Je to vytrvalá bylina, která vytváří přízemní růžici dlouze kopinatých celokrajných listů se souběžnou žilnatinou, jejichž téměř lysá čepel se zužuje v dlouhý žlábkovitý řapík. Z listové růžice vyrůstá několik přímých rýhovaných stvolů, které jsou 10 až 30, vyjímeně i 50 cm vysoké a nesou krátký vejitý až krátce válcovitý klas s drobnými pravidelnými květy, nahloučenými v paždí šupinovitých a hnědě zbarvených listenů. Oboupohlavné čtyřčetné květy jsou srostloplátečné. Z drobné čtyřcípé hnědavé koruny vyčnívají čtyři nápadné tyčinky s dlouhými bělavými nitkami a žlutými prašníky. Plod je vejčitá tobolka obsahující dvě dosti velká leskle hnědá semena.
| Odrůdy: |
jitrocel prostřední (Plantago media) - vyznačující se eliptickými listy a bílými korunami s fialovými prašníky
jitrocel větší (Platago major) - který má široce vejčité listy a řídký klas květů, který je často delší než stvol |
| Druh: | Trsnatá vytrvalá rostlina |
| Typ listu: | střední listy |
| Barva květu: | bílá |
| Kvete: | Jitrocel kopinatý kvete v Česku od května do září. |
| Výška: | 10 - 40 cm |
| Použití: | Jitrocel patří mezi nejvýznamější léčivé byliny.oblíben především jako prostředek usnadňující odkašlávání při chronických zánětech průdušek, astmatu a dalších chorobách dýchacích cest. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | písčito-hlinitá půda |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Doba květů: | květen, červen, červenec, srpen, září |
| Stanoviště: | Louky, meze, pastviny, výslunné stráně, trávníky, podél cest, lomy, rumiště, písčiny, parky, zahrady, pole. |
| Zemina: | Preferuje půdy vlhčí, hlubší, hlinité až hlinitopísčité, zásadité až neutrální, vyskytuje se však i na stanovištích písčitých, štěrkovitých a kamenitých. |
| Sušení: | Pro správné sušení se doporučuje sušit ve vrstvách o maximální tloušťce 5 cm ve stínu, ale dá se předsušit i na slunci. Při sušení za umělé teploty se doporučuje sušit o teplotě do 40 °C. |
Příchod podzimu neznamená jen malebné zbarvení listů na stromech nebo bohatou úrodu hub v lesích, ale často také nachlazení, chrapot a další onemocnění horních cest dýchacích. Ulevit nám přitom může třeba jitrocelový sirup nebo čaj.
Invazní rostliny tropí neplechu všude, kde se jim začne dařit. Především začnou potlačovat původní druhy. Existují seznamy nejnebezpečnějších invazních druhů pro konkrétní geografické a tedy i klimatické oblasti, lokality. Jenže poslední výzkumy ukázaly, že to není až tak jednoduché. Že invazní druh nezačne hned páchat zlo, ale že se dlouhou dobu adaptuje na své prostředí, testuje je, než skutečně udeří. Vlastně jsou veškeré nepůvodní rostlinné druhy potenciální tikající časovanou bombou, jejíž výskyt může přerůst v invazi. Proč je toto poznání až tak burcující a nemělo by nás nechat chladnými?
Asi by nikdo nerozporoval, že je moc fajn, když si lidé vzájemně rozumí. Prospívá to pohodě i snazší domluvě jakmile víte, o čem je zrovna řeč. Jenže když přijde na přírodu, může to být docela ošemetné.
