Toužíte po rostlině, jakou ve vašem okolí zaručeně nikdo nemá? Zkuste „titánský“ zmijovec! Zobrazit fotky zobrazit 3 fotky

Zmijovec titánský (Amorphophallus titanum) je rostlinou s podivuhodnými, neuvěřitelnými květy, ale i plody, která dosahuje ohromného vzrůstu. Zimu ve vaší zahradě nepřežije, ale lze ji s úspěchem letnit a na podzim včas zazimovat.

Zmijovec titánský (Amorphophallus titanum) dorůstá výšky až 1,5 metru. S úspěchem ji můžeme pěstovat jako jako pokojovou či přenosnou roslinu, tedy ve vegetačním období letněnou. Obrovský, až neuvěřitelný květ vždy vytvoří na cca 5 dní, ovšem dlužno dodat, že tento květ nepříjemně zapáchá jako hnijícího maso. Ovšem pro milovníky neobvyklých, kuriózních rostlin a jejich sběratele je tato květina přesto kýženou metou.

Proto když zmijovec titánský vykvete, přemístíme jej na balkón či terasu. Jakmile začne rostlina na podzim uvadat, nemusíme se o ni bát. Pouze ji připravíme na přezimování.

Zmijovec je též známý pod jménem áronova hůl. Jde o rod jednoděložných rostlin z čeledi áronovitých, ve které je řazen do podčeledi Aroideae. Tato teplomilná rostlina pochází z tropických deštných pralesů Asie a rozšířena je také v tropech Afriky, Austrálie a Polynésie. Jde o rostliny, které prosperují v nížinách na slunných okrajích primárních lesů, případně v řídkých lesech sekundárních na místech, kde byly plantáže. V Americe tuto rostlinu v přírodě nenajdeme.

Zmijovec titánský je hlíznatá rostlina, které hlíza slouží jako zásobárna látek nezbytných pro růst květu. Z hlízy nejprve vyroste část listu a mohutný květ. Po uvadnutí a opadnutí květu vyroste list do plné velikosti, ovšem právě ten po nějaké době uschne a tím nastává období vegetačního klidu trvající 3 až 7 měsíců. Období růstu pak trvá půl roku až necelý jeden rok. Pokud není v hlíze nashromážděn dostatek živin, květ nevyroste, vyroste nám pouze list.

V tropech dochází ke kvetení zmijovce těsně před obdobím dešťů. Zde trvá kvetení několik týdnů. Probíhá to tak, že nejprve z hlízy vyraší zárodek řapíku listu a tlustá a protáhlá květní palice – spadix. Ta je obalena do ochranného listenu – toulce. A právě toulec se rozvine až po dozrání květu. Vrchol řapíkatého listu (různě zbarveného) je často ohrnutý, přičemž tvoří pro květní palici jakousi manžetu či kalich. Květ zmijovce titánského bývá vysoký průměrně 1,5 metru, zaznamenána však byla i výška květu 2,94 metru. Ovšem jde o ohromné květenství, jelikož skutečné květy jsou miniaturní a silně redukované. Samičí květy mají jen pestíky a jsou přisedlé ve spodní části květní palice. O něco výše jsou na květní palici umístěné samčí květy, které jsou tvořené jen 1 až 8 tyčinkami s prašníky. Část spadixu nad samčími květy je neplodná. Samčí ani samičí květy nemají žádné nápadné korunní nebo kališní lístky pro přivábení opylujícího hmyzu.

Zmijovce jsou rostliny cizosprašné, čili se opylují pylem z jiné rostliny. V jeden den nejprve dozrají samičí květy ve spodní části palice, které přilákají opylující hmyz silnou vůní, která je pro nás lidi nesnesitelným zápachem. Hmyz sestoupí do spodní části a předá přinesený pyl na pestíky samičích květů. Samčí květy v horní části v tu dobu ještě pyl neprodukují, na to si musíme počkat do dalšího dne. Hmyz po opylení samičích květů nemůže toulec opustit, jelikož ten se stáhl a uzavřel hmyzu cestu. Ovšem tato rostlina není masožravá a není ani vražedkyní, má totiž na dně kalichu speciální žlázy, případně patyčinky, čímž produkuje látky bohaté na proteiny. Hmyz se nakrmí a napojí zároveň a další den je propuštěn.

Další den se totiž otevřou samčí květy a uvězněný hmyz zasypou sprchou lepkavého pylu. Toulec se otevře a hmyz může odletět opylit další rostlinu. Takto probíhá postupné opylení zmijovců na větší lokalitě volné přírody, kde se vyskytuje více rostlin. Pomalu by se i zdálo, že se zmijovce mezi sebou domlouvají, kdy který vykvete. 

Po dokončení opylení toulec i horní část spadixu (neplodné a samčí květy) odpadnou. Zůstanou pouze spodní opylené samičí květy. Ty dozrají obvykle do červených bobulí s výrazným poutcem, které jsou sezobány ptáky. Tímto způsobem ptáci roznesou svými výkaly tvrdá semena. Příroda je prostě geniální.

Poté, co ovadne květní stvol, vyroste jediný list. Ten má silný, často skvrnitý řapík. List roste vysoko a drží se téměř vodorovně. Bývá též rozdělen na několik různě tvarovaných lístků, které jsou pestře zbarvené. Jakmile končí sezóna, list uschne.

Nejsnadnější je u zmijovce rozmnožování vegetativní, těžko můžete od jediné rostliny v zimní zahradě chtít, aby byla opylena od jiné. Tu najdete zřejmě až stovky kilometrů daleko, tedy v našich podmínkách. Jedině zkusit pěstovat zmijovců více. Vegetativní rozmnožování se provádí dceřinými hlízkami rostoucími na výběžcích mateřské hlízy. Tyto hlízy oddělíme přímo před výsadbou a počítejte s tím, že nevyklíčí prvním rokem. Až druhým a nebo třetím. Při množení ze semen, pokud je získáte, nesmíme nechat semena přeschnout, protože neobsahují endosperm.

Ve svém domovském prostředí lidé sklízí hlízy zmijovce pro obsah škrobu, hlízy jsou stejně jedlé jako třeba brambory. Stejně jako brambory jsou tyto hlízy jedlé po uvaření. V Indii se pak plátky hlíz Amorphophallus campanulatus suší a nahrazují náš chléb, v Japonsku se pro změnu hlízy Amorphophallus konjac suší a melou, čímž se získává mouka.

Zazimování zmijovce provádíme tak, že rostlinu se žloutnoucí nadzemní části přestaneme zalévat. Prostě ji necháme uschnout a poté vyjmeme hlízu z květináče, očistíme ji vodou, odebereme malé hlízky a hlízu uložíme do temné a chladné místnosti. Jakmile na jaře objevíme na hlíze narůžovělou špičku, hlízu vysadíme. Malé dceřinné hlízky ale vysadíme hned, nezaléváme a stejně jako hlavní hlízu je uložíme.

Po vysazení hlízy již jen občas hnojíme, zaléváme a čekáme na neuvěřitelný květ. Květenství se ale dočkáme jen u starších a větších hlíz. Proto se květu dočkáme až po více letech od vysazení malé hlízky.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, ireceptar.cz, wikipedia.org, pixabay.com