Lilie, kosatec anebo včela? Pátrání po původu francouzského královského symbolu Fleur de lis

Heraldický symbol lilie (květ lilie, francouzsky Fleur de lys anebo Fleur de lis) je prý symbolem květu lilie pohledem zepředu, kdy jsou patrné tři okvětní lístky. Dva boční ohnuté a vztyčený středový. Spolu se symboly kříže v různých podobách, orla (orlice) a lva jde o jeden z nejčastějších symbolů. Ve 12. století, kdy francouzští králové přijali křesťanství, se symbol lilie jevil jako ideální znak panovníků francouzského království. O to, že Frankové přijali křesťanství a zvětšili svou říši o nová území, se však zasloužil již francký král Chlodvík I. z dynastie Merovejců (481–511).

Z královského znaku se později symbol lilie dostal do znaku mnohých měst ve Francii a později pak i Kanady, jejíž značná část obyvatelstva je francouzského původu (např. vlajka Québecu). Tento symbol se však dostal i na znak Španělského království, kdy tři lilie na čestném štítku uprostřed španělského znaku představují dynastii Bourbonů, královskou větev pocházející z Francie, která ve Španělsku vládne od 18. století až do dnešních dnů. A aby toho nebylo málo, je lilie také ve znaku například italské Florencie a mnoha dalších měst. Navíc jde i o mezinárodní znak skautů.

Kdo se však podívá na symbol lilie a poté na typické květy této rostliny, musí mu znak připadat jaksi prapodivný. To jedině, že by květ již začal odkvétat a některé okvětní lístky se ohnuly, i když některé druhy lilií okvětní lístky ohnuté opravdu mají, většina však ne a většinou jen mírně. Ale odkvétající květ jako symbol? Navíc nejčastěji ve žluté barvě, která není pro lilie vůbec typická. Ano, je zde symbolika zlaté lilie panny Marie. Ale přesto, co ten tvar? Nejen botaniky, ale kdekoho jiného již napadlo, že znak lilie spíše připomíná kosatec.

V každém případě řešilo otázku přírodní předlohy znaku již mnoho lidí a teorií vznikla v této souvislosti spousta. A začít vlastně můžeme již jen barvou. Žlutě kvetoucí lilie totiž opravdu nejsou typické, vlastně v Evropě vůbec nerostou, tedy s výjimkou horského druhu Lilium pyrenaicum, který má na žlutých okvětních lístcích tmavé tečkování. Ovšem tvar květů toho druhu by do symboliky královské lilie zapadl také, okvětní lístky jsou totiž na rozdíl od většiny lilií ohnuté.

Jenže barva skutečných květů není ve smyslu heraldiky důležitá, zřejmě jde skutečně o symboliku barvy kovu a tedy zlata. Barvu je prostě v heraldice třeba vnímat jako symbol, který nemá s vlastnostmi reálné předlohy nic společného. Zaměřme se proto na samotný tvar heraldické lilie.

V heraldice není téměř nikdy zobrazována celá rostlina, nejčastěji jde jen o její symbolický tvar či ještě častěji symbolický tvar její části. Pro porovnání: z plodů se často používá tvar jablka a hrušky, případně jablka granátového, vinné révy (hroznu) a žaludu, z listů pak třeba lipový, dubový, javorový, jetelový, leknínový a kopřivový. Z květů je to kromě lilie častá také například růže, ale i květ lípy, což by nám Čechům mělo být blízké, byť jsme symboliku lipového květu a listu získali jaksi na protest. Na všeslovanském sjezdu totiž byla přijata namísto původně plánovaného listu dubového, který si přivlastnili Němci na sjezdu všeněmeckém.

A jelikož právě symbol Fleur de lis má původ středověký, musíme si uvědomit, jak byly ve středověku rostliny zobrazovány. Bohužel jsou však taková dodnes dochovaná vyobrazení vzácností. Květy kosatců a lilií však byly v té době zobrazovány podobně. Vlastně vypadaly totožně. Zpodobnění květů bylo velice zjednodušené, vůbec nešlo o snahu zachytit zcela přesné tvary květů. Z toho pohledu pak můžeme říci, že Fleur de lis je buďto lilií anebo kosatcem. Ano, botanici nyní budou křičet, že jde rozhodně o kosatec, historici, že o lilii. A obě strany sporu vlastně budou mít svou pravdu.

Navíc není vůbec překvapivá ani samotná záměna lilie s kosatcem. I kosatec totiž patří mezi známé mariánské květiny. Symbolizuje však spíše vtělení Krista. Lilie najdeme vedle kosatců například na obraze Medicejské madony od Rogiera van den Weydena. V secesním období pak kosatce symbolizovaly mužský princip, zřejmě pro své špičaté mužské tvary. Ostatně i v té době byl ještě tradičním symbolem meč, byť šlo již o dobu výsostně zasvěcenou palným zbraním.

Symbol lilie je přitom velice starý. Liliového boha uctívali již Peršané v Súsách, jako ornament se květ lilie objevuje na egyptských stavbách, v antice pak věřili, že vzešel z Junonina mléka, které ukáplo na zem. Ve Starém zákoně představuje lilie neobyčejnou Boží přízeň, Bernard z Clairvaux (1090–1153) ji vztáhl na Pannu Marii a církev Kristovu, načež je od té doby lilie známa jako symbol tělesné a duševní čistoty. Lilie nenechává stranou ani Ježíš v Novém zákoně, když říká: „A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich.“

Jenže, jak se vlastně symbol lilie dostal na znak francouzských králů? V roce 507 porazil král Franků Chlodvík I. Vizigóty v bitvě u Vouillé, čímž rozšířil svůj stát až k Pyrenejím. Břehy řeky, u které se bitva odehrála, byly prý posety žlutými kosatci. A právě ty přijal vítězný panovník za svůj znak. Kosatcům (Iris) se v germánském jazyku Franků říkalo lisbloem. A to je zřejmě důvod, který vedl k omylu. K výrazu la fleur de lis to má hodně blízko (franština byla západogermánským jazykem germánského kmene Franků ze západní Evropy, který vymřel přibližně v devátém století n.l.). V roce 1179 se pak právě emblém kosatce (lilie) dostal do zemského znaku Francie a poté do erbu francouzských králů jako zlatá lilie. A jelikož tato květina postupně zdomácněla na více jak pěti stech francouzských rodových erbech, znacích měst a korporací, nikdo se již po kosatcovém původu znaku neohlížel.

Na našem území má symbol lilie ve svém znaku třeba Litomyšl, ze šlechtických rodů pak například Beřkovští ze Šebířova, Prakšičtí a Ždáničtí ze Zástřizl a Bruntálští z Vrbna. Motiv lilie najdeme dokonce i na obruči české svatováclavské koruny, přičemž se předpokládá, že byl inspirován francouzským vzorem.

V době Napoleonova prvního císařství se pak stal symbol lilie jaksi nežádoucím, ale jen z části. Napoleon si moc dobře uvědomoval, že nová symbolika by měla lilii připomínat, přitom však musí mít značný symbolický přesah. A jako ideální se ukázala včela jakožto symbol nesmrtelnosti a vzkříšení. Vznikl tak vlastně obrácený symbol lilie, kterou připomínal včelí zadeček spolu se dvěma křídly. Co na tom, že původně šlo vlastně zřejmě o kosatec a ne o lilii? A co když šlo původně o včelu a napoleonský návrat k této symbolice? Jedna z teorií totiž tvrdí, že nelze popřít prvotní existenci symboliky včely u prvních králů na dnešním francouzském území, který mohl postupně přejít grafickými úpravami až k symbolice lilie.

A ještě jedna perlička na závěr. Byť byl motiv včely ve francouzské společnosti velice populární, snaha některých členů konventu přenést symboliku včelího úlu na pečeť republiky, byla Národním shromážděním v roce 1795 zamítnuta. A odůvodnění? Včely mají přece královnu…

Zdroj: wikipedia.org, botany.cz, stoplusjednicka.cz, znakznackaznameni.cz