcovité nabízí tak širokou škálu rodů a druhů, že ji můžeme nazvat naprosto univerzálním rostlinným společenstvím schopným obsadit jakékoli místo zahrady, ale i květináče určené do interiéru. A určitě není člověka, který by alespoň jeden z pryšců neznal a nebo v zahradě či doma neměl, byť třeba ani neví, že jde o jedince z čeledi pryšcovité. Pryšce jsou fenomén. Však třeba taková vánoční hvězda je také pryšcem.
Potřebují masožravé rostliny vůbec hmyzí kořist? Proč se u nich tato schopnost vyvinula? A je nutné své masožravky doma přikrmovat třeba mouchami nachytanými na mucholapku? Nebo je třeba běhat po louce se síťkou na hmyz či chytat v rybníce zooplankton?
K čemu se ve světě pěstuje skořicovník, je nasnadě. Bez oblíbeného koření jménem skořice si nelze představit různé pokrmy a potravinářské výrobky. Tedy především ty sladké. Pojďme si udělat malou exkurzi do světa skořicovníků.
Stačí jediná čárka nad samohláskou ve stejném slově a význam slova je zcela odlišný. A vlastně tam v některých případech ani nemusí být. Tak je tomu ve slově ambrozie. Pro botaniky, zahradníky a zahrádkáře jde o rostliny a to dokonce dosti nebezpečné ve dvou ohledech. Pyl ambrozií je metlou alergiků, rostliny samotné dovedou zároveň být silně invazní.
Zářivé slunečnice otáčející se za sluncem pro Ukrajinu. Za svou národní květinu si Ukrajinci zvolili právě zlatavě žlutou slunečnici. A této veselé, optimistické rostlině velmi vyhovuje teplé letní klima jižní Ukrajiny. V hlavním městě Kyjevě si slunečnice koupíte podél obou hlavních městských ulic a dokonce jsou tyto květiny pokládány k nohám Vladimíra Velikého, jehož sochy najdete po celé Ukrajině.
Planika, menší stálezelený keř a nebo stromek, který dorůstá výšky 4 až 10 metrů, velmi půvabně kvete a vyloženě nadchne svými dozrávajícími plody, které chutnají jako jahody. A co víc, lze ji pěstovat i u nás, ovšem pouze v mobilních nádobách, přes zimu nesmí zůstat venku.
Začalo to řízkováním vinné révy ve staré Mezopotámii, v roce 1838 pak Matthias Jacob Schleiden označil buňku za elementární orgán rostliny a cesta byla biotechnologiím otevřena. Množení rostlin in vitro je založeno na pojmu totipotence rostlinných buněk, což znamená, že buňka z kterékoli části rostliny je schopna vytvořit za určitých podmínek celou kompletní geneticky totožnou rostlinu. Ovšem pro množení in vitro se využívá buněk meristémových.
Tlustice, Operculicarya decarey, Portulacaria afra a rody Adenium, Brachychiton a Trichodiadema, tyto rostliny patří mezi sukulenty, které můžeme pěstovat jako bonsaje. A je jich ještě mnohem víc. Dokonce je možné osázet misky na způsob bonsají i známými netřesky. Ovšem nejznámější ze zmíněných druhů a rodů jsou právě tlustice, ne náhodou jsme je zařadili na první místo výčtu.
Když se řekne orchidej, většina lidí si představí tropické deštné lesy a na stromech epifytně rostoucí krasavce, orchideje ale rostou dokonce i v naší přírodě a najdeme je také výše v Himalájích, rozšířené jsou vlastně po celém světě. A v chladnějším (mírném) klimatickém pásmu najdeme dokonce až 52 druhů střevíčníků, čili pozemních orchidejí.
Datlovník kanárský, neopadavý dvoudomý listnatý strom, který může výjimečně dorůst výšky až 20 metrů (běžně dorůstá cca šesti metrů), pochází z Kanárských ostrovů. V našich klimatických podmínkách by sice nepřežil, o to se však stal oblíbenější pokojovou rostlinou. A co víc, ze všech u nás pěstovaných pokojových palem se nejsnáze množí. Stačí si o Vánocích schovat pár pecek z datlí.
Čtyřnohým mazlíčkům přisuzujeme mnohé z lidských emocí a z výrazu jejich němých tváří často mylně usuzujeme, co si nejspíš myslí. Je s podivem, že nás něco takového většinou nenapadne u pokojových květin. I ty svým vlastním způsobem totiž pociťují blízkost lidí a za určitých okolností se dokonce mohou „cítit“ osaměle.
Květy bilbergií vyrůstají z listové růžice, jak je u broméliovitých ostatně zvykem, ovšem nejvýraznější nejsou květy samotné, ale sytě růžové listeny. Jelikož jde o tropický druh, můžeme bilbergie pěstovat pouze jako rostliny pokojové (případně i skleníkové) a je třeba zajistit vyšší vzdušnou vlhkost.
Pokud milujete fialovou a máte rádi rostliny s přiléhavým kožíškem (např. africké fialky), postavte vedle nich protažitku čili gynuru. Sice vám fialově nevykvete, bohatě to však nahradí plyšové a nafialovělé listy a stonky. A že může fialová i převažovat.
Nejen do ložnic, ale i dětských pokojů a pokojů hostinských jsou především nevhodné rostliny aromatické, ale i jiné. Především ty, které mohou zhoršit náš zdravotní stav.
Záplevák podzimní vypadá báječně v zahradě i ve váze, rozzáří trvalkový záhon i stůl s vázou a výborně vypadá v kombinaci s jinými druhy trvalek, kterým se také daří na plném slunci. Na druhou stranu však může tvořit i solitérní seskupení různých barev květů.
Panašování rostlin je bezesporu velmi atraktivní, dekorativní, nejčastěji jde o bílou až krémovou a nebo žlutou barvu, která doplňuje zelené listy. Šlechtěny jsou přitom jak panašované odrůdy určené do zahrad, tak odrůdy rostlin pokojových. A dlužno říci, že rostliny mají panašování ve své přirozenosti, již jsme je tak našli v přírodě.
Děláte si ke konci roku inventuru svých pokojovek a přemýšlíte, čím svou sbírku rozšířit, ozvláštnit? Bokarnea tlustokmenná, takzvaná sloní noha, rostlina z čeledi chřestovité, vám domů vnese trochu z atmosféry horkého, sluncem rozpáleného Mexika.
Čínský pepř roste v tropech přírody asijské a jihoamerické. A jelikož se bohatě větví a nabízí drobnější, lesklé a tmavě zelené listy, neunikl pozornosti pěstitelů bonsají. Odpovídají tomu dokonce i nároky na teploty v bytech, neměly by být vyšší jak 22 stupňů Celsia a v zimě mohou klesnout i na 16 stupňů. Pro pěstování v interiérech je čínský pepř jako stvořený.
Zima zpravidla nepatří k těm nejradostnějším částem roku, protože ji povětšinou trávíme uzavření v interiéru našich vyhřátých domácností, potažmo náš pobyt na čerstvém povětří omezujeme na přesun z domácnosti do práce a zpět. Když k tomu připočteme neveselé šero, chlad a zimu všedních dní, inverze za okny, je zřejmé, že zima není ideálem pro lidské zdraví. Dá se to změnit? Do jisté míry určitě ano.