Až do neděle 12. října si můžete na letošním ročníku festivalu Designblok vyzkoušet na vlastní kůži (pozadí) designové křeslo Flexi Lounge navržené studiem Orlandini Design. Získalo prestižní ocenění Red Dot Design Award: Product Design 2025. Nezávislou mezinárodní porotu zaujalo hlavně dokonale vyváženou kombinací pohodlí, estetiky a funkčnosti.
Kolega napsal: „Mohl bys, prosím, připravit nějaký trefný článek (a k němu kvíz) na téma současné české architektury?“ No jo, ale co je vlastně současná česká architektura? Architektů, dobrých architektů, je u nás spousta, ale jak všichni dobře ví, přece jen jsme „malý“ český plácek s omezenými možnostmi. A odkazovat se pořád na avantgardu 20. století a dokonce ještě starší architekturu, to už přece nemá smysl. Je současná moderna vůbec současnou, z čeho vychází a kam směřuje? Jak se vůbec dnes navrhuje a staví?
Přes léto jste si dali záležet na pokojových rostlinách z vnitřních parapetů, a z kraje podzimu jste dopřáli péči i těm, které jste si domů nanosili zvenčí. Čisté květináče, nový substrát. Prostě krása a pohoda. Ale teď najednou se na povrchu půdy u těch přesazených krásek začaly objevovat nehezké bílé chomáče a povlaky. Plíseň. Co s tím?
Jedním dechem? Projekt, který ukazuje, že architektura může respektovat přírodní prostředí, poskytovat komfortní bydlení, chránit krajinu před nadměrným urbanistickým tlakem a přinášet estetickou hodnotu i dlouhodobou udržitelnost. Místa je totiž dost. Jen většinou leží tam, kde by ho nikdo nehledal.
Nemusíte prožívat fyzická a duševní muka jako hlavní postava revolučního románu Jacka Londona, abyste se mohli toulat po hvězdách. 45 milionů diod, pohodlná křesla pro 280 diváků, nová projekční plocha, modernizované jeviště i hlediště, změna výstavních prostor. To vše zanechá v každém novém návštěvníkovi rekonstruovaného pražského planetária pocit skutečného tuláka po hvězdách.
Nemusí to být jen nevzhledná krabice s velkým parkovištěm. Prodejna zahradnického centra může být i tropickým skleníkem s parkem. Alespoň tak to ukazuje projekt italských architektů ze Studio Bressan. Když totiž vezmeme v úvahu jenom namátkový výčet běžných nedostatků velkoprodejen zahradnických center, vlastně jsou to ta nejhorší místa k pěstování a nakupování květin.
Časy se rozhodně mění a s nimi i zvyky českých chalupářů. Proč mít chalupu zrovna v nějaké vísce za městem? Nebo třeba v krkonošských kopcích, na Šumavě? Jedna rodina z Prahy si pro své letní chalupaření vybrala nejdrsnější evropské pobřeží, protože Bretaň, to jsou útesy, rozbouřené moře, silný vítr a rychlé změny počasí. Žádná plážová idylka. Místní lidé jsou drsní a ošlehaní větry jako horalové.
Odpočívat se dá různými způsoby a zrovna saunu můžete mít pohodlně umístěnou přímo ve svém domku. Vyjdete si ven na zahradu, kde se zchladíte v ledové vodě a pak se můžete vrátit do vyhřátého interiéru. To ale evidentně investora a architekty z Ateliéru HRA z pražských Nuslí nelákalo. Vybrali si bývalý kamenolom, který je dnes zatopený, a saunu s odpočívárnou nechali plavat na hladině. Kromě toho je k dispozici zázemí i na pevnině, konkrétně obytná dřevěná bouda (tiny house) rozměrů a typologie maringotky, krytý prostor na uskladnění dřeva a Hot Tub pod širým nebem.
Zahradnické dogma velí: na podzim uklidit, shrabat, ostříhat, připravit na jaro. Jenže co když to není tak úplně správně? Co když zvířata, hmyz a samotná půda potřebují, abychom jim spíše dali trochu pokoj? Přehodnotit „pořádek“ na zahradě totiž znamená přehodnotit i vlastní vztah k přírodě.
Vlastně bude velmi skromná, minimalistická a přirozená. Až hrubě tesaná, dřevěná každým coulem, jak má ostatně správná chata být. A dokazuje, že i na malém prostoru je možné vytvořit uprostřed přírody místo pro odpočinek s nádhernými výhledy i možnostmi vlastní realizace. Pozemek pro novou chatu leží na jednom z říčních ostrohů, na skále nad řekou Svratka. Terén ostrohu od jihu pomalu stoupá, načež na severu přímo nad řekou zase dramaticky padá dolů. Chata navržená ateliérem TJ ARCHITEKTI se vyznačuje strohou architekturou s ostrou pultovou střechou a tmavou fasádou korespondující s okolními kmeny stromů. Okenice jsou z venkovní strany také tmavé, ale když se otevřou, zasvítí na nás světlá barva dřeva oken, dveří a právě i vnitřní části okenic.
Ta lípa stojí na kouzelném místě, nedaleko léčivého pramene a nádherného barokního kostela Nejsvětější Trojice. Jako by tuhle scenérii doplňovala svým majestátním tvarem. Teď soutěží s dalšími stromy o titul Strom roku 2025.
Kostel nanebevzetí Panny Marie v Gruntě na tom nebyl vůbec dobře. Předně nestabilní podloží ohrožovalo jeho statiku a hrozilo zřícení, opravit toho však bylo třeba mnohem víc. Hlavně vzácné secesní fresky manželů Urbanových inspirované stylem tehdy již slavného Alfonse Muchy. Opravovaly se ale i krovy, střecha, vnitřní sokl, vnější fasáda a další prvky. A nakonec rekonstrukce kostela proklouzla mezi nominované stavby soutěže STAVBA ROKU 2025. Jak se umístí? O cenu veřejnosti může hlasovat každý.
Na rozdíl od staveb, které byly nominovány 8. září na nominačním večeru do finále soutěže STAVBA ROKU 2025 může veřejnost nadále hlasovat pro kterékoli z přihlášených děl. Galavečer, kde budou vyhlášeny výsledky, se uskuteční v úterý 4. listopadu 2025 v pražském Rudolfinu. Hlasování veřejnosti bude otevřené do 3.11. do 24:00.
V nejsevernější části Norska vrcholil v posledních dnech stavební počin, který se zapsal do historie českého stavebnictví. Norská dcera českého Metrostavu totiž osadila ocelovou konstrukci nového mostu přes Ramfojrd, kdy jednotlivé segmenty vážící více jak 900 tun instaloval největší lodní jeřáb v Evropě. Jeho nosnost je až 2 200 tun, což je třikrát více, než dovedou zdvihnout a převézt největší české autojeřáby. Ocelové díly o celkové hmotnosti 5 700 tun přitom byly na místo dopraveny tisíce kilometrů až z Prahy! Částečně po silnici, řece Odře a třech mořích.
Když se mladá rodina rozhodla pro rekonstrukci bytu, chtěla novou kuchyň, možná modernější koupelnu a několik čerstvě natřených stěn. Nakonec se ale drobný facelift proměnil v radikální zásah, který změnil původní prostory k nepoznání. Majitelé se pod vedením architektů rozhodli jít cestou odvahy a kreativity a nebáli se ani odvážných barevných kombinací. Výsledkem je bydlení, které působí jako pozvánka do světa fantazie, ale zároveň si zachovává funkčnost pro každodenní život čtyřčlenné rodiny.
Sledovat projekty, které architekti nepřipravují pro své klienty, ale sami pro sebe, bývá zpravidla mile škodolibou zábavou. Protože už to není o tom, že mistři své profese čelí cizím nejistotám, nerozhodnosti a protichůdným požadavkům investorů, ale jen sami sobě. A je přinejmenším zajímavé pozorovat, jak se (sami se sebou) nakonec poperou.
Vypadá přesně jako domy, které tu na dohled od Sněžky vyrůstaly už před stovkou let. A přesto je Bouda Horní Malá Úpa novostavbou. Působivou, energeticky udržitelnou, nenáročnou. Skvěle zasazenou do místa, kde je třeba si přírody vážit. A kde na citlivém provedení stavby skutečně záleží. Už to prostě není chata, ale rovnou bouda. Nikoliv tedy psí, ale horská.
Do nedělní půlnoci 5. října 2025 můžete podpořit svého favorita a poslat hlas jednomu z pěti stromů, které se probojovaly až na vrchol soutěže Strom roku 2025. Do superfinále postoupily následující silné stromové osobnosti české krajiny: Oldřichův dub, Vrba v Brdatkách, Trojiční lípa, Hruška na Radovách a Hápův javor. Průběžné hlasy zůstávají až do konce hlasování skryté, proto se hovoří o „tajném superfinále“, a proto bude vyhlášení výsledků 20. října opravdu napínavé.
Zapátrejte v paměti, probuďte fantazii. Zkuste si vybavit svůj poslední pobyt na nějaké chatě. Co vaše smysly tenkrát oslovilo nejvíc? Dá se odtušit, že na vás nejspíš dýchla vůně obkladového dřeva. Že jste pod nohama cítili podlahu z podobně poctivého materiálu. Že interiér nejásal barvami, ale byl střízlivý, jednoduchý. Přičemž právě z té jednoduchosti a nenáročného vyznění, přírodních materiálů, pramenila pohoda vašeho pobytu. A samozřejmě bylo zásadní i propojení s přírodou.
Architektonická díla sakrálního charakteru nemusí být velikášská, doslova megalomanská, jako třeba po 143 letech právě dokončovaná Sagraga Família v Barceloně. I drobná kaplička plní duchovní roli, může se stát místem k zastavení a zamyšlení. Třeba i nad generacemi poutníků, kteří místem procházeli. Kaple Panny Marie na Pískách byla vybudována u obce Čečelice na místě, kde se dříve křížily cesty a kaple tam stála. Porota soutěže Česká cena za architekturu o kapli uvedla: "Ticho v nejčistší podobě." A přesně takto tiše se kaplička zařadila mezi 25 nejvýznamnějších aspirantů na české architektonické dílo pro rok 2025. Hlasovat můžete i vy do 31.10., také cena veřejnosti bude oznámena na galavečeru 13. 11. 2025.
