Jako byste potkali zmenšeninu slunečnic, když kolotočníky vykvetou. A kolik mají jmen! Česky se jim říká například volovec srdcolistý, volské oko srdcolisté, telekova okázalá, telekie a telekia ozdobná. Správné české jméno je přitom dnes kolotočník ozdobný.
Své jméno si kolotočník získal podle složených okvětních plátků
Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa) roste podél vodních toků na stanovištích slunných až polostinných, na půdách vlhkých a bohatých na živiny, slabě zásaditých až mírně kyselých. Své jméno si získal podle složených okvětních plátků, které jsou v poupěti přeloženy a stočeny. Rostlina dorůstá výšky okolo 120 až 160 cm (v extrémech 70 a nebo až 200 cm) v závislosti na podmínkách. Listy mají tvar srdčitě vejčitý, jsou vroubkovaně pilovité, na rubu pýřité a mají svěží zelenou barvu. Kolotočníky kvetou od června do července výrazně žlutými až hnědožlutými květy a v zahradách se hodí především do smíšených trvalkových záhonů. Rostlina je mrazuvzdorná a pozor, obsahuje látky, které mohou u citlivých osob vyvolat při dotyku alergickou reakci.
)
Rod kolotočník je tvořen pouze dvěma druhy
Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa) je vysoká, vytrvalá květina se žlutými květy velkými v průměru až 9 cm (5 až 9 cm). Rod kolotočník (Telekia) patří do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), podčeledi (Asteroideae). Je jediným druhem rodu kolotočník, který najdeme i v naší přírodě. Rod je přitom tvořen pouze dvěma druhy, druhý z nich, Telekia speciosissima roste jako endemit pouze v Lombardských Alpách na pomezí Itálie a Švýcarska.
)
Výskyt kolotočníku ozdobného v Evropě
V přírodě najdeme kolotočník ozdobný od jihovýchodních Alp přes část střední Evropy a jih Skandinávie, část Karpat, Balkánu a přes Malou Asii až po Kavkaz. Na našem území nejde o původní druh, nýbrž o neofyt, zatímco na Slovensku je druhem původním. Na naše území byl kolotočník ozdobný tak dlouho (celá staletí) dovážen pro svůj vysoce dekorativní vzhled z okolních evropských zemí a pěstován v zahradách a parcích, až postupně zplaněl. Poté se šířil na nová stanoviště. Poprvé byl u nás ve volné přírodě popsán v roce 1820. Rozšířil se také třeba do přírody Německa, Rakouska a Belgie, tedy byl sem okrasnými výsadbami zavlečen.
)
Kde najdeme kolotočník v naší přírodě
Na našem území roste kolotočník ozdobný především ve středních a vyšších polohách a to roztroušeně po celém území. Přednostně pak roste na slunných až polostinných a vlhkých, na živiny bohatých půdách, slabě zásaditých až mírně kyselých. Nejraději zarůstá břehy vodních toků a nádrží, ale i vlhké příkopy podél cest a světlá a vlhká místa poblíž lesů, ale i vlhčí a světlé paseky a horské louky.
Popis kolotočníku ozdobného
Přímá, pýřitá lodyha kolotočníku ozdobného vyrůstá ze silného oddenku a po celé své délce bývá olistěna. V horní části se pak chudě rozvětvuje. Přízemní a dlouze řapíkaté listy jsou velké 10 až 40 cm a jejich srdčité až vejčité čepele jsou na okrajích pilovité a na konci zašpičatělé. Menší lodyžní listy mají tvar dlouze vejčitý a jsou přisedlé s klínovitou bází. Listy jsou porostlé mnohobuněčnými chlupy.
)
Na větvích lodyhy vyrůstá dva až osm květních úborů uspořádaných do květenství lata. Květní úbory jsou složené z trubkovitých a jazykovitých květů. Drobné trubkovité květy, které najdeme v terči velkém přibližně 3,5 cm, jsou tmavě hnědožluté a mají po pěti tyčinkách. Vnější jazykovité květy jsou dlouhé přibližně 3 cm a mají tenkou vejčitou až kopinatou ligulu. Jsou jasně žluté a paprskující. Vejčité zákrovní listeny vyrůstají ve více řadách a střechovitě se překrývají. Od června do srpna, kdy rostlina kvete, je opylována létajícím hmyzem. Plody jsou oblé nažky bez chmýru.
)
Vytrvalý, nenáročný, ale nebezpečně invazní
Kolotočník ozdobný je především krásný na pohled, ale i vytrvalý a nenáročný. Je však považován za invazivní druh, který svou expanzí představuje nebezpečí pro přirozenou vegetaci ve svém okolí. Tvoří jednodruhové porosty a zcela vytlačuje původní floru a často i faunu. Samovolně se množí jak semeny roznášenými větrem, tak rozrůstáním oddenků. Na nestabilních půdách a v blízkosti vodních toků jsou oddenky vymílány a vodou odnášeny. Na příhodném místě pak zakoření a brzy vytvoří nové kolonie. Na některých místech se proto přistupuje k likvidaci rostlin. Provádí se to postřikem listů herbicidy a následným sečením lodyh. Díky mohutnému kořenovému systému však rostliny opět obráží.
)
Nebezpečný alergen
Kromě ekologických škod, které páchá v přírodě, je kolotočník ozdobný také nebezpečný lidem. Obsahuje totiž látky podobné seskviterpenickým laktonům (např. telekin, isotelekin, isoalantolakton a xantanolid), které jsou silnými kontaktními alergeny a proto způsobují kontaktní dermatidy. Přímý styk rostliny s nechráněnou pokožkou může u citlivých osob vyvolávat alergické reakce.
Zdroj: botany.cz, wikipedia.org
)
