Dříve rostla za ploty zahrad rebarbora jako plevel, dnes už tomu tak není. Jednu dobu jako by se z našich zahrad tato rostlina vytratila. Před pár lety si však právem vydobila svoje místo v zahradách. Často se vede řada sporů, zda se jedná o zeleninu či ovoce. Botanicky je označována jako zelenina, avšak častěji je považována za ovoce. Řapíky rostliny jsou bohaté na vitamín B, C a karoten. Kromě toho obsahuje velké množství minerálních látek a organické kyseliny jako např. kyselinu šťavelovou, která vyniká vlastností vázat na sebe v potravě vápník. Dále v sobě skrývá vlákninu, draslík, fosfor, mangan, hořčík a vápník. Právě tyto zdraví prospěšné látky jsou tolik potřeba na jaře, kdy je tělo vyčerpané ze zimy. Obsahuje kyselinu pantotenovou, která ovlivňuje kvalitu pleti a vlasů. Odbourává škodlivé látky v těle, působé pozitivně na střeva a prospívá krevnímu oběhu. Kromě toho posiluje svaly, kosti a nervy a ještě jako bonus je dobrým spojencem při hubnutí. Obsahuje totiž velmi málo kalorií tzn. že ve 100 g je zhruba 20 kcal.

Rebarbora však není vhodná pro dětí trpící poruchou vývoje kostí, revmatismem a osoby náchylné k tvorbě ledvinových nebo žlučových kamenů nebo písku. Doporučená konzumace je max. 2x týdně, protože listy obsahují příliš mnoho kyseliny šťavelové, která vylučuje vápník z těla ven a častější konzumace způsobuje kloubní potíže. Nedoporučuje se příliš konzumovat rostlinu bez tepelného zpracování tedy syrovou. Čím je rostlina starší, tím obsahuje více kyseliny šťavelové. Pozitivní účinky rostliny převažují bohužel negativní. Rebarbora by se neměla jíst už po sv. Janu tzn. 24. června.

Ke kuchařským účelům se využívají převážně řapíky, zatímco kořen slouží jako léčivka. Řapíky se před tepelnou úpravou oloupají a zbavují vláken podobně jako u řapíkatého celeru. Listy se nekonzumují už právě proto, že obsahují nejvíce kyseliny šťavelové. Konzumace většího množství může způsobit dokonce otravu, zejména domácím zvířatům.

Rostlina tvoří obrovskou listovou růžici složenou s velkých listů tvarem připomínající lopuch. Listy jsou dlanité, mírně zvlněné a jejich barva se liší podle odrůdy od zelené, přes žlutou a červenou. Stejně jako celá rostlina je nepřehlednutelné květenství, které dosahuje až 2 m. Drobné květy se objevují od května do června. Obvykle jsou zbarveny do běla nebo červena. Plodem je nažka. Květenství se doporučuje včas odstranit, aby rostlinu neoslabilo. Tvoří mohutné kořeny a nad zemí její výhony postupem zdřevnatí.

První sklizeň od výsadby začíná až druhým rokem. Jinak každý rok sklízíme koncem dubna tak, že ostrým nožem vylamujeme výhony směrem ven z trsu, aby nedošlo k zahnívání zbytkl řapíků. Listy sklízíme v době, kdy jsou jejich čepele zcela vyvinuté. Platí obecné pravidlo, že růžové výhonky jsou sladší nežli zelené. V této době je to jedna z mála čersvých plodů na našem stole. Připravují se z ní osvěžující kompoty a náplně do sladkých koláčů. Sladkými úpravami se kompenzuje její kyselost. Vynikající je zapečená spolu se sýrem a fenyklem. Sklizeň končí v polovině června. Sklízíme se pouze 1/3 výhonů, aby se rostlian nevyčerpala.

Rostlina vyhání velmi brzy zjara. Aby půda nezamrzala příliš hluboko je nutné zajistit silnou zimní přikrývku z chvojí nebo z vrstvy listí.

Charakteristika rostliny

Původ: Čína
Druh: ovoce
Typ listu: velké listy, srdčité
Barva květu: bílá, vínová, purpurová
Jedovatost: Větší množství listů je pro domácí zvířata jedovaté.
Výška: 150 - 200 cm
Náročnost pěstování: Rostlina není náročná na pěstování.
Trvanlivost: Je to vytrvalá rostlina.
Světlo: Vhodné je slunné stanoviště. Pěstování je možné na přistíněném stanovišti. Sklizeň je však pozdější.
Odolnost: žádá zimní přikrytí
Vlhkomilnost: normální
Substrát: půda bohatá na humus
Náročnost na pěstování: bez nároků

Požadavky na pěstování

Světlo: Vhodné je slunné stanoviště. Pěstování je možné na přistíněném stanovišti. Sklizeň je však pozdější.
Voda: Pravidelná zálivka je nutností.
Hnojení: Reveň je náročná na hnojení dusíkem. Proto od jara přidáváme na záhon kompost. V květnu spolu se zálivkou hnojíme dusíkatými hnojivy. Hnojejí ukočíme na konci sklizně.
Množení: Možno množit semeny nebo dělením trsů, které je nejjednodušší.
Sadba: Výsadba je nejvhodnější koncem září do října. Půdu je nutné předem připravit. Nejprve ji zryjeme a pohnojíme dobře uleželým hnojem, přidáme např. Cererit. Na takto připraveném stanovišti vydrží bohatě plodit až 8 let. Pro výsadbu použijeme oddělky starších rostlin. Od rostliny je začneme oddělovat v době, kdy začnou odumírat listy. Oddělky vysazujeme zhruba 5 cm hluboko do půdy. První zimu mladé rostliny chráníme před mrazem např. chvojím. Na jaře před rašením je nutné přikrytí odkrýt včas. V oblastech s holomrazy je vhodnější výsadbu zahájit na jaře. Pokud použijeme pro výsadbu sazenice získané ze semen, rostlinu vhodnou pro sklizeň vypěstujeme zhruba za 3 roky.
Zemina: Vhodná je hluboká humózní zemina.
Škůdci:

Články na téma Rebarbora


Rebarbora zpestří vaši kuchyni

Rebarbora zpestří vaši kuchyni

Kdo má doma vysazenu rebarboru, může se už nyní těšit z chutných sladkokyselých koláčů. Přitom by nás na první pohled vůbec nenapadlo, že se „to“ dá jíst.

Nevíte si rady s pěstováním rebarbory?

Nevíte si rady s pěstováním rebarbory?

Reveň kadeřavá, lidově rebarbora, je jednou z mála zelenin, která dovede nahradit ovoce. Chcete si upéct třeba rebarborový koláč z řapíků vlastní rebarbory?

Jaké druhy rostlin jsou vhodné pro pěstování ve skleníku

Jaké druhy rostlin jsou vhodné pro pěstování ve skleníku

Ve sklenících je vhodné pěstovat především teplomilnější zeleninu, problém zde však bývá s prostorem, běžné skleníky nejsou příliš rozměrné a jen obtížně pak do skleníku dostaneme vše, co zde chceme pěstovat. Navíc bývá obtížné skloubit nároky různých druhů zeleniny.