Jak se bránit proti suchu? Kde sehnat vodu pro zahrádku i pro bydlení? Jak vodou šetřit a jak to zařídit, aby hned neodtekla a zadržela se u nás? Přečtěte si naše rady.
Podzim je tady. Takže už je čas konečně namotat hadice a odstavit je do kůlny k zazimování, stejně jako konve? Určitě ne. I když se to může zdát kontraintuitivní, i na podzim je na zahradě co zalévat. Vlastně si toho teď o vodu říká docela dost. Byť je tedy „útlum zálivky“ opravdu na programu, se zaléváním ještě zdaleka nekončíme.
Téměř polovina českých domácností spotřebu vody vůbec nesleduje, přesto čtyři z pěti zavedly alespoň nějaké úsporné opatření. Aktuální průzkum společnosti Wavin Czechia ukazuje, že tuzemské domácnosti problém s vodou sice vnímají, do efektivnějšího hospodaření s vodou ale plánuje v příštím roce investovat pouhých 7 % z nich. Dvojí rozvody vody nebo jiná systémová řešení zatím zůstávají spíš výjimkou.
Základní a mateřská škola v Červené Vodě na Orlickoústecku měla kolem sebe zpevněné, málo užitečné plochy. Během sedmi let z nich vznikla zahrada o rozloze zhruba 2 000 metrů čtverečních, kde děti sledují koloběh vody v tůni, starají se o včely a ochutnávají ovoce starých krajových odrůd. Na střeše školy zatím pracuje fotovoltaika a uvnitř rekuperace.
Brněnské Černovice nikdy neměly náměstí. Měly zanedbaný park na ulici Řehořova, kterému se lidé spíš vyhýbali. Krajinářská architektka Eva Wagnerová a architektka Miroslava Zadražilová z něj během jednoho léta udělaly místo, kam se chodí čekat na autobus, hrát si u vody i posedět ve stínu starých stromů. Déšť tu zůstává v zemi, cesty jsou z mlatu a lavičky stojí na žule vysbírané z brněnských ulic. Park je finalistou soutěže Adapterra Awards 2026.
Pálavské vápencové svahy, domov kriticky ohrožených stepních květin a hmyzu, čelí nečekanému vetřelci ze Severní Ameriky. Do přírodních rezervací Děvín, Tabulová a nejnověji i na Svatý kopeček u Mikulova se rozšířila mrazuvzdorná opuncie. Kaktus, který původně unikl z tuzemských skalek a zahrad, dokonale těží z oteplování klimatu. Na suchých skalách tvoří neprostupné porosty, vytlačuje vzácné pálavské kosatce a jeho ruční likvidace je pro ochranáře kvůli tisícům zákeřných trnů noční můrou.
Přiznejme si to: pro většinu z nás je pohled na pampelišku v anglickém trávníku osobní urážkou. Bereme do rukou motyky či různé vytrhávače plevele, ladíme strunové sekačky a někteří tasí i těžkou chemii. Jenže co když ti zelení vetřelci nejsou divocí nájezdníci, ale spíše bezplatní zahradní konzultanti a přírodní záchranáři?
Vlny veder budou ještě častější, delší a intenzivnější a nedá se tedy spoléhat na to, že extrémní období jednoduše přečkáme. Stromy pro příští desetiletí tak už testuje třeba Praha. Adaptace měst na vedro ale neznamená pouze vysadit co nejvíce stromů. Mění se i samotná logika, podle které veřejný prostor vzniká. Každá rekonstrukce je teď příležitost.
Obnovené mokřady, pestřejší zemědělská krajina, městské louky, úsporné budovy i protipovodňová nádrž. Do finále Adapterra Awards 2026 postoupilo 18 českých projektů, které ukazují různé cesty, jak lépe zvládat sucho, vedra i přívalové deště. O jednom z vítězů může rozhodnout veřejnost.
Letošní léto bylo suchem i teplotami extrémní. Na otázku, zda se bude něco takového opakovat i napřesrok, zatím nikdo jistou odpověď nemá. Ovšem šance, že příští prázdniny budou podobně vyprahlé, je značná. Dá se na to vůbec nějak připravit? Určitý recept na sucho slibuje takzvaná spárová zahrada. Péči jí věnujete hlavně při pracném zakládání, ale pak už se o sebe umí postarat sama.
V architektuře často platí, že skutečnou hodnotu některých projektů prověří až čas. A přesně to je případ „brutalistického“ projektu z Mexika. Ještě donedávna se Zelené grotto – umělá jeskyně navazující na rodinný dům – mohlo jevit jako zbytečnost, rozmarný luxus nebo drahá architektonická exhibice. Jenže v době stále častějších vln veder se ukazuje, že tahle zdánlivě nepraktická stavba může mít cenu zlata.
Dopady klimatické změny pociťuje 73 % tuzemských měst a jejich povědomí o problému roste. Jsou ochotná investovat do efektivního hospodaření s vodou, brzdí je ale nedostatek financí, komplikované majetkoprávní vztahy a složitost dotačních programů. Většině z nich navíc chybí systematické plánování. Vyplývá to z průzkumu společnosti Wavin Czechia, která na jaře 2026 oslovila 300 českých samospráv.
Představte si zahradu ne jako statický obraz zamrzlý v čase, ale jako živého člena domácnosti. Zahradu, která nemá definitivní, neměnnou podobu, ale dýchá, mění se a vyvíjí přesně podle toho, jak se mění životní rytmus lidské smečky za jejími okny. Zahradu, která nenosí masku dokonalé a nedotknutelné výstavní síně, ale raději funguje jako živé rodinné album.
Zatímco turisté obdivují tajemné obrazce vyryté do peruánské planiny Nazca, skutečný technický zázrak se skrývá přímo pod jejich nohama. Důmyslný systém šachet, tunelů a kanálů přiváděl vodu z podzemních toků na pole a umožnil rozvoj zemědělství tam, kde ročně spadne jen minimum srážek.
Déšť. Pro básníky zdroj melancholie, pro milence záminka ke sdílení jednoho deštníku, pro cyklisty sprcha v přímém přenosu, ale pro zahradníky? Logistická operace srovnatelná s vyloděním v Normandii. Od chvíle, kdy náš prapředek zjistil, že z nebe padá něco, po čem mu lépe roste jeho piplané obilí, se lidstvo snaží tu padající tekutinu polapit. A buďme k sobě upřímní – většinu historie to byla docela slušně lopotná groteska.
Léto, slunce, vedro a místo trávníku sláma. Sucho na zahradě už není výjimka, ale pravidelná zkouška nervů každého zahrádkáře. Zkuste si náš kvíz a zjistěte, jestli umíte zahradu připravit na nedostatek vody, nebo jen zoufale čekáte, až zaprší.
V současné době (v roce 2026) zažívá Brusel v ekologické agendě masivní změnu kurzu. Období bezbřehého zeleného optimismu vystřídala tvrdá realita průmyslové stagnace a politického posunu Evropského parlamentu doprava. Výsledkem je, že ty „nejdivočejší“ bitvy se už nevedou o to, jak cíle zpřísnit, ale co všechno z Green Dealu se stihne na poslední chvíli zrušit, odložit nebo radikálně osekat. Pokud bychom měli vybrat absolutního krále bruselských kontroverzí, jsou to dvě úzce propojená témata, která právě teď polarizují unijní politiku na maximum. Jsou jimi revize zákazu spalovacích motorů a blížící se start ETS 2.
Zelená barva v marketingu dlouhá léta fungovala jako spolehlivý stroj na peníze. Stačilo na obal natisknout hnědý recyklovaný papír, přidat obrázek zeleného lístku a produkt označit magickým zaklínadlem „eko“, „přírodní“ nebo „udržitelný“. Zákazník získal hřejivý pocit u srdce, že pomáhá planetě, a firma si ráda přirazila „zelenou přirážku“ k ceně. „Natřete to na zeleno a všechno bude OK,“ dalo by se říci.
Ukrajinská černozem (mollisols) je globálním unikátem. Leží zde až třetina světových zásob této mimořádně úrodné půdy s hlubokým humózním horizontem a ideální schopností zadržovat vláhu. Současný válečný konflikt však tuto „obilnici světa“ vystavuje brutální devastaci. Válečné škody totiž neznamenají jen krátery a utuženou hlínu. Pod povrchem dochází ke strukturálnímu, chemickému a biologickému kolapsu půdního profilu, pro jehož obnovu nestačí pouhé srovnání terénu buldozerem. Klíčovým partnerem Ukrajiny v obnově zničené země se stalo Japonsko.
Riziko největších nočních a ranních mrazíků už snad pominulo a odolné jahodníky, které ostatně přečkaly v mnoha zahradách zimu, nabírají na síle. Právě byly bohatě zalité dešti, ale co potřebují nejvíce, abychom se dočkali bohaté úrody jahod, a co naopak nesmíme dělat? Největší chybou je zálivka jahodníků na listy a plody. Ne že by tyto rostliny vodu nepotřebovaly, naopak vyžadují zálivku častou a bohatou, ale ke kořenům. Listy a plody sprchovat nesmíme, abychom nepodporovali šíření šedé plísně.
S nápady na horké léto se dá ještě chvilku počkat, jejich čas teprve přijde. Ovšem pokud jde o kreativní záměr australského architekta Jamese Tapscotta, s tím až do prázdnin čekat nevydržíme. Texaské město Houston totiž obohatil o nový prvek v podobě veřejné instalace, která nejen za vedra příjemně chladí, ale taky vypadá skvěle v noci.
