Někdy stačí jen malý nápad, aby se věci daly do pohybu. Názorným příkladem může být počin Stella van Beers. Designérky a architektky, která se pro svůj absolventský projekt v roce 2021 inspirovala v zemědělské krajině Nizozemska.
Nejdražší evropská nemovitost vlastně vypadá jako spousta růžových bublin a ne náhodou se proto jmenuje Palais Bulles (bublinový palác). Původně jej navrhl maďarský architekt Antti Lovaq pro francouzského průmyslníka Pierre Bernarda. Po jeho smrti sídlo koupil v roce 1991 slavný módní návrhář Pierre Cardin jako rekreační nemovitost, ten však zemřel a nyní je dům proslavený třeba spoustou fotek se známými modelkami opět na prodej. Za 305 milionů liber.
Chata u Máchova jezera, konkrétně v Doksech, se dokonce stala v roce 2015 vítězem prestižní Národní ceny za architekturu, což bylo tehdy překvapení. Nebývá totiž zvykem, že tuto cenu získá vlastně drobná stavba. Ovšem chata, kterou navrhli autoři Pavel Nasadil a Jan Horký ze studia FAM Architekti ve spolupráci s Ondřejem Freudlem, je opravdu unikát. Dovede se úplně otevřít, částečně otevřít a úplně zavřít. Vlastně jako skříň. Ve zcela zavřeném stavu z trochu větší dálky ani nepoznáte, kde by mohly být dveře a okna. Vidíte pouze opláštění vertikálními latěmi. Bydlet se v chatě přitom dá celoročně, přesně jak investor požadoval.
Nikdy nebyly dostavěny. A v roce 2010 byly podivné disky zbourány. Jakési malé a podivně tvarované drahokamy, které vlastně připomínají spíše 2 létající disky na sobě, prý byly prokleté. Možná proto, že se stavěly na vrcholu starověkého pohřebiště, možná kvůli bývalému pohřebišti holandských vojáků, kteří zde prý také strašili, možná kvůli půlení sochy čínského draka, protože bylo třeba rozšířit cestu a otevírat bránu do budoucího letoviska. Těžko říct.
Peklo má mnoho podob. A některé z nich přitom vypadají docela civilně a lidsky, než je tedy poznáte zblízka. Názorným příkladem takového ďábelsky vypadajícího místa pak může například být rodinný park Neobio v čínském Minhangu. Pro děti je bezpochyby splněným snem, ale dospělé může týrat více než výhně a kotle pekelné. Myšleno je to samozřejmě s nadsázkou, ale zkuste na takovém místě vydržet s dětmi dlouhé hodiny.
Že se dá nový rodinný domek postavit téměř všude, to dokázal investor spolu s dodavatelem sympatické dřevostavby ve Zlíně. Majitel jedné místní zahrady, který bydlel v paneláku, se rozhodl přestěhovat právě na svou zahradu. Ale ne do jen tak nějaké zahradní boudy, respektive zahradního domku. Požadoval regulérní rodinný dům, i když menší zastavěné i užitkové plochy, který nabídne veškerý komfort bydlení v novém.
Reality show Norské domy snů si od svého vzniku v roce 2015 získala srdce diváků po celém světě, včetně Česka. Stejně jako Češi i Norové milují útulné chaty a horské domky, které nabízejí útočiště v přírodě před rušivými elementy měst. Charismatický designér a moderátor Halvor Bakke v pořadu ukazuje, jak lze i starší stavby proměnit v moderní, ale přitom tradiční domovy, které dokonale zapadají do okolní krajiny.
Architekti z ateliéru de.fakto ukázali ve vile pojmenované The Gallery of Human Creativity maximum možného. Například umyvadlo vám po umytí rukou podá ručník, vana se vznáší v prostoru jako houpací síť, umělecké skulptury v sobě ukrývají topení i chlazení, nádherné terasy a výhledy, stejně jako zahrada s bazénem. Velkorysé dispozice interiéru, který přímo vybízí k tvorbě. Ateliér de.fakto postavil jenom kousek za Prahou dům a galerii v jednom.
Prázdniny se už blíží jako maják na obzoru, a mnozí už za tím světélkem v temnotách upírají zrak. Protože se s nimi nese příslib dovolené, kterou nemálo Čechů bude užívat v Chorvatsku. Dost možná zrovna na Istrii, kde se nachází i tento nádherný dům s pavilonem, připravený studiem Arhitekti Počivašek Petranovič.
Stavební zákon je, zdá se, tenisovým míčkem na kurtu bez stavebních úprav. Pořádně nacucaným vodou, která podivně zapáchá, těžkým a trhajícím výplety tenisových raket. Čím větší rána tím větší díra, lámou se dokonce i rámy. Tenisákem odskakujícím od prachmizerné plochy kurtu prapodivně, protože tu a tam šutr a zapomenuté zednické kladívko, kolečko nebo hřebík. Přitom tenisté moc dobře vědí, že právě takhle se Davis Cupy a Wimbledony vyhrávat nedají. Dokonce ani malé turnaje na české Štvanici. Co s tím? Zruší se zase všechno a začne znova? A má to vůbec smysl?
Dáte si na chalupě „šlofíka“ až když je okolo vás neuvěřitelný rámus? To proto, že jste přijeli jako první a už jste stihli posekat trávník, nechali bzučet i křovinořez a nařezali dřevo na cirkulárce, zatímco ostatní „lufťáci“ teprve přijeli. Jezdíte na chalupu poctivě každý týden, čímž terorizujete celou rodinu, hlavně děti? Bravo! Dáváte si na plaňky plotu hrnky dnem vzhůru, na štít paroží a na stěny třeba kola od starých vozů? Máte na střeše maketu čápa a v místní hospodě rozhodíte jednou týdně všem panáka a výčepní vysokou „diškereci“? Pak jste opravdoví chalupář. Myšleno samozřejmě s nadsázkou.
Pokud se u vás dostavila kombinace podmínek, bez které nelze alternativní formy bydlení akceptovat, pak pro vás bude kontejner skvělým řešením. Chce to romantickou duši, dobrodružnou povahu, nedostatek peněz na koupi parcely a stavbu domu, nenávist k bytům, obzvláště nájemním a hlavně místo, kde vám někdo dovolí kontejner postavit. Nyní by se skoro mohlo zdát, že jde o nouzové řešení pro lidi bez domova, ale opak je pravdou, kontejnery jsou módní trend. Jak pro současné chataření a chalupaření, tak trvalé bydlení. A tento trend již pronikl i do Česka.
Přístup na stavební pozemek? Chybí. Terén a sklon celé parcely? Děsivý. Kvůli svažitosti lokality prakticky nezastavitelný. Podloží? Dá se říct, že svou stálostí spíše podezřelé. A přece tu vyrostl dům, který fascinuje.
Minimalistický interiér, který v sobě nese více funkcí než švýcarský armádní nožík. Zhruba tak jde popsat Writer’s Block Hut. Projekt, za kterým stojí architekti ze studia i29. I když teď by se o něm mělo spíše hovořit jako o výrobku. Model jednoduché stavby totiž replikují v bezpočtu variant.
Ani ryby neberou každý den. A kde by to měli vědět lépe než v portugalském Comporta. Už do 13. století proto místní raději hospodaří na polích (pěstuje se tu i rýže). A na lov ryb vyráží jen během jejich „tahu“. Tehdy se také celé rodiny přesouvaly z vnitrozemí do chatrčí, které byly situované na pobřeží. To aby neměli daleko k plným sítím a spoustám vylovených ryb. A děje se to vlastně svým způsobem dodnes.
V roce 1906 získali velkostatek Čertousy s barokním zámečkem předci současných majitelů. Po znárodnění v roce 1948 však byl areál s budovami postupně devastován, v 80. letech 20. století se dokonce uvažovalo o úplné demolici a výstavbě velkokapacitní odchovny jalovic a vepřína. Naštěstí se to nestihlo a v roce 1993 získala majetek zpět v restituci rodina Stárů. Západní křídlo velkostatku, 110 metrů dlouhá stavba poskládaná z 5 hospodářských budov, byla přestavěna na tříhvězdičkový hotel, který byl otevřen v roce 1999. Historie Čertous je však hodně pestrá, stejně jako současné možnosti využití areálu. Otevřen je dokořán turistům, výletníkům i lidem milujícím kulturu pod širým nebem. Například v dubnu letošního roku zde měl koncert Laco Déczi s jazzovou kapelou Celula New York.
Vysvěcení se tahle stavba nikdy nedočká, kaple se jí jen říká. Prostoru k rozjímání ale nabízí dostatek. A pro ty, kteří v ní mohou odpočívat, je doslova svatá. nenahraditelná, úžasná, báječná, božská. Slouží jako nevšední regenerační prostor.
Údolí Berounky, na které se rozhlíží Vlaštovka, bylo oblíbenou rekreační chatovou oblastí, která se postupně mění v rezidenční čtvrť s rodinnými domy. Vlaštovka byla usazena v horní části jižního svahu, na místě s nejlepšími výhledy do krajiny. Dostatek soukromí, vzrostlé stromy a divočeji vyhlížející zahrada v prudším svahu dávají místu jedinečný charakter. Svah navíc definoval budoucí stavbu, opírá se o něj a vychází se z ní terasami do zahrady ve dvou různých výškových úrovních. Ta hlavní je překvapivě ve druhém podlaží.
Hotel Anus nevznikl náhodou jako jakási halucinogenní vize, nebo záliba autorů v obscénnostech, ale je důsledkem širšího uměleckého konceptu. I když zrovna vstrčení hlavy do řitního otvoru, abyste viděli do hotelového pokoje okénkem, působí dosti neotřela, troufale až sprostě. Když ale přidáte smysl pro humor a souvislost se sérií uměleckých děl představujících lidské tělo včetně kompletní série lidských vnitřních orgánů (srdce, mozek, játra, mužské a ženské pohlavní orgány a konečník), už to vypadá úplně jinak.
Že se staré dobré časy nevrátí? Na to majitelé pozemků v italské vesničce s dost neitalským jménem, Enneberg, myslet nechtěli. Proto si tu nechali navrhnout bydlení, které jakoby kopírovalo výrazné rysy zdejší stavební minulosti. Ale moderním způsobem.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
