Chcete poznat invazivní druhy rostlin a živočichů, na které můžete narazit v naších zahradách, polích, v přírodě, ale také doma? Jak se invazním druhům bránit? A věděli jste, že správně se o takových druzích říká "invazní", nikoli "invazivní"?
To bylo slávy a radosti, když se na květinovém trhu v nizozemském Leidenu začaly prodávat první křídlatky. Fascinující rostliny s vysokým vzrůstem, dočervena vybarvenými stonky a dekorativními listy. Německý cestovatel a botanik - Philipp von Siebold - jejich dovozem vydělal malé jmění. Exotika z dálného východu šla opravdu na dračku, poptávka po ní byla v celé Evropě.
Na jaro se to většinou neobejde bez rytí a přípravy půdy. A při tom rytí – v mělkém záhonku, kompostu nebo při přehazování uzrálého hnoje – na ně narazíte nejčastěji. Na bílo-žluté vypasené tučné válečky, kterým se říká ponravy. Co s nimi? Zabíjet netřeba, většinou totiž neškodí.
Před klejichou, tedy konkrétně klejichou hedvábnou, která je jedním z až 200 druhů klejich, varují nejen ochránci přírody z Pálavy. Ohroženy jsou celé teplé oblasti jihu Moravy. Tato původem výhradně americká kvetoucí kráska si dovede velmi razantně podmanit lokalitu, na které se vyskytne. Půvabně kvetoucí a přesto agresivně invazní druh. Nezabírá přitom vůbec nic, jedině herbicidy, ty však zahubí i další rostlinstvo v místech aplikace.
Trnovník akát má více předností, pro které byl dříve často vysazován. Dnes se však již od jeho okrasných výsadeb ustupuje, stejně jako od jiných, protože jde o silně invazní rostlinu. Šíří se kořenovými výmladky, alelopaticky omezuje růst ostatních rostlinných druhů a odstranit porosty této dřeviny je velice obtížné.
Ceníme si je pro jejich bujný růst, zajímavé listoví a květy, vysokou pokryvnost, popínavost, chutné plody, odolnost, nenáročnost. Jenže přirůstají tak rychle, že za chvíli už kolem nich není k hnutí. Nejsou to vyloženě nezvané druhy, přivandrovalci. Vysadili jsme je sami, těšily nás. Ale teď jich je prostě moc.
Plevelem bylo původně vlastně všechno rostlinstvo, naši předci sběrači vybírali v přírodě plody, semena, hlízy a cibule stejně jako jiní živočichové. Pak ale lidé dostali nápad sbírané rostliny podporovat, aby jich bylo na jednom místě co nejvíce. Nejprve byla společenstva zřejmě jen zahušťována a později se přišlo na to, že lze konkrétní plodiny pěstovat i v monokulturách. A tím začal boj s rostlinami plevelnými.
Natrhat si třeba ve známém KRNAPu kytici a hrdě si ji nést domů, to se může pěkně prodražit. Ne však v případě lupiny čili vlčího bobu, konkrétně vlčího bobu mnoholistého. Ochránci přírody naopak vybízí návštěvníky parku, aby jim pomohli s eliminací lupiny jejím trháním a to samé se děje také na Šumavě i jinde. Pozor však, nesmíme trhat a poponášet rostliny, které již tvoří semena, jen bychom lupinu šířili dál.
Debata o osudu invazních druhů na území členských zemí EU postoupila do své závěrečné fáze. A spolu s ní spouští české Ministerstvo životního prostředí na svém webu nový on-line formulář, do něhož mohou lidé zaregistrovat své domácí mazlíčky, které mezi vyjmenované a do seznamu invazních druhů zahrnuté patří.
Velké množství jinak běžných plevelů je ve skutečnosti léčivými bylinkami. A některé z nich mají dokonce vyloženě nezastupitelné léčebné účinky a využití. Třeba takový ostropestřec mariánský, jehož semena jsou nezastupitelná při léčbě lidských jater a jejich regeneraci. My se ale nyní zaměříme na rostliny jedlé, které kromě svých léčebných či preventivních účinků také chutnají či zdobí a nemohou nijak ublížit.
Kdyby plevele mohly mluvit, nejspíš by vyjádřily hluboké rozhořčení za to, co jsme z nich udělali. Plevelem totiž květinka nebo travina nevyroste, tou se stává. Plevel je totiž taková rostlina, která v daném místě roste proti vůli pěstitele. A nespravedlivé je to už proto, že jednou jejich přítomnost vadit může, jindy nemusí.
Jako byste potkali zmenšeninu slunečnic, když kolotočníky vykvetou. A kolik mají jmen! Česky se jim říká například volovec srdcolistý, volské oko srdcolisté, telekova okázalá, telekie a telekia ozdobná. Správné české jméno je přitom dnes kolotočník ozdobný.
Stačí jediná čárka nad samohláskou ve stejném slově a význam slova je zcela odlišný. A vlastně tam v některých případech ani nemusí být. Tak je tomu ve slově ambrozie. Pro botaniky, zahradníky a zahrádkáře jde o rostliny a to dokonce dosti nebezpečné ve dvou ohledech. Pyl ambrozií je metlou alergiků, rostliny samotné dovedou zároveň být silně invazní.
Jelikož se, jak jsem si právě ověřil, v biologii používá pojem invazní a nikoli invazivní (pojem využívaný medicínou), zůstaneme u této terminologie. Co jsou invazní rostliny, které jsou u nás nejnebezpečnější, co je to introdukce, jak je nebezpečí invazních rostlin zakotveno v naší legislativě a hrozí nám pokuty?
Možná toho máte doma po ruce více, než jste si mysleli. Tedy prostředků a vůbec věcí, které lze využít k likvidaci plevelů a škůdců. Není nutné používat za každou cenu chemii, lze se bez ní celkem snadno obejít. Nebo alespoň částečně.
Zahrady plné plevele často působí nevzhledným a neupraveným dojmem. Plevel je rostlinou, která odebírá vláhu a živiny úrodě kolem něj a většina zahrádkářů se tedy zcela oprávněně chce plevele zbavit, pokud možno co nejsnadněji. Ne vždy se ale zadaří. Mezi nejčastější plevele patří svlačec rolní, pýr plazivý, nebo známá smetánka lékařská, a kdokoli, kdo se v minulosti již s těmito plevely potýkal, ví, že zbavit se plevele není žádná zábava.
Jedním z hodně slibných trendů dnes je i tzv. zahradničení bez rytí, no-dig gardening. Hned do startu se vyplatí říct, že ono „bez rytí“ rozhodně neznamená bez dřiny. S lopatou se naházíte víc než dost. Jak to celé funguje?
Podle toho, jaké rostliny na konkrétní půdě nejlépe prosperují, poznáme, jaké má vlastnosti, v jakém je stavu a jak ji upravit. Samozřejmě záleží na tom, co chceme v zahradě pěstovat. Některé rostliny jsou univerzály, kteří rostou snad všude, ale jiné se specializují na konkrétní půdy, na kterých se jim nejlépe daří. A to platí nejen pro rostliny kulturní a jejich výnosy, ale právě i pro plevele a byliny.
Poklidné sousedské vztahy nejsou k zahození, byť udržovat vzájemnou harmonii i za hranicemi svého pozemku někdy stojí práci navíc. Třeba v případě, že ze sousedova zanedbaného pozemku expandují na ten váš, pečlivě udržovaný, nejrůznější plevele. Jak to vyřešit?
Z Asie do Evropy dorazila řada novinek, které s nadšením vítáme. Ale zrovna sršeň asijská, latinsky Vespa velutina, k nim patřit nebude. Je totiž „královským“ predátorem, a specializuje se na lov včel, které jsou proti ní víceméně bezbranné.
Je to boj, který většina z nás svádí každý rok, a bez ohledu na zdánlivě pozitivní výsledek se do něj musíme pouštět znovu a znovu. Nelze jinak: chodníky zarostlé plevelem totiž nejsou zrovna hezkou vizitkou. Takže ať už se chodník nachází na našem zápraží nebo v uliční části, přiléhající k pozemku obce, je třeba zbavit se ve spárách zeleně. Teď je na to ideální čas.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
