Ve své domovině v západní oblasti Severní Ameriky dorůstá výšky 100 m, u nás do 30 m. Patří mezi největší dřeviny na světě. Obvykle tvoří kuželovitou korunu s hustou texturou. Kmen je od podzemní části široký, postupně se však zúžuje. Kůra je měkká a poměrně tlustá, staré exempláře ji mají hluboce rozpraskanou. Větve jsou přeslenité, stálezelené. Podle druhu mohou být zelené nebo modrozelené. Šišky mohou být až 8 cm velké. Mají vejčité tvar. Za každou šupinou se vytváří 5 semen se 2 tenkými křídly.
Mladé rostliny jsou citlivé na mráz. Rostlina však brzy získá vůči mrazu odolnost.
| Odrůdy: |
S. giganteum (sekvojovec obrovský) - v našich podmínkách dorůstá maximálně do výšky 35 m. Tvoří kuželovitou korunu, jehlice jsou až sivě zelené. Druhy: Pendulum - štíhlý růst, větve rostou strmě dolů. Pygmaeum - miniaturní druh dorůstající 2 m. Jehlice mají šedozelenou barvu. Glaucum - sivě modrý kultivar, má tvar úzkého kužele. S. sempervirens (sekvoje vždyzelená) - roste velmi rychle, tvar je kuželovitý. Jehlice jsou měkké, hřebenovitě uspořádané, mají zelenou barvu. |
| Původ: | Severní Amerika |
| Druh: | stálezelený jehličnan |
| Typ listu: | malé listy, stále zelené |
| Barva listu: | zelené |
| Výška: | 1000 - 3500 cm |
| Náročnost pěstování: | Je to nenáročná rostlina. |
| Použití: | Ideální je jako solitéra. |
| Trvanlivost: | Je to vytrvalá rostlina. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | normální zahradní ze |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Stanoviště: | Rostlině se daří na teplém, chráněném stanovišti. |
| Voda: | Dobře snáší sucho. |
| Přesazování: | Špatně snáší přesazování. Pokud je to nutné, mladou rostlinu přesazujeme na jaře. |
| Zemina: | Vápenaté půdy rostlině nesvědčí. |
Sekvojovec obrovský je neuvěřitelným divem mezi rostlinami, je nejmohutnějším stromem světa, rozmnožuje se opravdu podivuhodně a patří mezi dřeviny, které se dožívají nejdelšího věku. Hodí se právě tento mohutný jehličnan, který se v mládí podobá zeravu, do našich okrasných zahrad a parků?
Superlativy někdo zbožňuje, a je proto pravidelným zákazníkem bulváru. Jiní si jen odplivnou. Jenže když zrovna nejde o senzace z lidské říše, zájem klesá. Přitom je princip úplně stejný. Některá rostlina je v něčem největší, jiná nejmenší, některá nejstarší, jiná nejnebezpečnější. Nikdy se však nebudou zlobit, když o nich "jejich" pravdu někdo zveřejní. Prostě je to tak. A napořád, tedy dokud konkrétní druh nevymře. Které fantastické rostliny by určitě neměly ujít vaší pozornosti? Některé jsme pro vás vybrali.
Ať již vzrostlí jehličnatí jedinci v zahradách a parcích, tak konifery, čili jehličnany zakrslé, nemusí přežít zimu ve zdraví. A lámání větví pod těžkým sněhem a ledem je vlastně to nejmenší, co se jim může stát. Často zahrádkář na jaře usoudí, že konkrétní stromek v zimě zmrzl, je to však omyl. Nezmrzl, nýbrž uschnul. Vůči silným mrazům jsou jehličnany geneticky vybavené, ale vůči suchu jen částečně. A pokud v zimě pravidelně nepadá sníh a netaje, z promrzlé půdy ani nemohou svými mělce uloženými kořeny vodu získávat. Když pak přijde obleva a nemá co roztát, je nezbytné zalévat.
