Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa) roste podél vodních toků na stanovištích slunných až polostinných, na půdách vlhkých a bohatých na živiny, slabě zásaditých až mírně kyselých. Své jméno si získal podle složených okvětních plátků, které jsou v poupěti přeloženy a stočeny. Rostlina dorůstá výšky okolo 120 až 160 cm (v extrémech 70 a nebo až 200 cm) v závislosti na podmínkách. Listy mají tvar srdčitě vejčitý, jsou vroubkovaně pilovité, na rubu pýřité a mají svěží zelenou barvu. Kolotočníky kvetou od června do července výrazně žlutými až hnědožlutými květy a v zahradách se hodí především do smíšených trvalkových záhonů. Rostlina je mrazuvzdorná a pozor, obsahuje látky, které mohou u citlivých osob vyvolat při dotyku alergickou reakci. Kolotočník ozdobný (Telekia speciosa) je vysoká, vytrvalá květina se žlutými květy velkými v průměru až 9 cm (5 až 9 cm). Rod kolotočník (Telekia) patří do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), podčeledi (Asteroideae). Je jediným druhem rodu kolotočník, který najdeme i v naší přírodě. Rod je přitom tvořen pouze dvěma druhy, druhý z nich, Telekia speciosissima roste jako endemit pouze v Lombardských Alpách na pomezí Itálie a Švýcarska. V přírodě najdeme kolotočník ozdobný od jihovýchodních Alp přes část střední Evropy a jih Skandinávie, část Karpat, Balkánu a přes Malou Asii až po Kavkaz. Na našem území nejde o původní druh, nýbrž o neofyt, zatímco na Slovensku je druhem původním. Na naše území byl kolotočník ozdobný tak dlouho (celá staletí) dovážen pro svůj vysoce dekorativní vzhled z okolních evropských zemí a pěstován v zahradách a parcích, až postupně zplaněl. Poté se šířil na nová stanoviště. Poprvé byl u nás ve volné přírodě popsán v roce 1820. Rozšířil se také třeba do přírody Německa, Rakouska a Belgie, tedy byl sem okrasnými výsadbami zavlečen. Na našem území roste kolotočník ozdobný především ve středních a vyšších polohách a to roztroušeně po celém území. Přednostně pak roste na slunných až polostinných a vlhkých, na živiny bohatých půdách, slabě zásaditých až mírně kyselých. Nejraději zarůstá břehy vodních toků a nádrží, ale i vlhké příkopy podél cest a světlá a vlhká místa poblíž lesů, ale i vlhčí a světlé paseky a horské louky. Přímá, pýřitá lodyha kolotočníku ozdobného vyrůstá ze silného oddenku a po celé své délce bývá olistěna. V horní části se pak chudě rozvětvuje. Přízemní a dlouze řapíkaté listy jsou velké 10 až 40 cm a jejich srdčité až vejčité čepele jsou na okrajích pilovité a na konci zašpičatělé. Menší lodyžní listy mají tvar dlouze vejčitý a jsou přisedlé s klínovitou bází. Listy jsou porostlé mnohobuněčnými chlupy. Na větvích lodyhy vyrůstá dva až osm květních úborů uspořádaných do květenství lata. Květní úbory jsou složené z trubkovitých a jazykovitých květů. Drobné trubkovité květy, které najdeme v terči velkém přibližně 3,5 cm, jsou tmavě hnědožluté a mají po pěti tyčinkách. Vnější jazykovité květy jsou dlouhé přibližně 3 cm a mají tenkou vejčitou až kopinatou ligulu. Jsou jasně žluté a paprskující. Vejčité zákrovní listeny vyrůstají ve více řadách a střechovitě se překrývají. Od června do srpna, kdy rostlina kvete, je opylována létajícím hmyzem. Plody jsou oblé nažky bez chmýru. Kolotočník ozdobný je především krásný na pohled, ale i vytrvalý a nenáročný. Je však považován za invazivní druh, který svou expanzí představuje nebezpečí pro přirozenou vegetaci ve svém okolí. Tvoří jednodruhové porosty a zcela vytlačuje původní floru a často i faunu. Samovolně se množí jak semeny roznášenými větrem, tak rozrůstáním oddenků. Na nestabilních půdách a v blízkosti vodních toků jsou oddenky vymílány a vodou odnášeny. Na příhodném místě pak zakoření a brzy vytvoří nové kolonie. Na některých místech se proto přistupuje k likvidaci rostlin. Provádí se to postřikem listů herbicidy a následným sečením lodyh. Díky mohutnému kořenovému systému však rostliny opět obráží. Kromě ekologických škod, které páchá v přírodě, je kolotočník ozdobný také nebezpečný lidem. Obsahuje totiž látky podobné seskviterpenickým laktonům (např. telekin, isotelekin, isoalantolakton a xantanolid), které jsou silnými kontaktními alergeny a proto způsobují kontaktní dermatidy. Přímý styk rostliny s nechráněnou pokožkou může u citlivých osob vyvolávat alergické reakce.Zdroj: botany.cz, wikipedia.org
