Čekanku používali již staří Římané, který si ji cenili pro příznivé účinky na zdraví. Používala se zejména při nespavosti. Čekankové puky jsou známé pro nízkou kalorickou hodnotu, takže jejich konzumace se doporučuje při redukčních dietách. Kromě toho jsou bohaté na vitamíny, hořčiny, minerální látky a inulin, který je důležitý pro diebetiky. Čekankový salát podporuje chuť k jídlu, zlepšuje tvorbu krve a trávení. Na rozdíl od rychleného salátu má minimální obsah dusičnanů. Působí močopudně a mírně projímavě. Používá se při léčbě ledvinových kamenů,močových cest, žlučových kamenech a zácpě. Díky látce intybin má čekanka hořkou chuť a léčivé účinky na zažívací trakt. Rostlina má silné detoxikační účinky a má vysoký obsah vlákniny. Puky je možné dále smažit, dusit a zapékat.
Čekanka je dvouletá rostlina. Zatímco v prvním roce vytváří růžici protáhlých listů tvořících kuželovitou hlávku a zdužnatělý kořen, ve druhém roce vyrůstá květenství, které může být až 1 m vysoké. Květy mají modrou barvu. Po odkvětu rostlina tvoří semena, která se používají k výsevu.
Z plané čekanky se vyvinuly dva typy salátové čekanky a tj. hlávková a k rychlení puků. Čekanka hlávková jak už název napovídá tvoří podlouhlé hlávky a patří mezi venkovní druh. Hlávky připomínají pekingské zelí, nemají však tak výrazná žebra a nejsou tolik uzavřené. Hmotnost hlávek se pohybuje okolo 700 až 900 g. Pokud chceme u hlávkové čekanky dosáhnout tmavě červené barvy je nutný rozdíl mezi denní a noční teplotou 8 - 10 st. C. Sklizeň začíná od srpna a pokračuje z druhého výsevu v říjnu. Hlávky se nejlépe využijí čerstvé do salátů. Vyvinutější hlávky je možné uskladnit pro pozdější použití do sklepa. Hořkost hlávkové čekanky je vyšší než čekanky k rychlení.
Čekanka k rychlení puků tvoří žluté vřetonovité puky a je oblíbená zejména ve Francii a Belgii. Užitnou částí je vybělený puk, tj. hlávka bez chlorofylu, který je velmi jemný a chuťově příjemně nahořklý. I když je obvyklá barva puku žlutá, jsou vyšlechtěny i odrůdy s puky růžovými. Tato čekanka je ceněna především proto, že je k dispozici od prosince do března, kdy je o čerstvou zeleninu nouze. Je bohatá na vitamín C a A. Její vegetační období je 18 - 20 týdnů. Pokud semena vysejeme příliš brzo, sklizeň se protáhne zhruba o 2 týdny.
První rok z přímoho výsevu na záhoně vypěstujeme kořeny. Jejich sklizeň začíná v době kdy listy začínají vadnout a žloutnout tzn. od září do října. Říčem odkryjeme půdu a kořeny z půdy vyndáme. Nejprve je protřídíme a necháme jen ty co jsou dost zralé a až 15 cm dlouhé. Vhodné druhy k rychlení poznáme podle výrazného krčku. Zatímco nezralý kořen má hlavu zploštělou, přezrálý krček je protáhlý a dlouhý. Listy seřezáváme na 2 - 3 cm. Pokud je necháme delší, při skladování obvykle hnijí. Kořeny se nechávají několik dní přikryté na hromadě, aby mohly projít obdobím klidu.
Potom je připravíme na rychlení. Kořeny se dále skladují v nádobách s pískem nebo v hydroponii (v nádobě s vodou naplněnou do 2/3 výšky) v temné místnosti při teplotě okolo 2 st. C, kde je i vysoká vzdušná vlhkost (tu zajistíme přikrytím fólií). Při teplotě okolo 5 st. c rostlina naroste za 70 - 100 dní, při 10 st. C za 45 - 60 dní, při teplotě okolo 20 st. zhruba za měsíc.
Základem pro rychlení je tma. Nádoba se ještě příkrývá černou fólií. Po celou dobu rychlení nesmí být rostlina vystavena ani umělému světlu, jinak rychle zhořkne. Rychlení je možné v igelitových pytlích, kýblech či jiných nádobách. Naplněnou nádobu jen mírně zavlažíme od spodu, jinak hrozí hniloba. Před konzumací puky zbavíme nekvalitních listů a omyjeme je. Puky zbavíme kořene, tím odstraníme nejvíce hořkou část. Při sklizni je třeba s puky zacházet opatrně. Otlaky hnědnou a brzy hnijí. Musejí se uchovávat v naprosté tmě, aby nezezelenaly a nezhořkly.
Čekanka salátová červenolistá (Radicchio) pochází z Itálie. Pěstuje se na venkovním záhonu. Tvoří kulovitou hlávku složenou z křehkých, ale pevných listů tmavě červené barvy. Hlávka má výrazné bílé žebrování. Hmotnost hlávky je 200 - 400 g. Vyséváme ji od července do srpna, sklízíme od konce září do listopadu. Snese mráz do - 7 st. C. Mráz zvyšuje intenzitu červeného zabarvení.
|
Světlo:
|
Čekanka k rychlení se pěstuje na tmavém stanovišti. Ostaní druhy na světlém stanovišti na záhoně. |
|
Teplota:
|
Ideální teplota pro pěstování hlávkové čekanky je okolo 25 st. C. Noční teploty by neměly klesat pod 8 st. C. Nižší teploty totiž mohou zastavit růst. Koncem vegetace snáší mráz až do - 7 st. C. Při mírných zimách může při zakrytí fólií i přezimovat na záhoně. |
|
Hnojení:
|
Záhon se nedoporučuje hnojit chlévským hnojem. |
|
Množení:
|
Množí se semeny. |
|
Přesazování:
|
Kořeny čekanky k rychlení vyndaváme na podzim ze země a ukládáme je do nádoby na tmavé, chladné stanoviště. |
|
Sadba:
|
V případě rychlení puků je výsev vhodný od poloviny května. Semena vyséváme do řádků vzdálených od sebe 30 cm do hloubky 2 cm. Dřívější výsev způsobuje nežádoucí stav, že kořeny přerůstají. Kořeny se sklízejí v polovině října do listopadu, kdy se listy sklánějí k zemi a žloutnou.
Hlávkovou čekanku vyséváme od druhé poloviny května do června. Další výsev je možný červenci. Po celou dobu pěstování je nutné zajistit teploty okolo 20 st. C, aby nedocházelo k vybíhání do květu. Semena vyséváme do sponu 30 x 30 cm.
|
|
Problémy:
|
Příliš vysoké teploty nebo nedostatek vláhy vede k vybíhání do květu. |
|
Škůdci:
|
Rostlinu napadá padlí čekankové, které se vyznačuje bílým povlakem na listech koncem léta. Rosltinu ošetřujeme přípravkem Novozir nebo Dithane. |
