Opičí orchidej (Zdroj: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 35 fotek

Ne náhodou žijí na naší planetě rostliny a živočichové vedle sebe. A to nyní vynecháme houby a jiné organismy. Že se od sebe rostliny a živočichové navzájem inspirují, dokazují mnohé tvary a barvy. Stačí jen zkoumat, pozorovat, otevřít si hlavu a mít co největší obrazotvornost, představivost. Když přivřeme oči někteří živočichové připomínají svým zbarvením třeba květy některých rostlin a naopak. Vybrali jsme pro vás až bizarní rostliny, které opravdu překvapí. Například opičí orchidej, ale také orchidej s květy ve tvaru lidských tělíček, volavky v letu a nebo jakéhosi ducha či lesní víly. Hvězdice, titány, kachny, papoušky a jiné.

Dracula simia

Dracula simia, opičí orchidej a nebo nebo opičí drákula, epifytická orchidej rodu Dracula, která silně připomíná opičí obličej s upířími tesáky (dva dlouhé ostruhy sepálů). V oblastech svého původu kvete v každém ročním období vždy s několika květy na květenství, které se otevírají postupně a voní vůní zralého pomeranče. Pochází z jihovýchodního Ekvádoru a peruánských lesů, nadmořských výšek 2000 m. n. m. Objevena byla až v roce 1978 botanikem Luerem.

Dracula simia (Zdroj: Shutterstock)
Dracula simia (Zdroj: Shutterstock)
Dracula simia (Zdroj: Shutterstock)
Dracula simia (Zdroj: Shutterstock)
Orchis anthropophora (Zdroj: Shutterstock)
Orchis anthropophora (Zdroj: Shutterstock)
Orchis anthropophora (Zdroj: Shutterstock)
Orchis anthropophora (Zdroj: Shutterstock)

Orchis anthropophora

Orchis anthropophora (dříve Aceras anthropophorum), čili vstavač mužský. Tento evropský druh orchideje má květy, které připomínají lidskou postavu, tedy tu mužskou. A proč, to je z každého květu patrné, dole totiž najdeme i miniaturní penis. Hlavu tvoří okvětní lístky a kališní lístky zavěšený trup a končetiny. Obvykle roste na vápnitých pastvinách, tato bylinná trvalka dorůstá výšky 20 až 40 cm. Bazální růžice kopinatých listů se vyvíjí z hlízy o průměru 6 cm, mezi dubnem a červnem se vytvoří centrální květní klas, který nese až padesát malých květů bez stopky. Tento druh preferuje slunné louky na dobře odvodněné, často vápenaté půdě. Vyskytuje se v oblasti Středozemního moře a ve střední a západní Evropě až na sever do jižní Anglie. Roste také ve vysokohorských oblastech, ale ne ve vysoké nadmořské výšce. Na našem území ji však bohužel nenajdeme.

Pecteilis radiata

Pecteilis radiata (syn. Habenaria radiata) je druh orchideje vyskytující se v Číně, Japonsku, Koreji a Rusku. Běžně je známa jako květ volavky bílé v letu, třásnitá orchidej nebo sagiso. Nesmíme ji však zaměňovat s bílou třásnitou orchidejí Platanthera praeclara, což je severoamerický druh. Sagiso je oficiální květina v tokijském sboru Setagaya.

Pecteilis radiata (Zdroj: Shutterstock)
Pecteilis radiata (Zdroj: Shutterstock)
Pecteilis radiata (Zdroj: Shutterstock)
Pecteilis radiata (Zdroj: Shutterstock)

Epipogium aphyllum

Sklenobýl bezlistý (Epipogium aphyllum) je mykotrofní (někdy mykoheterotrofní), terestrická, nezelená, stínomilná orchidej. Je jediným druhem rodu sklenobýl rostoucím v Evropě. Okvětní lístky má poloprůhledné, jakoby skleněné (proto české jméno sklenobýl), listy má téměř neviditelné a proto se mu říká bezlistý. Neobsahuje chlorofyl a potřebné živiny získává od symbiotických mykorhizních hub propojených podhoubím s kořeny rostlin schopných fotosyntézy. Tuto bylinu dosud nelze úspěšně pěstovat v laboratorních podmínkách, o jejím životě toho mnoho nevíme. Tvarem květů připomíná hmyz, ostatně jako mnoho druhů orchidejí. Roste i u nás, ale je zařazena v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012 mezi kriticky ohrožené druhy.

Epipogium aphyllum (Zdroj: Shutterstock)
Epipogium aphyllum (Zdroj: Shutterstock)
Epipogium aphyllum (Zdroj: Shutterstock)
Epipogium aphyllum (Zdroj: Shutterstock)

Dendrophylax lindenii

Dendrophylax lindeni je přízračná orchidej, vytrvalý epifyt pocházející z Floridy a Kuby. Jejími dalšími běžnými názvy jsou palma polní, bílá žába a nebo orchidej duch. Objevil ji belgický sběratel rostlin Jean Jules Linden na Kubě v roce 1844. Mnohem později byla objevena také v Everglades na Floridě. Tato orchidej je mezi jednoděložnými rostlinami výjimečná tím, že se skládá z výrazně redukovaného stonku a její listy byly zredukovány na šupiny. Ploché, šňůrovité zelené kořeny pak tvoří většinu dospělé rostliny. Nesou výrazné bílé stopové značky, pro které je znám odborný termín pneumatody, a o nichž se věří, že fungují částečně jako průduchy a umožňují fotosyntetickým kořenům provádět výměnu plynů nezbytnou pro dýchání a fotosyntézu. Chloroplasty ve zploštělých kořenech provádějí téměř veškerou fotosyntézu rostliny. Žába, duch, éterická bělostná lesní víla, představivost vzbuzují květy této orchideje velkou.

Dendrophylax lindenii (Zdroj: Shutterstock)
Dendrophylax lindenii (Zdroj: Shutterstock)
Dendrophylax lindenii (Zdroj: Shutterstock)
Dendrophylax lindenii (Zdroj: Shutterstock)

Pterostylis nutans

Pterostylis nutans je běžně znám jako papouščí zobák. Jde o endemický druh orchideje rostoucí ve východní Austrálii. Květy se kývají nebo silně naklánějí dopředu, mají hluboce vroubkovaný sinus a zakřivený, chlupatý štítek. Podobají se papouščímu zobáku. Tento druh orchideje byl poprvé popsán v roce 1810 Robertem Brownem a její popis byl publikován v Prodromus Florae Novae Hollandiae et Insulae Van Diemen. Nutans je latinské slovo, které znamená přikývnutí nebo poklesnutí. Prostě “kývající se papouščí orchidej“.

Pterostylis nutans (Zdroj: Shutterstock)
Pterostylis nutans (Zdroj: Shutterstock)
Pterostylis nutans (Zdroj: Shutterstock)
Pterostylis nutans (Zdroj: Shutterstock)

Caleana major

Caleana major je běžně známa jako kachní orchidej. Jde o poměrně malou orchidej rostoucí ve východní a jižní Austrálii. Květy orchideje připomínají kachnu v letu a jsou lákadlem pro hmyz. Opylování probíhá jako pseudokopulace. V roce 1986 byla tato orchidej uvedena na australské poštovní známce.

Caleana major (Zdroj: Shutterstock)
Caleana major (Zdroj: Shutterstock)
Caleana major (Zdroj: Shutterstock)
Caleana major (Zdroj: Shutterstock)

Ophrys apifera

Tořič včelonosný (Ophrys apifera) je vytrvalá bylina, která patří v České republice k chráněným druhům. Květy připomínají svým vzhledem čmeláky. Tořič včelonosný kvete v období mezi květnem a červencem a je samosprašný, přestože má květy uzpůsobené k opylování hmyzem. Samoopylení se tedy vyvinulo jako sekundární jev. Tořič včelonosný se vyskytuje od pahorkatin po podhůří, vyhledává slunné travnaté nebo křovinaté louky a nebo světlé lesy. Roste na bazických a na živiny bohatých půdách. Nejvíce se tento druh tořiče vyskytuje ve Středomoří, nejseverněji se vyskytuje ve Velké Británii a v zemích Beneluxu. Východní hranice výskytu jsou mezi Kavkazem a Krymem. Do roku 1950 byl tento druh uváděn pouze na Slovensku, ale v roce 1980 byl doložen i na území České republiky (roste na jižní či střední Moravě - v okolí Štramberka a Kurdějova a v Bílých Karpatech, nalezen byl též v Českém středohoří, v podhůří Krušných hor v Karlovarském kraji, nejnověji i v Železných horách).

Ophrys apifera (Zdroj: Shutterstock)
Ophrys apifera (Zdroj: Shutterstock)
Ophrys apifera (Zdroj: Shutterstock)
Ophrys apifera (Zdroj: Shutterstock)

Lotus berthelotii

Štírovník Berthelotův (Lotus berthelotii) je Endemitem ostrova Tenerife na Kanárských ostrovech. Barva květů složených z pysků přechází od žluté přes oranžovou až po červenou, byť je rostlina vysoká jen cca 10 cm, její lodyhy jsou poléhavé, velmi dlouhé a větvené, listy rostou střídavě a jsou tvořené vždy pěti lístky, které zdánlivě vyrůstají z jednoho místa. Lístky jsou čárkovitě kopinaté, tupé a až 25 mm dlouhé. Květy jsou dlouhé až 4 cm a rostlina vykvétá v lokalitách svého původu od prosince do června (u nás jako letnička v nejteplejší části roku). Bohužel je tato rostlina extrémně ohrožena, dnes roste pouhých 10 posledních jedinců tohoto druhu, přistoupilo se proto ke kultivaci a reintrodukci. Ve španělské Červené knize je tento druh zařazen mezi druhy kriticky ohrožené (CR) a je také zahrnut do seznamu přísně chráněných druhů Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva). A podobnost? Štír i papoušek.

Lotus berthelotii (Zdroj: Shutterstock)
Lotus berthelotii (Zdroj: Shutterstock)
Lotus berthelotii (Zdroj: Shutterstock)
Lotus berthelotii (Zdroj: Shutterstock)

Tacca chantrieri

Tacca chantrieri se běžně nazývá květ černého netopýra. Poprvé byl popsán v roce 1901 Édouardem André. Tato neobvyklá rostlina má černé a poněkud netopýří a dosti velké květy. Předpokládá se, že druhy Tacca jsou opylovány mouchami, které hledají rozkládající se organický materiál. A rostliny opravdu silně zapáchají, do bytu byste je nechtěli. Pravdou však je, že jsou v podstatě samosprašné. Tacca chantrieri pochází z tropických oblastí jihovýchodní Asie včetně Thajska, Malajsie a jižní Číny, zejména z provincie Yunnan, také z Kambodže, Indie, Laosu, Myanmaru, Srí Lanky a Vietnamu. Roste v lesích a údolích, podél řek v nadmořských výškách od 200 do 1300 metrů nad mořem. Preferuje stín a dobře propustné půdy s dobrou cirkulací vzduchu spolu s vysokou vlhkostí, potřebuje opravdu hodně vody.

Tacca chantrieri (Zdroj: Shutterstock)
Tacca chantrieri (Zdroj: Shutterstock)
Tacca chantrieri (Zdroj: Shutterstock)
Tacca chantrieri (Zdroj: Shutterstock)

Strongylodon macrobotrys

Strongylodon macrobotrys (nefritová liána) je nejznámější druh rodu Strongylodon. Tato ovíjivá liána je považovaná za jeden z mizejících pokladů filipínského deštného pralesa. Raritou je modrozelená barva květů která je popisována jako nefritově–smaragdová. V původním prostředí roste pouze na Filipínách na ostrovech Luzon, Mindoro a Catanduanes ve vlhkých lesích a nejčastěji společně s mohutnými stromy čeledě dvojkřídláčovitých, po kterých se pne vzhůru. Potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost a proto vyhledává vlhká místa v údolích poblíž jezer a vodních toků. Je velmi citlivá na nízké teploty, nesnáší pokles pod +20 °C a proto se jen výjimečně objevuje v nadmořské výšce nad 1000 m n. m. Nejlépe se jí daří ve stále vlhké, humózní, na živiny bohaté půdě, která je slabě kyselá až neutrální (5,5 až 6,5 pH) a na místech kde jsou její listy osluněny a kořeny naopak zastíněny. Drápovitě zahnuté oboupohlavné člunkovité květy na dlouhých stopkách připomínají svým tvarem vzhůru ohnutý papouščí zobák.

Strongylodon macrobotrys (Zdroj: Shutterstock)
Strongylodon macrobotrys (Zdroj: Shutterstock)
Strongylodon macrobotrys (Zdroj: Shutterstock)
Strongylodon macrobotrys (Zdroj: Shutterstock)

Palicourea elata

Palicourea elata, dříve Psychotria elata, běžně známá jako polibek. Připomíná rudou rtěnkou natřené rty ženy a vlastně i logo skupiny Rolling Stones. Tato tropická rostlina se vyskytuje v deštných pralesech Střední až Jižní Ameriky (Mexiko, Kostarika, Ekvádor, Panama a Kolumbie). Je extrémně citlivá a vyžaduje pro svůj růst specifické klima. Nejpozoruhodnější jsou právě její výrazně tvarované červené listeny, pro které se jí přezdívá “Hot Lips“. Nejde však o skutečné květy, nýbrž listy extravagantního vzhledu. Kvůli svým zdravotním účinkům a celkovému vzhledu rostliny docházelo k její nadměrné sklizni, pro kterou je nyní ohrožena.

Palicourea elata (Zdroj: Shutterstock)
Palicourea elata (Zdroj: Shutterstock)
Palicourea elata (Zdroj: Shutterstock)
Palicourea elata (Zdroj: Shutterstock)
Palicourea elata (Zdroj: Shutterstock)
Palicourea elata (Zdroj: Shutterstock)
Palicourea elata (Zdroj: Shutterstock)
Palicourea elata (Zdroj: Shutterstock)

Rafflesia

Mořská hvězdice jako vystřižená a ještě k tomu obrovitých rozměrů. Raflézie (Rafflesia) je rod tropických parazitických rostlin. Raflézie jsou dvoudomé, bezlisté a nezelené, s obrovskými květy, parazitující na kořenech a kmenech lián rodu Tetrastigma. Vyskytují se v počtu 16 druhů v jihovýchodní Asii. Do hostitele rostliny prorůstají spletí vláken připomínajících houbové mycelium. Květy jsou jednotlivé, pravidelné, jednopohlavné a vyrůstají přímo z kmene či kořenů hostitelské liány. Okvětí je tvořeno 5 masivními plátky, které na bázi srůstají v trubku a ve střední části květu tvoří manžetu. Na dně vnitřní části květu je rozšířený střední sloupek, na jehož vrchní straně najdeme specializované výrůstky, které slouží k rozptylování zápachu lákajícího opylovače. Pod límcem středního sloupku najdeme u samčích květů ukryty tyčinky (5 až mnoho), semeník v samičích květech je spodní, srostlý ze 4 až 8 plodolistů, s mnoha komůrkami vznikajícími tvorbou druhotných přepážek se síťovitou strukturou. Plodem rostliny je bobule. Nejznámějším představitelem tohoto rodu je raflézie Arnoldova (Rafflesia arnoldii), jejíž květ dosahuje v průměru i více jak 1 metr a váží až 10 kg. Jde o největší a nejtěžší květ v rostlinné říši.

Rafflesia (Zdroj: Shutterstock)
Rafflesia (Zdroj: Shutterstock)
Rafflesia (Zdroj: Shutterstock)
Rafflesia (Zdroj: Shutterstock)

Middlemist Camellia

Tato kamélie kvetoucí růžovými květy připomíná detail načechraných pírek plameňáků. Jde o jednu z nejvzácnějších květin na světě, věří se, že na světě existují již jen 2 jedinci, jeden v sídle vévody z Devonshire v Chiswicku v západním Londýně a další ve Waitangi na Novém Zélandu. Rostlinu objevil v Číně v roce 1804 John Middlemist z Shepherd's Bush v západním Londýně, který ji daroval Kew Gardens. Ta byla za války málem zničena, bylo zde však nakonec zachráněno mnoho druhů kamélií, z nichž některé se ukázaly být jedinečnými. Dnes jde o jednu z největších historických sbírek kamélií na světě, přičemž 7 z přítomných druhů se stále "úspěšně" vyhýbá své identifikaci.

Middlemist Camellia (Zdroj: Shutterstock)
Middlemist Camellia (Zdroj: Shutterstock)
Middlemist Camellia (Zdroj: Shutterstock)
Middlemist Camellia (Zdroj: Shutterstock)

Passiflora

Mučenka (Passiflora) je rodem vytrvalých, většinou popínavých bylin a keřů z čeledi mučenkovitých. Většina z nich má nápadné pravidelné květy neobvyklých tvarů i barev. Třeba Pasiflora racemosa tvoří hrozny červených poupat, která po jednom rozkvétají do cca10 cm velkých jasně červených květů. Najdeme však i druhy s květy zcela nenápadnými. Květy vyrůstají z paždí listů a kvetou obvykle jen jeden den, celkově je ale kvetení dlouhé, květina postupně nasazuje květ za květem. Celý rod obsahuje přibližně 520 druhů, mučenka modrá je pak pěstována po celém světě. Typická je pro mučenky jakási trnová koruna visící nad květem.

Passiflora (Zdroj: Shutterstock)
Passiflora (Zdroj: Shutterstock)
Passiflora (Zdroj: Shutterstock)
Passiflora (Zdroj: Shutterstock)

Amorphophallus titanum

Zmijovec (Amorphophallus) je známý také jako áronova hůl. Zmijovce jsou teplomilné rostliny pocházející z tropických deštných pralesů Asie. Ve volné přírodě jsou rozšířeny v tropických oblastech od západní Afriky přes Asii a Austrálii až do Polynésie. Jde o rostliny nížin, kde se nejčastěji vyskytují na slunných okrajích primárních lesů a nebo v řídkých sekundárních lesích vzniklých po bývalých plantážích. Nenajdeme je v Novém světě. Podzemní hlízy slouží jako zásobárna látek nutných pro růst květenství. Nejprve z hlízy vyroste část listu a mohutné květenství, po uvadnutí a opadnutí květenství vyroste list do plné velikosti, po určité době pak zaschne a rostlině nastává období vegetačního klidu. To trvá 3 až 7 měsíců. Období růstu trvá půl roku až jeden rok. Pokud není nashromážděn dostatek živin, květenství nevyroste, nýbrž pouze list. Až ucítíte při procházce botanickou zahradou velmi nepříjemný zápach, může jít právě o kvetoucí zmijovec.

Amorphophallus titanum (Zdroj: Shutterstock)
Amorphophallus titanum (Zdroj: Shutterstock)
Amorphophallus titanum (Zdroj: Shutterstock)
Amorphophallus titanum (Zdroj: Shutterstock)